Deník Zatím nadšené medičky - hysterky, luckerky a tragéda

Pamatujete si ještě mé předanatomické stavy?
Jakoby to bylo včera, co jsem tuto zkoušku úspěšně udělala. Mám na to sice krásné vzpomínky (už teď), ale cesta k nim byla dost klikatá a trnitá.
A jako odkaz měl vzniknout právě tento článek.

Na instagramu jsem to slíbila právě v tu chvíli, kdy jsem úspěšně udělala zkoušku z anatomie. Byl to krásný den a já byla tak šťastná. Sice to trvalo měsíc, ale článek je na světě a já doufám, že si ho užijete a nebudete si ze mě v žádném ohledu brát příklad :D ...

Před každou zkouškou si říkám, že se budu pořádně učit, že to nezanedbám a všechno to v pohodě udělám, 2x zopakuju a půjdu tam s tím, že mě přece nemůžou vyhodit.

Jak to bylo do teď?

Na biofyzice jsem nechápala, nezvládala a nestíhala cca 20-30 otázek ze 126, což je poměrně hodně, ale řekněme si to na rovinu - já a biofyzika?

Jo, asi tak nějak. Jedno velké LOL.

Kdo potřebuje zvednout sebevědomí a myslí si, že na medinu nemá, protože měl hnusné známky - já měla vždycky trojku z fyziky na gymplu. Nebudu rozvádět detaily, bylo by to na dýl, ale jo, prostě srala jsem na to a nebavilo mě to.

Ať slouží tento článek jako zpětné zamyšlení. 

Jak jsem prožívala prvák?
Zimní semestr byla jedna velká tragédie, kdy jsem si v hlavě nastavila laťku na pomyslnou hranici, že nesmím NIC opakovat. Všechno jsem se snažila dělat napoprvé, od půlsemestrálních testů po zápočty a nechtěla jsem, aby se to zasukovalo, zkrátka, bála jsem se. Před testy jsem nějak extra nervózní nebyla, ta pravá nervozita úplně poprvé přišla před malými pitvami.
Doslova jsem myslela, že se poseru. Celé ráno mě bolelo břicho a prostě jsem nemohla ani dojet. Takto hrozně jsem se necítila do té doby snad nikdy. 
Obrovský hysterák jsem měla před maturitou (snad PRVNÍ takový v životě kvůli škole), kde mi vysloveně záleželo na tom, co si vytáhnu, protože já se prostě neumím učit. Neumím si to rozvrhnout tak ideálně, abych ke každému uměla něco, ale vždy jsou prostě otázky, co umím skvěle a potom ty, co neumím skoro vůbec... A to je samozřejmě špatně, že. 
No, ale vraťme se k malým pitvám...
Prožívala jsem to dost tragicky, ke zkoušení jsem šla totálně, ale totálně vyklepaná a vůbec jsem se nedokázala soustředit. Myslela jsem si, že budu v pohodě, nebyla jsem, ale ok, nějak to dopadlo a dopadlo to dobře, ale i tak na to nemám dobré vzpomínky, protože jsem se "chovala" hrozně. Ty pocity, které jsem měla bych fakt nepřála nikomu, prožívala jsem to do posledního detailu AŽ MOC a strašně jsem se deptala, přitom o nic nešlo prostě. Jak říkala paní doktorka, je úplně něco jiného, když máte jít na zkoušku, ze které vás vyhodí, nebo když máte vteřiny na to se rozhodnout než vám umře pacient.

Další výzvou toho semestru byl zápočtový týden. Největší nervy jsem měla ze zápočtu z biofyziky, to jsem si fakt myslela, že nedám. Před latinou jsem na nervy ani tolik nebyla, protože jsem si říkala, že to nějak dopadne a učila jsem se na to a chápala to. Testy z biologie jsem nesla docela v pohodě. Biofyzika byla příšerná.
Když si teď vzpomenu na zkoušku, pořád mě doprovází ty hnusné pocity. Asi to bylo i tím, že jsem 3 týdny seděla jen doma a nevypadla jsem nikam a měla jsem jen tu jednu zkoušku a učila se pořád jen a jen na ni. Navíc, co si budem, brněnská učebnice je sice super, ale to, jak je napsaná už moc super není. Kolikrát jsem si věci musela dohledávat na internetu a něco jsem z ní nepochopila vůbec. Ne že bych je z internetu pochopila o něco víc, že.
Když jsem jela na zkoušku z biofyziky, docela jsem "padala do mdlob". Týden předtím jsem brečela a měla opravdu hnusné stavy a už jsem se ani poslední tři dny neučila, protože jsem věděla, že to nestíhám... Po testu ze mě nervozita jaksi opadla a ústní byla jedna velká loterie - ale o tom si můžete přečíst zde .

