Už tam budem? ...

.. ještě ne. Ještě si 10 týdnů počkej!!

Je to přesně 2 roky od toho, co jsem se začala učit podruhé aktivně na přijímačky.
Rok od toho, co jsem si začala uvědomovat, že bych přeci jen měla máknout, protože mě čeká zkouška z anatomie.
Včera to byly 2 měsíce, co jsem nezvládla první pokus zkoušky z histologie.
A již 4 týdny od toho, co jsem zase začala chodit na fakultu v rámci letního semestru.



Když si člověk dává dohromady svůj život v časových intervalech, donutí ho to přemýšlet o tom, jak to vlastně všechno letí. Někdy si ani nestačím uvědomovat, že vlastně už mě čekají "jen" 4 roky studia. Pořád mám tendenci říkat, že mám před sebou ještě 6 let, jsem zaseklá v tom bodě před medicínou a tohle všechno se prostě nikdy nestalo. 

Ale teď k věci. Dnes bych vám chtěla říct novinky z tohoto semestru, své dojmy a pocity. Vím, že jsem slíbila moc článků (a pořád se na nich pracuje), ale bohužel z časového vytížení a potřeby vést nějaký osobní život, jsem to ještě nestihla dát všechno dohromady.

Když začal nový semestr, samozřejmě jsem netušila, co mám od něho čekat. Bylo to něco nového, něco snad i lepšího, něco klinického a něco, co by mě konečně mohlo na 100% bavit.
Hodně se mě ptáte, které předměty mě na medicíně zatím nejvíc bavily a nebavily a já se sklopeným zrakem musím přiznat, že mě zatím nebavilo tak nějak extra nic, protože to není to, co jsem si představovala. Pochopte, vždycky je to všechno, co nás učili potřeba, ale bylo to všechno tak strašně suše teoretické nebo nezáživné, že jsem se k těm předmětům snažila postavit s láskou (a ne s odporem), ale mou motivací bylo to, že když ty zkoušky úspěšně zvládnu, tak se toho nadobro zbavím. 

No a jak teda začít? Asi nejlogičtější mi to přijde po předmětech.

Fyziologie

Moje milovaná. Jako opravdu, fyziologie je předmět, který mě strašně moc baví, i když některé témata jsou těžké, něco nedokážu správně pochopit a tak dále. Kdybych měla srovnat anču s fyziolou, tak anatomie je neskutečně statický předmět. Musíte se naučit pojmy, které následně dáte dohromady, ale žádná velká logika (tedy aspoň mně) z toho nevyplývá. U fyziologie je to právě naopak. Je to dynamické, má to spád, učí se to dobře, a když to správně pochopíte, dává vám to obrovskou logiku - a tohle já potřebuju. Další věc, proč mě to baví, je tak, že ačkoliv je to pouze fyziologie, snad v každém tématu a každé oblasti některé věci zasahují do patfýzy a to už je potom jiná. Jsme samozřejmě rádi, když to funguje dobře, ale ještě víc nás těší, když to funguje špatně.

Promiňte mi takovou ironickou poznámku, nemohla jsem si to odpustit.

Nicméně ano, pořád mám z toho obrovské nervy. Sama vidím, jaký se na to u nás na škole klade důraz a mám pocit, že nikdo nic neodpustí. Zkouška se skládá ze 3 částí (jako na histologii) - test, praktická a ústní a ta ústní mi připadá v mnoha případech jako loterie. Nejde po roce učení umět všechno skvěle, všechno dokonale pochopit, navíc i na ústavu sami říkají, že v každé učebnici jsou chyby. Máme miliony zdrojů (sama jsem nevěděla, z čeho se mám učit) a to nám moc k radosti nepřidává. Doporučená literatura je Guyton nebo Boron (obě dvě ty knížky mají více než 1000 stránek), a když jsem Borona, kterého mám i doma otevřela, chtělo se mi brečet. Nepřelouskala bych to do konce života a ne do konce semestru. Přitom spousta těch věcí ani není tolik důležitých (například popis jednotlivých kanálků, z kolika jsou podjednotek a bla bla bla). V Boronovi jsou i části zpět z embryologie a histologie -.-

