sMěsice Nadšené - září 2017

Na září jsem se hodně těšila. Nejen kvůli vidině hotové zkoušky, ale taky kvůli krásné dovolené, která byla s přítelem před námi. Ke konci srpna jsem se dozvěděla, že nebudu muset bydlet v Brně, protože rozvrh byl velmi uspokojivý a taky jsem se začala těšit do školy a na všechny zážitky, co mě ve spojitosti se třeťákem čekají. Bezpochyby to bude těžký rok, ale je to úplně o něčem jiném než byl druhák.



Školní radosti a starosti

V první polovině září jsem myšlenky na školu úplně vypustila z hlavy, protože jsem si potřebovala chvíli odpočinout bez všeho. Přeci jen ta zkouška byla těžká a dalo mi to zabrat psychicky i fyzicky, i když méně než jsem čekala, ale odpočinku není nikdy dost.

18.9. byl začátek semestru, jenže já do školy přišla až 19.9., protože jsem 18. byla na cestě domů z Korfu #StayRebel. Abych pravdu řekla, ve škole se mi líbilo od prvního dne.

Zatím u mě nejvíc vedou obě dvě Propedeutiky, interní i chirurgická a to jednoduše z toho důvodu, že je to konečně praxe u opravdových pacientů a věnují se nám doktoři. Všechno, co se učíme, je nesmírně důležité a mimo to, že se dostaneme i na operační sály či ambulanci a vidíme, jak to v nemocnici chodí, se taky dozvídáme plno nových informací. Učíme se vyšetřovat, poslouchat, jsou to věci, které opravdu budeme potřebovat v základní diagnostice nějakého problému například na pohotovosti či na běžné ambulanci a myslím si, že to má obrovský smysl. Výuka se samozřejmě moc posunula dopředu skrz to, že je v Brně nová akreditace - díky za to ♥
O Propedeutice jsem se zmiňovala také v předchozím článku, kde se můžete dozvědět všechny žhavé detaily.



Mimochodem - Nadšená už na sálech neomdlívá, hurá a dokonce bych si už troufla třeba i něco podržet (s mírnou jistotou, že se u toho nesesunu dolů). Možná :'D Uvidíme, jak to dopadne, až budu mít později možnost.

Dalším oblíbencem z předmětů je jednoznačně Patola. Patologie je nesmírně rozsáhlá, náročná, ale vzhledem k tomu, že jsem měla ráda histologii (preparáty a mikroskopickou anatomii), mě patologie moc baví. Opět to samé jako u propedeutik - dozvíme se spoustu nových a nesmírně zajímavých informací, konečně je to něco NEfyziologického, protože toho už byla spousta a máme pocit, že se víc a víc dostáváme do kliniky.

A taky se mi líbí pitvy. Jakože jo, není to pro každého, ale vadí mi to mnohem méně než operace a má to svůj účel, ale taky je to něco úplně jiného než anatomická pitva. Příští článek bych chtěla věnovat právě průběhu patologické pitvy + vám sem přidat i nějaké fotky (samozřejmě všechno postahované z internetu a oddzdrojované, protože fotit nesmíme) - měli byste zájem? 

Co mě naopak docela zklamalo, je Imunologie a Patfyz. 
Imunologie je šílená. Bude to opět předmět, se kterým budu hodně bojovat, protože jako omg... Cytokiny, interleukiny, komplement, IgG, IgM, IgA ... gagaga ... a kortikoidy. Když nevím, jak to léčit, respektive jak odstranit původ, narvu tam kortikoidy, abych aspoň nějak potlačil důsledek.
Ne, nejsem hejtr klasické medicíny, ale do určité míry chápu například rodiče dětí, že kortikoidy odmítají ať už v lokální nebo celkové formě a snaží se hledat jiné alternativy (i když jsou třeba ještě víc na hlavu), protože to opravdu má vedlejší účinky. Autoimunitní onemocnění jsou kapitola sama pro sebe, v dnešní době je jich bohužel víc než dost, což mě nutí imunologii se fakt naučit a taky se nad tím zamyslet trošku z té "nemedicínské" stránky, protože věřím, že většina závažných onemocnění může mít také spojitost s psychikou (což mi nedávno dala zapravdu i jedna paní doktorka na interně). 

Patfyz má velkou spojitost právě s imunologií,  ale u nás tento předmět taky obrovsky kombinují s genetikou, epigenetikou a buněčnou biologií, nebo se věnujeme opakování fyziologie a moc mi to nevyhovuje, ale kdoví, třeba se to časem zlepší a začne mě to bavit. Fyziologie byla woooow, patfyz je velké oooou.

A mikra? Mikračka je láska <3 ale první áčko to asi nebude, protože je to telefonní seznam a nemám na to tak úplně trpělivost. Navíc jsem se rozhodla, že touto cestou půjdu pouze v případě, že mi fakt budou vadit lidi, což si nemyslím, že se stane, nicméně klinika je to, co chci v životě dělat a doufám, že v tom jednou budu fakt dobrá, protože to chci dělat trošku jinak - ne tím tradičním způsobem. Mám v hlavě tolik nápadů, které bych ráda zrealizovala a doufám, že se mi to jednou podaří. Doufám, moc moc.

