Vítejte v mé hlavě

Kdo mě sleduje na instagramu ví, že jsem minulý týden označila jako velice těžký a psychicky vyčerpávající. Proč?
Dovolte mi, abych vám udělala malou prohlídku toho, co se odehrává v mé hlavě.

http://www.jizerky.cz/galerie/obrazky/image.php?img=697240&x=800&y=600
Všichni někdy prožíváme těžké období, které provází různé emoce a pocity. Snažíme se být pro okolí v pohodě, ale nedokážeme své myšlenky potlačit, udržet na uzdě a zkrátka se uklidnit. To v nás vyvolává stavy neklidu, napětí, strachu a následně tyto emoce vyvolávají co? No jasně, nemoci.

Určitě jste si i na sobě všimli, že když je všechno v pořádku, vychází vám život, jak si představujete a nic nemusíte řešit, nejste tolik nemocní a obloukem se vám vyhne i obyčejná rýma. 
Na druhou stranu, když se přidá stres, přidají se i různé nemoci ať už jsou jednoduché nebo závažnější.

Minulý týden jsem byla na vyšetření na diabetologii v Olomouci, kam jsem byla již druhý rok objednaná. Nemám diabetes, ale určité problémy jsem minulý rok měla, je to na dlouhé rozepisování a asi se mi na to moc vzpomínat nechce, každopádně jsem se tehdy o sebe začala strašně moc bát.
Čím víc se bojíte, tím víc si na sebe dáváte pozor a hlídáte se. A tak jsem se začala hlídat.

V noci jsem si kontrolovala kolikrát chodím na záchod (první známkou diabetu je totiž velká žízeň a časté močení), přes den jsem si hlídala stravu, dokonce to zacházelo až do takových "extrémů", kdy jsem začala vyhazovat rychlé cukry. Já, závislák (bohužel) na (návykovém) glukózo-fruktózovém sirupu jsem najednou nejedla ani nepila nic.

Moc hezké je to, že některé kladné návyky mám pořád - nesladím čaje ani kávu a z nápojů piju většinou jen obyčejnou kohoutkovou vodu, občas minerálky a velice výjimečně něco jiného. 
Co se týká rychlých cukrů, začala jsem jíst takové ty kvalitnější - občas si dám cheesecake nebo nějaký jiný zákusek, vysokoprocentní čokoládu a nebo ovoce. Ale nemusím se jim cíleně vyhýbat a moc se mi ulevilo.

V úterý, když jsme s tátou na diabetologii jeli, jsem byla naprosto v nervech a přitom se jednalo jen o blbý odběr krve, na kterém jsem byla už milionkrát. Nejhorší na tom ale byl ten pocit totální bezmoci a neschopnost se nijak uklidnit. Vůbec netuším, jak fungují léky na uklidnění nebo antidepresiva, ale jestli se takto cítí lidi, kteří jsou psychicky nemocní každý den, je to opravdu k zbláznění. 
Strach, panika, úzkost, neschopnost ovlivnit situaci a mít ji pevně ve svých rukou.
Nakonec mi fungovalo jen dýchání. Soustředit se na dech, dýchat pomalu a zhluboka a nedávat těm emocím možnost, aby mě ovládli, ale to je tak moc strašně těžké....
Každopádně ve středu dopoledne jsem měla výsledky, které dopadly dobře. Diabetes nemám, ani žádný jeho náznak a snad budu v pořádku i další roky. 
Zatím se budu snažit pracovat na tom, jak ovládat své emoce, udržet je rozumně pod pokličkou a také jak se vyrovnat s nepřízní osudu a života, která s věkem stejně dřív nebo později přijde.
Tělesná schránka se opotřebuje a přijdou i různé nemoci, ať už je to obyčejný zubní kaz, zhoršené vidění apod., když si to tak vezmeme, je vlastně smutné, že celý život jen postupně umíráme...