První semestr byl za mě dost zlý a já jsem to nezvládala. Chci věřit, že v koutku duše jsem do poslední chvíle zůstala tou veselou optimistkou a pořád jsem měla pocit, že to nějak zvládnu. Byla jsem na sebe moc tvrdá a chtěla jsem se vyvarovat takovým těm problémům hned na začátku, ale za cenu toho, že jsem opravdu někdy měla "depku", byla smutná a vystresovaná.

Pak jsem ale všechno přehodnotila.

Druhý semestr byl jiný. Postavila jsem se k věcem tak, že co nemusím udělat na maximum zkrátka vypustím - můj klasický přístup. Začala jsem být víc v pohodě, i když většina předmětů byla dvousemestrálních, takže jsem v nich měla určité mezery. Jsem jen člověk, mohu chybovat a pokud něco budu opakovat, nevadí to - můj nový postoj. Dovolila jsem si nebýt perfektní a dovolila jsem si nebičovat se za každý neúspěch a pořád jsem prosila vesmír a doufala, že to dobře dopadne.
První neúspěch přišel hned s prvním testem z latiny, kdy jsem ho o 3 body nenapsala. Opakovat jsem ho nemusela, jen jsem měla vyšší hranici na zápočtovém testu. Další neúspěch potom přišel na midterm testu z angličtiny, který jsem napsala na 57% - neučila jsem se slovíčka. Prostě jsem si říkala, že je to jedno. Nepotřebuji to. Nešlo o nic. Žádný postih přece nenastal. A já polevila v tom, kde jsem měla zabrat a na druhou stranu ani nezabrala tam, kde jsem měla zabrat ještě víc. Celá já. Ale hlavu jsem si z toho téměř vůbec nedělala.
První OPRAVDOVÝ neúspěch, který jsem si sama přivodila svým hloupým strachem, byl u posledního testu z biologie, který jsem napsala na 11 bodů. Minimum bylo 14, takže to pro mě znamenalo, že tento test budu opakovat ve zkouškovém období a tím se mi zkomplikovaly další věci. Ale ok, nevadí. Dokonce jsem to i obrečela, protože jsem na tyto věci přecitlivělá. "Depresi" jsem měla asi 2 dny a pak jsem to nechala být.
Jenže velký rozdíl oproti prvnímu semestru byl v tom, že jsem se už každý den nedeptala. Nic jsem si nevyčítala. Nebyla jsem tak nervózní a tolik moc smutná a bylo mi vnitřně mnohem líp.
Když necháte něco plavat a prostě si v hlavě uvědomíte, že to má svůj důvod a máte si tím projít, pochopíte mnohem víc a některé fakta se potom lépe přijímají.
Před pitvami jsem se bála. Bála jsem se dost, dokonce jsem opět i brečela, ale bylo to jen z uvolnění napětí. Na pitvy jsem šla nervózní, ale tentokrát to byla taková ta zdravá nervozita, neprovázely mě tak hnusné pocity, jako první semestr a za to jsem byla fakt ráda. Opravdu nervózní jsem byla jen před pitvami, i když potom v ten den, už to byla taková ta rezignovaná nervozita a jen jsem chtěla, aby to nějak dopadlo.
U samotného zkoušení jsem byla zdravě sebevědomá, vůbec jsem nebyla vyklepaná a přišlo mi to jako milý a přátelský rozhovor s naším panem doktorem, kterému jsem za ty dva semestry věřila. A mé vzpomínky jsou tím pádem, na rozdíl od zimních pitev, skvělé. Také jsem z toho vyšla o mnohem lépe než se zimních pitev.

A začalo zkouškové.
V jeden den jsem měla zároveň opravu testu z biologie, abych dostala zápočet a také Ochranu a podporu zdraví. Šla jsem na obojí úplně v klidu a díky posunuté hranici to nakonec dopadlo tak, že jsem obě věci udělala.