Má osobní bublina


Prvního září jsem skvěle oslavila zkoušku se svou kamarádkou a od té doby jsem se taky aktivně věnovala příteli. Zvládli jsme narozeniny u jeho prarodičů, kde jsme si po celém odpoledni uvědomili, že želva zůstala volně běhat po zahradě (neutekla a našla se, uf :D), potom táborák, návštěvu mých prarodičů, geocaching, Brno a taky Řecko. Řecko, až na ten incident, co se stal první den, bylo naprosto skvělé a vrátila bych se tam okamžitě. 



K tomu, co se stalo můžu říct jen to, že jsem neskutečně vděčná, že to dopadlo dobře, nepřestanu děkovat vesmíru. Plyne z toho obrovské ponaučení pro nás oba a vám strašně moc děkuji za podporu, kterou jste mě zahrnuli, protože bych se tam tu první noc asi zbláznila. Ale udělalo mě to silnější, odvážnější a uvědomila jsem si hodnoty, které jsou v životě důležité. Všechno se děje z nějakého důvodu.

Nicméně Kofru je překrásný ostrov s klidným mořem (většinou), doporučuji vám ho navštívit, protože přírodně je to fakt nádhera! Zelený hornatý ostrov se spoustou zákoutí, tyrkysové vody, nádherných pláží (uchvátila mě Logas beach a vyhlídka 7heaven) a taky spoustou kulturních památek. Nikdy na tu dovolenou nezapomenu a určitě se na Korfu zase někdy ráda vrátím!

A z Řecka rovnou do školy a do jednoho kola, které se valí dál a dál a mně se nechce vystupovat! Líbí se mi to a čím dál tím víc zjišťuji, jak strašně moc ráda to mám a jak moc to všechno za to stálo a stojí. 

Pokud byste se mě zeptali, jestli bych šla znovu na medicínu, kdybych věděla, do čeho jdu, odpověděla bych vám, že kdybych si to přímo už jednou neprožila, tak bych do toho ROZHODNĚ ŠLA ZNOVA!!! 

Ale dělat teď anču by se mi fakt nechtělo!

Má to obrovský smysl a pokud to milujete, je to ještě lepší. Nejlepší!

Jak to cítím?

Jsem odpočatá, spokojená a vyrovnaná. Vadí mi jen zima, která v mě v září pleskla do ksichtu, když jsem v Bratislavě vystoupila z letadla, ale v říjnu zase přišlo sluníčko a všechno to bylo skvělé.
Musím říct, že za poslední dobu jsem byla psychicky tak moc v pohodě, jak snad ještě nikdy. Škola mě netrápí, život plyne pomalu a klidně, jako voda a myslím, že líp jsem se za poslední roky snad necítila. A jsem za to vděčná a fakt šťastná. V jednom příspěvku na instagramu jsem psala o "klidu mistra Zenu" - tohle je samozřejmě obrovská nadsázka, protože tak dobrá nejsem a zdaleka ani nebudu, ale pokouším se o to každým dnem. A doufám, že vám část z toho všeho, co dělám a jak žiju dokážu taky předat, abyste to přijali i jako součást svého života a uvědomili si, co všechno v životě máme a jak je nám vlastně dobře. I když občas přijde trápeníčko a slzy.

Proč jsem smutná?

Incident v Řecku mě velice rozhodil, málem mě to vevnitř zabilo. Nicméně jsem to zpracovala a uzavřela, stejně jak, jako Marťa a troufám si říct, že to posunulo nás vztah úplně nikam jinam. Jsme si navzájem obrovskou oporou, a i když o něm moc nepíšu, ale spíš zaměřuji články na sebe a na svůj život, věřte, že pro mě znamená všechno <3


Záříjová bilance

Spánkový režim - mám problémy dospat, ale jinak spím opět pravidelně a dobře. Na začátku školy jsem měla zase problémy se vstáváním, ale postupně se držím docela dobře
Spokojenost - nikdy jsem nebyla spokojenější - doufám, že to i sami vidíte na instagramu a tak podobně
Sociální život ***** - někdy potřebuju být sama
Peníze - peněženka po Řecku zakrvácela
Šok - veeeelký!
Celkový pohled na svět - pozitivní

Poučení na závěr

Happiness can be found even in the darkest of times if only one remembers to turn on the light.

#OnceHarryPotterFreakAlwaysHarryPotterFreak♥

Komentáře

  1. Mohla bych se zeptat, co se ti ten první den v Řecku stalo? 😯 Asi jsem přehlédla stories. :(

    OdpovědětVymazat
  2. Přítele mi strhly vlny a málem se utopil. Byli jsme dva dny v nemocnici.

    OdpovědětVymazat
  3. Všimla jsem si, jak jsou teď instastories pozitivní a tak... a hrozně moc ti to přeju.♥ Hlavně to "obdivuju" teď, kdy na každého lehají ty podzimní nálady.
    A na tu otázku s medicinou jsem se tě chtěla zeptat, tak už aspoň nemusím. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuuu ♥ Snažím se být v klídečku a nepanikařit z maličkostí, i když sama vidíš, že občas mi to nejde a ta psychika se "zlomí", holt jsem křehký tvor :D Minulý týden byl nesmírně náročný...

      Já bych opravdu neměnila, je to láska :))

      Vymazat

Okomentovat