Když za mnou druhý týden přišla spolužačka s tím, že objevila super učebnici do fyziologie, byla jsem velice potěšená. Konečně jeden dobrý zdroj, ze kterého bych to snad dokázala pochopit a tak se stalo, že jsme si tu učebnici spolu objednaly. O fyziologii (po SNAD úspěšné zkoušce) chystám obrovský článek, trošku bych vám to zase chtěla usnadnit a ukázat, z čeho se máte učit. Samozřejmě je to opět strašně individuální a každý preferuje něco jiného.



Další věc je ta, že nám na každém semináři zavedly testy. Už minulý semestr pro mě byly semináře hodně psychicky náročné, protože jsem se sice něco naučila, ale pak jsem zjistila, že to jsem se učit neměla, nebo jsem se to naučila úplně špatně a nechápala jsem to. Říkali nám, že testy zavedli kvůli tomu, abychom se na seminář připravovali a oni měli důkaz, že máme základní přehled - ok. Nečekala jsem, že to bude lehké, ale čekala jsem, že když se na to fakt budu učit, tak ty testy budou v pohodě zvládnutelné. No... co k tomu říct.
První test jsme psali z dýchání, které jsme docela solidně probrali i minulý semestr na cvičeních, protože jsme si spirometrii a ještě některé další diagnostické metody zkoušeli sami na sobě a já jsem si myslela, že to chápu a znám. Samozřejmě jsem se na to i učila. Když jsem dopsala test, byla jsem docela překvapená a vyděšená. Jakože nebylo to úplně WTF, ale bylo to spíš OMG. Omg, tohle nejsou základy. Omg, musím se nad tím pořádně zamyslet, abych to zvládla. Omg, nestíhám to za 10 minut (10 otázek, 4 možnosti a jedna správně). Věděla jsem tak nějak ty otázky, ale o jistotě se ani náhodou mluvit nedá. Aspoň jedna byla taková, co jsem v životě neslyšela. Byla jsem z toho docela rozhozená, ale ještě se to zvládnout dalo, Schrödingerova kočka, buď a nebo a já věděla, že to bude těsné... Dopadlo to dobře a test jsem udělala. Výsledek ale nevím do teď, protože se ústav rozhodl, že nám body prostě zveřejňovat nebude, ani kdybychom se postavili na hlavu. 
Druhý test jsem psala tento týden - na ledviny. Všichni mě upozorňovali, že ledviny jsou ve fyziologii velice složité téma a mám se na to pořádně naučit a nepodcenit to. Dobře. Začala jsem se to teda učit hned po semináři prvním a učila jsem se to cca 14 dní v kuse, každý den něco, každý den trošku. 2x jsem to ještě celé zopakovala. Když jsem dostala ten test, nevěděla jsem z něho takových 6-7 otázek. Jakože vůbec. Jo, slyšela jsem ty pojmy, věděla jsem o co se jedná, ale vybrat správnou odpověď jsem nedokázala. Tak jsem se snažila zvolit cestu nejmenšího odporu a vybrat to, co mi z toho přišlo nejpravděpodobnější. Samozřejmě jsem byla úplně na nervy i v průběhu toho. Pronásledovaly mě myšlenky, jak je tohle strašně není fér, já se to fakt UČÍM  a stejně to nenapíšu, protože tam dají takové neskutečné sračky, že to ani nejde - a přesně tady přišlo to WTF. Některé otázky byly položené například na prostém a trapném slovíčkaření draslíková pumpa / sodno-draselná pumpa, některé byly položené tak jakože ne vyber správnou odpověď - ale vyber NEJSPRÁVNĚJŠÍ odpověď. Jde vidět, že lidé, co ty testy dělají, jsou v tom, co dělají opravdu dobří, ale tohle o studentech nevypovídá. My nemáme šanci vědět to, co oni za ty roky, co s tou fyziologií pracují a nejsme stroje! Máme ještě další 4 předměty, které musíme zmáknout a nedá se to všechno na 100%. Pokud chtějí, abychom chodili připravení - fajn, testy jsou super a my budeme chodit připravení, ale ať jsou ty testy přiměřené. Letos si opravdu chystám proslov do předmětové ankety - aspoň, že ji někdo čte a upřímně doufám, že vám to změní a nebudete to mít tak strašně přísné.