Další opravdu nervozita přišla před biologií, kterou jsem si strašně moc přála udělat, protože jsem věděla, že je to dost nevyzpytatelná zkouška - a zase jsem měla štěstí a zvládla jsem to napoprvé, i když ve stavu, který bych nepřála nikomu. Proto na to nemám dobré pocity. Nebrečela jsem, ale přijela jsem domů s 38 horečkou a hned jsem šla do postele, totálně schvácená tak, že jsem se celý víkend nemohla ani učit. Večer jsem dostala antibiotika a druhý den se mi krásně projevil jazyk malinového želé, tak co, jakou jsem měla nemoc? :)

Následovala latina na kterou jsem šla extrémně nenaučená a nepřipravená jen tak, abych to prostě měla z krku. Udělala jsem ji na éčko a zdar. Nebudu kecat, potom mě to sralo, ale před tou zkouškou jsem byla relativně v klidu - čím míň se učíte a čím míň toho víte, tím víc se cítíte v pohodě.

A poslední byla samozřejmě naše krásná anatomie. Anatomii jsem prožívala hodně silně a bála jsem se jí, OMG, je to přece anatomie!!!!
V polovině semestru jsem si myslela, že zkoušku z anatomie budu dobrovolně dělat někdy ve druháku v zimě. Jo... Prostě šílený tragéd. Jak jsem psala, kousíček té Nadšené a věčně usměvavé medičky ve mně vždy zůstával, panice jsem jako takové propadala jen po cviku z anatomie, ale jinak jsem fakt byla celý semestr v pohodě.
Na zkoušku jsem se fakt učila poctivě 3 týdny ve zkouškovém. Jelikož jsme přes semestr nepsali žádné testy a pan doktor nás jen zkoušel ústně, nemusela jsem se nic učit, pokud jsem nechtěla. Nebylo to nijak hodnocené. Na jednu stranu, když nestíháte atd., je to fajn, na druhou stranu, kdyby nějaké testy byly, rozhodně bych se připravovala mnohem svědomitěji.
Některé věci jsem před zkouškou jen zopakovala. Některé jsem se učila úplně poprvé/podruhé a bylo to těžší. Den před zkouškou jsem už jen seděla a čuměla do zdi. Nešlo se učit. Největší KRAVINA z toho všeho bylo to, že jsem zkoušku ještě o dva dny posunula. Dalo mi to totiž jen nervy a pak jsem fakt už nemohla a ani jsem se nic neučila navíc, jak jsem původně měla v plánu.

Zásada číslo jedna - nikdy neodkládejte neuro a učte se neuro!
Zásada číslo dva - nikdy neodkládejte zkoušky!

Před anatomií jsem skoro nespala. Ráno po "probuzení" mě napadl jednoduchý test. Nu, nemám co ztratit, hodím si mincí - panna udělám, orel neudělám. Našla jsem akorát dvoukorunu a tou jsem si hodila. A padla panna! Navíc mi máma udělala test křišťálovým kyvadlem (ano, opravdu na takové věci věříme :D), jestli tu zkoušku udělám a kyvadlo řeklo, že ano. Když jsem jela na vlak, bylo strašně zvláštně. Byla jsem upravená, namalovaná a začalo pršet. Do deště svítilo sluníčko, déšť byl teplý, příjemný a osvěžující a proti mně se otevřel oblouk duhy, jakoby ke mně Země promlouvala a přála mi hodně štěstí. A já byla v té chvíli silnější než kdykoliv předtím.
Musím se přiznat, že vlaku jsem bečela. Nebrečela jsem z nervozity, ale brečela jsem z toho, kolik krásných zpráv mi od vás přišlo. Kolik podpory jsem měla. Úplně mě to dojímalo a já si říkala, že za pár hodin bude po všem a všechno to dobře dopadne. Chtěla jsem vám ukázat, že to jde a motivovat vás, že takto "hladce" to uděláte příští rok i vy! A nejvíc jsem se bála toho, abych vás nezklamala tím, že to nezvládnu, jsem hloupá... 

A průběh samotné zkoušky?