Další můj velký strach, se kterým se momentálně snažím vyrovnat je ze současné světové situace. Nevím, jestli to bylo vypjaté, i když jsem byla malá a tolik jsem to nevnímala, ale teď to na mě hrozně moc doléhá. Navíc můj táta je člověk, co sleduje jednu konspirační teorii za druhou, a i když jsem ho milionkrát prosila, aby mi neříkal žádné detaily, vždycky se stane, že mu něco ujede. A já pak přemýšlím a nespím a ptám se sama sebe, co tu vlastně dělám a proč tu jsem? Má vůbec smysl studovat medicínu? Má vůbec smysl něco budovat? Rozsudek jakéhokoliv válečného konfliktu ve světovém měřítku by znamenal konec pro nás všechny. Ale prakticky - je to ten stejný strach, jako s tím zdravotním stavem - strach o tělo a strach ze smrti.
Kdo se smrti nebojí a je s ní smířený, tomu opravdu gratuluji.
Nechci tady rozebírat to, kdo je dobrý a kdo špatný, nicméně doufám, že bude klid a my si budeme moct žít své nudné a dlouhé životy a umřít pokojně ve stáří tak, jak by to mělo být.

Abych neskončila úplně negativně, ráda bych vás vyzvala k jedné věci - mluvte o svých problémech, neduste je v sobě, protože vás zničí.
Když máte nějakou nemoc, není to ostuda a téměř všichni lidé budou stát za vámi. Hodně mi v tomto pomáhají rodiče, kterým se můžu vždycky svěřit, ale zjistila jsem, že ani přátelé mě neodsoudí. Můj přítel je trošku jiná kapitola, protože má někdy tendenci brát věci na lehkou váhu a překládat je humorem, což mi někdy ne úplně sedí. V konečném důsledku jsem však ráda i za to - nejde všechno brát úplně moc vážně.
Zažila jsem mockrát, že mi nějaká kamarádka řekla, že její mamka jde například na operaci, ale "hlavně to nikde nemám říkat", protože u nich se o tom prostě nemluví. Nahodíme smajl a všechno je OK, problémy nejsou. A potom v noci brečíme do polštáře, nemůžeme spát a hlava nám šlape na 180% a vyrojují se samé negativní myšlenky.
Je těžké je uhlídat a myslet jen pozitivně nebo se umět vědomě držet v klidu za každé situace (to samozřejmě platí i o zkouškách), ale je nutné se to naučit.

Moc ráda bych v budoucnu absolvovala i nějaké psychologicko-alternativní semináře, kde se vědomě učí kontrola mysli, protože už jen samotný fakt, že studuju školu, která mi někdy dává psychicky zabrat je důvod k tomu naučit se něco takového. Momentálně však vidíte, že i když nemám přímo problémy se školou a cítím se tam dobře, dokážu si strachy vytvořit z jiných věcí a to dobře není.
Nejdůležitější je žít přítomným okamžikem, každý večer tiše poděkovat za to, co máme a co nám předešlý den přinesl krásného, vážit si maličkostí, uznávat určité hodnoty a nevytvářet si domněnky.

Všichni známe slogan - v zdravém těle, zdravý duch. Mírně bych ho ale poupravila, protože si myslím, že platí i rovnítko z druhé strany a to - zdravý duch ve zdravém těle.

Mějte se nádherně, užívejte posledních slunečných dní a těšte se na Vánoce ♥
Taky se moc těším.

Zatím nadšená 

Komentáře

  1. Všichni známe slogan - v zdravém těle, zdravý duch. Mírně bych ho ale poupravila, protože si myslím, že platí i rovnítko z druhé strany a to - zdravý duch ve zdravém těle.