Po tom druhém testu jsem se prosím, poprvé, co jsem na medině, fakt "složila". Brečela jsem celý seminář (tekly mi slzy, sami, nedalo se to zastavit), hystericky jsem se vyvzlykala spolužačce venku před školou a pak se mi konečně ulevilo. Nakupení emocí, strach, podceňování samotné sebe, jestli na to vůbec stačím, to všechno zabalené do odpovědníku jednoho hloupého testu. Stalo se mi totiž něco takového poprvé. Poprvé jsem se učila fakt důkladně všechno a prostě jsem to vůbec nezvládla. Nikdo neví, jak se ty testy budou opravovat, nikdo neví, jak to bude dál a co od toho máme čekat. Je to podmínka k zápočtu a ten seminář je, prosím, za 1 kredit. Když to nezvládneme, nejdeme k té zkoušce vůbec. Moc pozitivní perspektiva, že?
Jak jsem říkala na instagramu, myslím si, že v tom mém "break downu" hrálo roli opět víc faktorů - velká únava, seminář je v 5 večer, čekáte na to celý den, hlad a další věcí, ale jako cítila jsem se fakt hrozně. Druhý den jsem se probudila ještě s pěkně bitchy náladou, ale vím, že by mě to přešlo řádově v průběhu 2-3 dnů (co by mi prostě zbývalo), ale potom přišly výsledky.



A já ten test udělala.

Naráz jsem si připadala jako ten největší idiot na světě, co říká, že nic nevěděl, nedal, ale nakonec to stejně zvládl. Achjo, ale samozřejmě nebudu předstírat, že jsem nebyla šťastná a v šoku. 
Takže jaké z toho plyne ponaučení? Někdy zazdít svůj vlastní pocit, utlumit ho a počkat si na výsledek. Dokud to nemáte v ISu, není to definitivní, a i když se vám otázky ani z daleka neshodují se spolužáky, můžou to mít třeba špatně oni a ne vy. Takže asi tak. 
Už jsem zase v pohodě, ale stejně pořád na jistotu přesvědčená, že zmírnili hodnocení, nebo upravili možnosti.

Cvika z fyziologie jsou (stejně jako minulý rok) velice přínosné a super. Učí nás medička, šesťačka, která je vážně skvělá a dokázala mě krásně uklidnit, když jsem s ní probírala své dojmy z testu (a ještě jsem nevěděla, že ho mám). 
Na přednášky taky občas zavítám, ale vybírám si určité témata, o kterých si myslím, že je bude dobré slyšet a zatahuju ty, o kterých si myslím, že se je zvládnu naučit sama. Tak snad to půjde...



Mimochodem, zkouškové otázky už máme, je jich 170 včetně neurofyziologie, takže to až taková hrůza nakonec není no a pořád přemýšlím, kdy si zkoušku dám, ale asi to stejně zase udělám "na Adama" (pozn.red. Adam - kamarád ze třeťáku, můj osobní průvodce přežití na LF MU a ano, opravdu existuje!).

Biochemie

Tento semestr o hodně lepší než ten předchozí a to z jednoho prostého důvodu - máme laborky a ty jsou super. Všechny věci do sebe naráz začaly zapadat, a i když je seminář 2,5 hodiny, dokonce mě i baví. Sice ano, je to nesmírně těžké a pořád vidím, jaké mám neskutečné mezery a ty souvislosti se mi v hlavě automaticky prostě neobjevují, začínám ten předmět mít svým podivným způsobem ráda.

I když se taky těším, až bude známka v indexu a zelené pole na ISu a já už se to nikdy nebudu muset učit - naivko!