Hej anatomie, totální psycho prostě!! Učila jsem se to 3 týdny cca ve zkouškovém a nestíhala jsem neuro, nebo spíš jsem si to vůbec nepamatovala, hlavně bílou hmotu. Katastrofa. Mega jsem se toho bála. Měla jsem jít 28., nakonec jsem si tu zkoušku posunula až na 30.6. Přijela jsem ráno tam, posraná jak prase. Na tom termínu nás bylo 7 (max. je 8 na jeden termín). Tak jsem se začala bavit s těma holkama (neznala jsem je, ale byly mega v pohodě) a čekaly jsme. No a prostě teď tam došel D.!!! Profesor a přednosta anatomického ústavu a mega zatížený na neuro!!! Všichni se ho bojí...
No a dopadlo to tak, že nakonec šel zkoušet zahraniční, kteří měli termín 7:30 :D Uf...
Nás si v 8:00 zavolal náš pan doktor na test. Ten se psal na PC a musela si mít 12/18 bodů. Byla jedna správná odpověď a 5 možností. Náš pan doktor je úplně zlatý a zkoušel mě i na velké pitvy, měla jsem od něho áčko a byl mega psychická podpora, ale samozřejmě neradil, nemohl. Ten test jsem napsala na 13 bodů :D Ale jakože pohoda, šla jsem dál. Mezitím jsem se ještě šla k němu kouknout na chyby, protože jsem vždy váhala mezi dvěma otázkama a bohužel jsem vždycky dala tu špatnou. Pak nám popřál hodně štěstí a řekl, že nás bude zkoušet MUDr. K. a že tu ústní už určitě dáme! Btw, 2 lidi neudělali test. MUDr. K. mě měla na malé pitvy. Je taková trošku přísná, chce určité věci přesně, ale zase je velice spravedlivá a pomáhá ti, takže jsem byla ráda a v klidu :)
Na ústní jsem šla jako první. Bylo nás tam vlastně 5. Vzala si dovnitř první 3 lidi a já si tahala otázky jako první. Vytáhla jsem si:

1. Lisfrankův kloub + mm. antebrachii - přední skupina, povrchová vrstva
2. Slinivka - popis a syntopie; Parietální a viscerální pleura + recessy; Scrotum - vrstvy (obaly varlete)
3. N. iliohypogastricus, ilioinguinalis a genitofemoralis; membrana tympani 
4. Regio mammalis

A teď ti trošku vysvětlím co je co:
1. Ten kloub je mezi tarzálními a metatarzálními kostmi na noze a dělají se tam amputace, měla jsem popsat kosti a vazy, co tam jsou a kloubní plošky a pouzdro; svalová skupina je na předloktí, jsou tam 4 svaly, chtěli vždy začátek, úpon, inervaci a funkci
2. Syntopie u slinivky znamená, že chtěla vědět vztahy k okolním orgánům v břišní dutině, parietální a viscerální pleura to je vlastně pohrudnice a poplicnice a recessy to jsou výchlipky, které se tam objevují a do těchto výchlipek se vkládají plíce při nádechu, scrotum = šourek - on je tvořený z několika vrstev, které vznikají při vývoji a potom tvoří ten výsledný šourek a obalují varlata, chrání je atd.
4. Ty nervy jsou 3 důležité nervy z plexus lumbalis, je to tzv. periferní bederní nervová pleteň; membrana tympani je bubínek
5. a to regio, to byla topografická otázka, to znamená, že chtěla abys začala od kůže a po jednotlivých vrstvách šla až na kost, co se tam nachází všechno a samozřejmě v tomto bylo nejpodstatnější popsat prso :)

Paní doktorka byla úplně boží, docela dost se ptala, ale byly to spíš takové doplňující otázky a dalo se na to logicky přijít, když si to uměla. Ptala se docela dost i na kliniku a fakt ke všemu měla nějaké poznámky nebo tak, nenechala mě moc v klidu to jen odvykládat :D Ale pohoda, nevadilo mi to, a když jsem nevěděla, tak se mě snažila vždycky nějak navést a pomoct mi a bylo to v pohodě. Vůbec mě nepotápěla, šlo vidět, že mi to fakt chce dát. Nejlepší bylo to, že když jsem začala říkat i nějaké věci navíc, tak mě hned zastavila a říkala, že to ji nezajímá, že to do té otázky nepatří atd. Prostě fakt chtěla slyšet, jen to, co bylo napsané na tom lístečku. Třeba ji vůbec nezajímal popis šourku, chtěla jen ty vrstvy. Nebo vůbec nechtěla funkce a histologickou stavbu slinivky, ale jen popis a syntopii, a když chtěla navíc, tak se zeptala. Ty otázky mi docela sedly, neměla jsem CNS!!! Místo CNS jsem měla tu membranu tympani (je to namixované CNS + smysly), takže jsem měla smysl a to bylo fakt boží. I když jsem chtěla spíš oko, protože to ucho jsem nestihla zopakovat :D
Na přípravu jsem měla 30 minut, pak si mě zavolala. Odpovídala jsem tak 30-40 minut a až na ten kloub a ten bubínek jsem měla ze všeho áčka a bylo to v pohodě :) Takže jsem věděla, že to určitě mám a v duchu jsem už slavila :D Jinak na konci ještě dostaneš 2 rtg snímky a ty máš popsat. Já dostala angiografii a. femoralis, tak jsem říkala, že je to rtg. snímek pánve, kontrastní, že je to angiografie, konkrétně teda arteriografie, že vidíme a. femoralis a ta je pokračováním a. iliaca externa a hotovo.
A pak druhý snímek byl ramenní kloub, tak jsem to zase popsala, co jsem viděla, na to, na co jsem zapomněla, na to se mě doptala a pohodička.
Nakonec mi řekla, že to byl super výkon až na ten kloub a bubínek, takže mi dát jedničku nemůže, ale bude to krásná dvojka. Dala mi céčko, popřála krásné prázdniny, ať se mi daří a mám se hezky a já šťastně šla pryč :D :)) 