    Nejspíš chápu, jak jsi to myslela, ale nenapsala jsi úplně to samé - jen jsi prohodila pořadí vět? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano 😂 Potom mi to taky došlo... Musím se nad tím nějak zamyslet a předělat to ještě 😊

      Vymazat
  2. Tak tenhle článek byl opravdu super, ve všem s Tebou naprosto souhlasím. A taky zažívám takovéhle období (známky, přijímačky budou/nebudou, maturita), i když vím, že si to z poloviny dělám sama... Takže Tě úplně chápu :-). Hodně štěstí ve škole. Těším se na další článek :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za milý komentář 😊 doufám, že ti článek aspoň trosku pomohl uvědomit si, že to děláme špatně 😄 ! To, co prožíváš jsou naprosto běžné strachy, ale musíš věřit tomu, že nakonec to úplně všechno dobře dopadne!!! Budu ti moc držet palce 😊

      Vymazat
  3. Moc dobře to znám. Hlavně se v takových případech obklopit maximem věcí, co člověku dělají radost. Samotnou mě v posledních dnech trápí nepříjemný nálady...Ale taky je potřeba si uvědomit, že necítit se zrovna skvěle je úplně normální a není to nic, za co by se měl člověk stydět. Díky za tenhle článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, radost z maličkostí je v životě jedna z nejdůležitějších věcí 😊 Ale bohužel ani to někdy nepřebije to nepříjemné, co se zrovna děje. I když je prakticky už všechno v pořádku, trápilo mě to tak strašně dlouho, že ty pocity pořad ještě jsou, ale už se tomu snažím nevěnovat pozornost, hlavně žít teď a tady a to nejlíp, jak umíme a když se i něco děje, neuzavřít to do sebe 😊
      Doufám, že budeš v pořádku a ty myšlenky tě taky brzo opustí!! 😊

      Vymazat
  4. Budeš na sobě určitě v tomhle ohledu muset zapracovat, člověk se musí naučit některý věci vypustit, jak pro běžnej život, tak i proto aby byl schopnej zvládat krizový situace, který prostě někdy přijdou. Řekla bych, že je to hodně otázka zvyku a taky samozřejmě toho, jak jsme každej utvářenej.

    A ty psychologicko-alternativní semináře určitě zkus, víš, že nejsem moc pro alternativec a obecně těmhle věcem vůbec nevěřím, ale pokud ty ano a pomůže ti to, tak je to fajn volba :)

    A hlavu vzhůru, jsi mladá, hezká a chytrá holka, bude to ok všechno :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kéž by to bylo tak strašně jednoduché, jenom to proste vypustit a nedovolit aby tě to nějak ovladálo, já to bohužel neumím. S hodně věcmi se vyrovnávám strašně těžko a taky mám někdy pocit, že už to kolikrát převažuje běžné problémy, které lidi řeší a je toho na mě strašně moc... Nějaké zkoušky, to se jde proti tomu docela zahrabat...
      Asi se v tomto taky odlišuju od hodně lidi, protože si myslím, že práce se svým vlastním vědomím, myšlením a strachy je mnohem účinnější a efektivnější a hlavně důležitější než nadopovat někoho práškama a zazdít celkovou příčinu problému a moc doufám, že tu medinu jednou dostuduju, abych i tohle částečně mohla šířit hlavně těm, co k tomu budou otevření 😊

      Zatím teda všechno OK není, ale doufám, že brzo bude 😊

      Vymazat
    2. Řekla bych, že jsme se nepochopily :) Já to nemyslela tak, že by člověk neměl pracovat se svým vědomím a myšlením. Naopak, jsem docela dost proti tomu dávat lidem prášky na potkání. I v klasické medicíně se s vědomím a podvědomím pracuje,tak jsem to myslela spíš. A stejně tak vím, že nejde o starosti typu zkoušky apod. Já taky nemluvila o tomhle. Jsem teď dlouhodobě v situaci, kterou bych nikdy nebyla schopná unést, ještě před pár lety, ale teď nějak jo. Protože jsem prostě musela. A naučila se to. A věřím, že to dokážeš i ty.