Laborky jsou ale opravdu největší bomba. Baví mě to a nejlepší pocit je, když prostě vím a dokážu určité věci prodiskutovat z vyučujícím bez předchozí přípravy (dokud se mě nezačne ptát na vzorce, reakce a enzymy -.-). Spoustu z toho si dokážu poskládat a konečně vidím praktické využití v klinické medicíně a vím, proč tohle dělám, dává mi to smysl, takže biochemické laboratoře se staly jedny z mých nejoblíbenějších :) Snad to tak zůstane i nadále! A ještě jedna bomba - zápočet dostaneme za docházku. Muhahahaaaa. A i když jsme každou hodinu zkoušení, rozebíráme otázky atd., nikam se nic nezapisuje a je to všechno ve velkém klidu (aspoň někde něco! Yes). Nakonec musím moc pochválit vyučující, kteří vedou mé mou skupinku na semináři i na cviku - oba dva jsou totiž super, myslím, že jsem nemohla dostat lepší.



V semináři píšeme příští týden první test a já se na to už snažím (po té úterní fyziologii) učit! Doufám, že tentokrát to bude lepší než první semestr a zápočťák se mi vyhne obloukem. Systém je testů je stejný, akorát se píšou jen 3.

Mikrobiologie ♥

Co k tomu říct. Láska přetrvala a dokonce pořád uvažuju o atestaci a minimálně vím, že z mikry chci psát odbornou práci, kterou za studium musíme splnit. Každý týden si máme za úkol projít doma prezentaci z následujícího cvičení a vyplnit odpovědník v ISu. Opět o nic nejde, zobrazí se nám správné odpovědi a dokonce i s odůvodněním, proč to tak být nemůže, nebo proč to máme dobře, abychom to všechno správně pochopili a naučili se to. Pan doktor, co nás učí nám v hodinách zpívá písničky (jo, skoro každý týden), a když jeden týden nebyla písnička, tak byla pohádka a tak podobně. Jde vidět, že tím žije, a že ho to strašně baví a nás potom taky. Chválí nás, motivuje nás a snaží se nám ukázat, že i předmět, který zdánlivě nemusí každého bavit, může člověk přežít bez újmy na psychice a docela s radostí. A sice ty cvika vychází vždy na mou spací hodinku, ty věci, které si zkoušíme prakticky, jsou prostě super a já se vždycky proberu. Takže na mikru se těším i na zkoušku. Sice to bud záhul naučit se celou taxonomii, je to opět telefonní seznam, ale bakterie a jiné brebery byly vždycky mé oblíbené ♥ Na konci semestru nás ještě samozřejmě čeká zápočťák.




Propedeutika

Nově na 3 semestry v kuse a v jednom celku, tedy nerozdělená na chirurgickou a interní. Učí nás mladý doktor, o kterém jsem se zmiňovala na instagramu a opět mě to moc baví, protože se jedná o další klinický předmět, ale zase pojatý z jiného úhlu pohledu. Řešíme kazuistiky a běžné věci, které musíme vědět do praxe a propojujeme to s biochemií, histologií a dalšími předměty, které už máme za sebou a o kterých něco víme. Nejvíc "kouzelný" byl seminář na statistiku a počítání směrodatných odchylek. Tak v prdeli jak tam jsem snad ještě nebyla nikde :D A největší problém je v mém ignorantství a naprostém nezájmu se to naučit počítat, ať už ručně, čí v excelu -.-

Snad to nikdy nebudu potřebovat.

A zápočet opět za docházku! Jupíí :) Tak mi to, prosím, přejte.

Teoretické základy klinické medicíny

A na závěr náš "USMLE Step 1" (berme to s rezervou) předmět. První byla naprosto dokonalá a skvělá, vedli ji dva doktoři s tím, že ten jeden vedl většinu hodiny a ten druhý měl spíš takový zbytek na závěr. Bylo mi ho docela líto, skrz to, že mohl být dobrý a zajímavý, ale tím závěrem vychytal takového "černého Petra". Nicméně ze začátku jsem si připadala jako na prezentaci Applu. Náš přednášející vždy probral určitou část a dal prostor k diskuzi s tím, že chodil mezi těmi 330 lidma po aule a posouval mikrofon tam, odkud padaly otázky. Ze začátku dotazy nebyly a nikomu se moc diskutovat nechtělo, ale nakonec se to stejně rozjelo a stud opadl a bylo to perfektní.