↑↑↑ 
A tuto zprávu jsem po zkoušce psala mojí kamarádce Monči, která letos k nám nastupuje do prváku na zubní :*

Nakonec to bylo krásné. Všechno dopadlo, tak, jak to mělo být a já chci za to všem vám moc poděkovat. Ano, Zatím nadšená je někdy hysterka, ale snaží se být lepší a nepřipouštět si věci tolik k srdci. Také je luckerka, protože měla již 2x "šťastnou ruku", která je jednou z hlavních zásad každé úspěšné zkoušky a také je tragéd, protože některé věci bere až moc vážně. 

Ale v duši pořád optimistka a pořád NADŠENÁ jako na začátku!
A vám za všechno moc děkuji.

Tento týden se můžete těšit na nové články a s designem jsem se bohužel mírně zasekla na slepém místě :( ...
Doufám, že bude brzy přivedený do dokonalosti, abych vám ho mohla představit, že se blog stane více fotoblogem a bude se vám tu líbit.

Mějte se krásně!
Zdraví hysterka, luckerka a tragéd - Zatím nadšená medička.


Komentáře

  1. Super článok, pobavil aj povzbudil :D Ja som prvý hysterák mala pred ústnou maturitou zo španiny...a teraz ani neviem prečo vlastne :D ale ako sa poznám, rovnaké hysteráky budem mať ja zachvíľu :D a navyše som perfekcionistka, tak dúfam, že ma neklepne už v prvom :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach, děkuji moc :D
      Víš co, ono je lepší fakt někdy ubrat z nároků, aby ses z toho totálně nezbláznila a pak to nějak půjde :) Opravdu je nejdůležitější být happy a v klidu :))

      Vymazat
  2. To jsem úplně celá já v prváku, přiznám se ti ale, že jsem brečela naposledy před zkouškou asi ve čtvrťáku možná, kdy se mi tam sešlo strašně nešťastných okolností a přestože to nebyla těžká zkouška, měla jsem pocit, že ji nikdy neudělám. Od té doby se to nějak zlomilo, ale uvidíme teď, před státnicema. Takže počítej s tím, že jestli jsi podobná povaha, což nejspíš jsi, tak se ti to ještě párkrát stane :)

    Jinak jsi taková trubka fakt, když jsem to tehdy na tom instagramu nebo kde četla, že se bojíš, že nás zklameš, tak jsem si úplně říkala, chudák holka, ještě jí přidáváme starosti my :D Tohohle se nikdy neboj, jsme přece taky medici a víme, jak to chodí, takže nás nikdy zklamat nemůžeš, naopak :)

    Jo, a to s tím odkládáním zkoušek si koukej zapamatovat! :D a praktikovat to jen v krajní nouzi.