      Asi tak to bylo celé myšlené, víš :)

      Vymazat
    3. Hele, promiň, já měla docela napruzenou náladu, když jsem ti na to odepisovala a vyložila jsem si to blbě :)
      Máš pravdu, že člověk si s věkem a zkušenostmi projde jistým mentálním vývojem a je potom schopný lépe řešit stresové situace a vyhýbat se úzkostem. Doufám, že to tak bude i se mnou, protože se mi fakt nechce řešit všechny sračky, co mě potkají a takto se nimi trápit... :D
      Každopádně, teď jsem docela v pohodě, všechno se to vyřešilo a doufám, že bude nějakou dobu klid. A když ne, tak to aspoň bude zajímavější :))
      Ale moc děkuji za komentář ♥

      Vymazat
    4. To není za co se omlouvat, prosim tě, hlavně, že to je lepší :))

      Vymazat
  5. Ahoj, já tě plně chápu s tím strachem ze světové situace... Když byla v plném proudu krize na Krymu, myslela jsem na to hrozně často a přehrávala si v hlavě šíleně moc katastrofických scénářů... Naštěstí se to pak uklidnilo a mě to bohužel/bohudík naučilo si udržovat od takových to věcí odstup. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale nějak mě to naučilo, že když s tím nemůžu nic dělat, je lepší se tím nezaobírat, i když v mnoha situacích mi to nejde...

    A ta filozofie propojení těla a ducha mi taky přijde strašně zajímavá, věřím, že lidé co jsou neustále ve stresu, vše vidí černě apod., si prostě nějakou tu nemoc přivolají, dřív nebo později a naopak pozitivně naladění lidé si svůj stav zlepšují.

    Btw, na diabetologii bych se asi měla stavit taky... dík za připomenutí. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, je to dobře! Je skvělé, že ti tohle jde, já jsem se teda už uklidnila teď trošku taky vzhledem k tomu, že Trump chce spolupracovat s Ruskem, což se mi prostě líbí (a hurá, snad bude i klid!), ale docela dlouho jsem se kvůli tomu trápila.
      A stejně vím, že i kdybych chtěla, tak to prostě nijak neovlivním :/ Bohužel...

      Jako ono je to prý i popsané nějakými biochemickými mechanismy, že dochází ke změně buněčných struktur vlivem dlouhodobého působení stresových hormonů a tak, takže to není brané jen z toho ezoterického pohledu, ale taky z normálně vědeckého :) Samozřejmě si myslím, že je to pravda, protože to mám vypozorované na sobě i na svém okolí teda...

      Tak ať ti to hlavně dobře dopadne!!! Držím palce.

      Vymazat
    2. Tak tohle vás učí v biochemii???? :D :D :D :D

      Díky, rovnou jsem se objednala na odběry, tak v pondělí frčím :)

      Vymazat
    3. Ach, kéž by 😂 Obávám se, že na toto v běžné výuce není čas, ale nějaké studie jsem na to viděla a četla 😊

      Tak se drž!!!

      Vymazat
  6. Má drahá kolegyňko, moc ti rozumim :) Určitě si vzpomínáš na náš rozhovor na zastávce nemocnice u svaté Anny (jmenovalo se to tak?:D), kde jsem ti vyprávěla zas já o mých úzkostech.
    Vždycky je dobrý se na to kouknout z povzdálí, povznést se nad to a vnímat problém tak, jako by se týkal někoho jiného. Člověk to pak nevidí až tak katastroficky. :)
    A seminář by se určitě hodil, co si budem povídat... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že ty mi rozumíš a na ten rozhovor si moc dobře vzpomínám! (A ano, jmenovalo :D). Jo, jasně, že je, je dobré být v klidu, je dobré si říkat, že se o nic nejedná a je dobré se nestresovat, jenže prostě mně to někdy fakt nejde :X A nejde mi nic! :D
      Ale jak jsem psala víš, teď se to tak nějak uklidnilo a uvidíme na jak dlouho to bude, každopádně budu se snažit být odolnější a lepší :)
      Btw, kdybych nějaký takový seminář objevila, dám vědět :D Můžeme tam jít spolem! :D

      Vymazat

Okomentovat