A že se taky bylo pro jednou na co kouknout! :P If you know what i mean. 

Tématem byly kmenové buňky a jejich využití v medicíně. Abyste pochopili, jak je tento předmět postavený - za 4 semestry bychom měli probrat nějakých 13 klíčových témat medicíny (například je tam diabetes, ateroskleróza, atd.) a tato témata budeme poslouchat z pohledu různých odborníků - lékařů (různé obory medicíny), biologů a dalších. 
Měli bychom si z toho odnést jakési komplexní znalosti a přehled o tom, jak dané nemoci léčit, kde se mohou vyskytovat komplikace, s kým máme spolupracovat atd. 
Prvním tématem tohoto semestru (proberou se pouze dvě), jsou teda Kmenové buňky a jejich využití v medicíně, hojení ran a regenerace druhým tématem pak Metabolická kostní onemocnění. Jedno zajímavější než druhé, ovšem pouze do té doby, jak jsou dobří přednášející.

Druhá přednáška byla o léčbě krevních onemocnění pomocí kmenových buněk. Bylo to směřované hlavně na různé druhy leukémií, ale bohužel paní doktorka, která tuto přednášku vedla, strašně moc chvátala dopředu a všechno četla z prezentace. Neudržela jsem absolutně pozornost, nestíhala jsem nic zapisovat, tak jsem se rozhodla, že si budu prezentaci fotit do mobilu. Bohužel vždycky to vyvážené není a tohle byl jeden z těch případů.

Téma minulého týdne bylo zaměřeno na tvorbu kardiomyocytů pomocí kmenových buněk a jejich výzkum, simulace onemocnění atd., což přednášela paní docentka z fyziologie a přednáška byla standardně zajímavá až na nepatrný detail, že srdce máme na fyziologii až v průběhu celého dubna, tím pádem o tom ještě tak moc nevíme a ona tím pádem nemohla zacházet do detailů a vysvětlovat nám patologie na EKG křivkách atd. Druhou částí bylo hojení ran po operacích a v chirurgii a to mě moc nebavilo. Celá chirurgie není úplně tak moc můj šálek čaje, rány mi teda nevadí, spíš se bojím toho zápachu, ale pohled na fotky je v pohodě, jenže já na toto asi nejsem. Ale budoucí adepti pro chirurgii byli nadšení, takže fajn!

Dneska jsme kmenovky skončili (přednáška byla dobrá, vystřídali se 3 přednášející) a od příštího týdne začneme nové téma a já se na to moc těším.
A takto to bude celkem 8 nebo 9 týdnů asi posledních 5 týdnů budou potom demonstrace různých cvičení z fyziologie a na to se taky moc těším.
Ukončení tohoto předmětu? Ústní kolokvium a po 4. semestru bude "malá státnice" před komisí.

Páteční radosti ♥ A ještě i s nádherným nápisem.

Máme to pestré, řekla bych a docela mě to od začátku strhlo. Baví mě to všechno do jednoho, baví mě to propojení, to, že tomu rozumím, že vím i nějaké věci navíc, a že už to není jenom taková suchařina, jak byla v prváku. Strašně moc doufám, že se do toho 3. ročníku úspěšně dohrabu, zkoušky udělám v červnu, užiju si prázdniny a budu se těšit zase na nová dobrodružství!

No kdo by vám pak psal články? (Jo, operacemedicina, už mám náhradníka :'( ... :D )

Doufám, že i vám se nový semestr líbí! Prváci, klídek, ta anatomie se dá zmáknout a já vám prostě bezmezně věřím, že se to naučíte a dáte to. A taky doufám, že mě to nervově úplně neodrovná.
Všímáte se těch náhod? Píšu o motivaci a zvládání stresu - vyrazí mě od zkoušky. Píšu o depresi - prožiju si první takový "veřejný hysterák" (jojo, nazývejme věci pravými jmény, žádné nervové zhroucení to nebylo), tak SNAD po tomto článku to už bude lepší :)

Btw - někteří lidi se teď zajímali o to, jestli mám i svůj osobní život, protože to vypadá, že žiju jenom školou, takže vzkazuji: Ano, osobní život mám, jen ho nepotřebuji a ani nechci tolik ventilovat na soc. sítích, které jsou zaměřené na školu. Nemusíte mít obavy.