    Jsi šikulka, gratuluju, další ročník bude víc v pohodě, uvidíš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty tvé komentáře mě vždycky úplně dostávají ♥

      Víš co, asi máš pravdu, jenže já s tím teda nikdy nechtěla úplně seknout a vždycky jsem doufala, že to dobře dopadne. Byl to fakt můj sen od malička a strašně si toho vážím, že jsem tu příležitost dostala :) Ale rozhodně si myslím, že ještě nějaké ty hysteráčky přijdou :D Ale za nějakou dobu, třeba v tom šesťáku to už snad bude fajn :D

      A ty budeš určitě v pohodě, na státnicích zazáříš a příští rok nám s Blonckou budeš psát antidepresiva :D :D :D

      Víš co, já bych prostě hrozně těžko nesla napsat na ten instagram něco ve smyslu, že jsem to nedala... Fakt by to bylo děsné asi :D Takže je to veliká motivace dávat aspoň ty těžké zkoušky napoprvé, u těch lehkých mi je to jedno :) A jsi opět zlatá :)

      Nikdy už neodkládám :D Fakt ne :D I když nakonec to bylo všechno super, že :)

      Děkuji moc moc moc :* Já se těším na tvé MUDr. pokračování :P

      Vymazat
    2. Haha, už vidím příští rok, jak se zas něco chystáš odložit, to je klasický vývoj :D já to chápu, ale jsme všichni jen lidi a každýmu se občas něco nepovede, takže klid a když to nepůjde, tak tam nějakej ten lexaurinek šupnem :D

      Vymazat
    3. Příští rok mi ani nepřipomínej :D Včera jsem si objednala Memorix Histologie, byl za super cenu, tak už se těším, až mi přijde :D :D Zimák bude v pohodě, ale letního se docela bojím, uvidíme :/
      :DDDD Děkuji, paní doktorko!!! Snad nebude potřeba :D :D

      Vymazat
  3. Tak asi ti píšu úplně první komentář takhle veřejně na blog! :D Skvělý článek jako vždycky :). U odstavečku o anči jsem si říkala: sakra, to od někud znám, to už jsem četla! Až pak jsem si pod ním přečetla, že to byla původní zpráva pro mě :). Zůstaň pořád stejná a od září v Brně, hurá! :P
    Monča :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji :D :)
      Anooo, nechtělo se mi už vymýšlet nic jiného, protože si myslím, že v té zprávě jsou ještě zachycené i původní pocity, tak jsem to sprostě zkopírovala :D
      Už se moc těším!!! A večer odepíšu na email - konečně!! :D

      Vymazat
  4. "Když necháte něco plavat a prostě si v hlavě uvědomíte, že to má svůj důvod a máte si tím projít, pochopíte mnohem víc a některé fakta se potom lépe přijímají."
    Tohle je velká pravda a snažím se jí vstřebat do svojí povahy. Prostě to tak mělo být. Tečka. Obrečím to, ale zároveň se hned anebo později (kdy se to trochu zahojí) snažím hledat to pozitivní, co mi to dalo.

    Jinak, chápu tě, taky na sebe mám (ještě stále, to C (máme A, B, C na projití) z biofyziky jsem pořád nepřekousla! :D) vysoké nároky. Strach jsem měla před maturitou, ale ještě nikdy jsem nezažila takové psycho jako před anatomií, kdy jsem den předtím už ani nezvládala nic opakovat/učit se, jenom jsem debatovala s kamarádkou... a pak celou noc jen čučela do stropu a sem tam si zabrečela. Bylo to i tím, že jsem se ten den dozvěděla takovou "chuťovku" z osobního života, takže dvojitý rozložení :D Moc super, šla jsem tam smířená s tím, že nedám ani test. V závěru i bezespánku jsem vyšvihla všechno a byla z toho v takovým rauši, že jsem nemohla ani jít spát, přemluvila jsem se až o půlnoci :D
    Jenže ona v závěru je ta psychika před zkouškou jedna z nejdůležitějších věcí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, vždycky si musíme ze všeho brát jen to pozitivní :) A uvidíš, že to časem půjde líp.
      Víš co, já se snažím ty známky tolik nehrotit, ale někdy to doslova nasere :D Ale teď se tomu třeba jenom směju, fakt mi je to docela jedno. Já byla před maturou na infarkt, před anatomií jsem byla taková spíš fakt rezignovaná, ale úplně chápu ty tvoje stavy, ono to není nic příjemného, že ;) Ale zvládly jsme to, třikrát huráá a jdeme dál :) A bude to už jenom super a boží :D Musíme tomu věřit.
      U mě třeba psychika před zkouškou není nějak extra super, ale ten stres opadne vždycky tak až po tom testu a pak už je to dobrý. Vždyť když nejde o život, jde o hovno, no ne? :)

      Vymazat

Okomentovat