Tak jooo, to by bylo pro dnešek všechno. Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil (články budou, fakt!! A dokonce v dohledné době). 

Mějte se nádherně a můžete mi do komentáře napsat něco krásného - třeba jak moc se těšíte na druhák!

Zatím nadšená

Komentáře

  1. Wow. Tvoje zapálení bych chtěl mít. Já mám obecně alergie na pipety ale na praktikách z biochemie jsem trpěl. Do dneška mám noční můry jak jsme měřili na Spekolu spektrum jakéhosi čehosi, proč to už ani nevím. A sestrojovat grafy, to už pak byla lahůdka. No a mikra, tož to bylo něco. Ten předmět bych řekl, že je celkem OK, hodně věci člověk pak využije, ale aspoň u nás to bylo podáno takovou formou až spíš k biologii. Ale to je asi hodně o tom, jak se k tomu jaký ústav postaví. Co se týče těch testů, tak to je prostě opruz no. Já jsem byl vždycky specialista na otázky typu: Není pravda, že nikdy není... To já než jsme vůbec pochopil, co má být teda nakonec pravda, tak byl konec. Postupem času jsem tyto otázky rovnou přeskakoval.
    Ono se to pak ale otočí. Tady ty předměty mají vysoké nároky na získání zapoctu a pak to u zkoušky celkem jde. Na těch klinických se pak stačí jenom tvářit, že tomu rozumis a zapich člověk dostane a ještě ho pochvali, ale u zkoušky pak už musí umět.
    Jinak zajimave a vtipne cteni, kouknu se urcite i na dalsi clanky.
    At se ti dari.Medik LfHK

    OdpovědětVymazat
  2. Joo fyziologie...jediný předmět, ze kterého mě na škole vyhodili a rovnou 2x. Když jsem to v září dal na třetí pokus za E tak jsem z toho neměl pomalu ani radost jak jsem byl vyštavený a otrávený. Ale za nás byla hlavním faktorem úspěchu u zkoušky (aspoň takových 50%) nálada profesorek, která byla bohužel docela proměnlivá. Ale tak ta jedna čarodejnice už nezkouší co jsem slyšel tak aspoň něco. A jak jsme záviděli zubařům Zuzku Novákovou...
    Přeju hodně štestí u zkoušky a abys neměla takové "krásné" léto s fyziologií jako jsem měl já.

    Absolvent LF MU

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoooj! Ze všeho nejdřív mám takový vtipný postřeh, co mě napadl během čtení článku, aneb deformace prváka - jak píšeš "jen" o fyziole a biochemce a mikře a tak, já si po chvilce říkám, okej, super, ale kdy se začne učit tu anatomii? :D :D :D A až pak mi došlo, že ne každý a ne vždy se člověk musí učit na anatku :D
    Na článek ohledně fyzioly a z čeho se učit, se budu těšit (pokud mi na něco bude, že... :D), páč už jen teď si vybrat z čeho půjdu na CNS mě dost otrávilo. Prostě chci učebnici, použitelnou a nazdar, nechci milion různých zdrojů... prostě ještě že tě máme!!! ♥ :)))
    Jo a ten Adam mě mega pobavil :D netuším, kdo to je, ale u nás v ročníku máme "Adama, který je vždycky všude". Prostě jdeme po kampuse - jde proti nám, jíme v menze - sedí u vedlejšího stolu, jsme na cvikách z histoly - on přijde i když tam svou skupinu nemá, máme seminář z anatky - on si prohlíží preparáty :D prostě šílený :D
    Každopádně přeju co nejvíc pozitivní energie, co nejmíň záchvatů a abys vše měla za sebou v co nejkratší době. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat