"A proč zrovna medicína? ..."

"Vždyť přece existuje tolik jiných skvělých studijních oborů! Hm?" tuto větu slýchávám poměrně často. A vždycky musím pousmát. Ok, dám vám teda svůj seznam důvodů PROČ zrovna medicína i za cenu toho všeho utrpení, nespavosti a všeho, co mě čeká...

http://data.whicdn.com/images/120994637/large.jpg

1. Jistota zaměstnání
Je mi jasné, že se budu opakovat a tyto důvody padly na hrozně moc stránkách a medici si za tím prostě stojí, ale bohužel, je to tak. Doktorů je málo, jsou všude žádaní, pokud nebudou úplně neschopní na jazyky, tak mají otevřenou cestu i do zahraničí a co si budem, to by dnes chtěl skoro každý (já ne, jsem patriot a fixovaná na svou rodinu, takže já zůstávám v ČR). Hodně nemocnic už nabízí i stipendia při studiu, když jim medik podepíše smlouvu, že po škole bude určitý počet let pracovat v té a té nemocnici v tom a tom kraji. Která profese toto má? O koho je takový zájem? Kdo má určitou finanční jistotu? Kdo si dnes může vybírat, kde bude pracovat? Kdo se kvůli práci nemusí stěhovat? DOKTOŘI. Ano, to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem si vybrala tuto dráhu. Nejde mi o velikou kariéru, nepotřebuji být známá a dokazovat velké věci (i když... :P ), ale prostě chci mít jistotu, že dokážu zaopatřit sebe a svou rodinu. A to je myslím jedna z hlavních věcí v životě. Řekněme si to na rovinu, peníze jsou prostě potřeba. A když nemáte zaměstnání, nemáte ani peníze.



2. Určitý respekt
Jo, i toto je pro mě důležité. Možná jsem naivní, ale myslím si, že lidé k doktorům ten respekt pořád mají. Určitě ne všude, ale neznám moc doktorů, po kterých by lidé denně křičeli a nadávali jim a nevážili si je. Lidé doktory potřebují. Samozřejmě, všechny profese jsou potřebné, aby to neznělo povýšeně. Ale doktoři se jim aspoň snaží vrátit jednu z nejdůležitějších životních hodnot - zdraví. To si nikdo za peníze nekoupí a myslím si a doufám, že si to společnost nějakým způsobem pořád ještě uvědomuje.

3. Poslání
Myslím to naprosto vážně. Toto léto jsem dělala 3 brigády - sbírala jsem v sadě meruňky, pracovala na pokladně na metalovém festivalu a dělala hostesku pro jednu nejmenovanou banku. Ani jedna z těch prací mi nepřinášela uspokojení. Jo, peníze = uspokojení, ale morální uspokojení je důležitější než peníze a to jsem necítila. Neměla jsem pocit, že někomu pomáhám, nebo že jsem důležitá. Do sadu jsem chodila otrávená a otrávená jsem dělala strojovou práci s pocitem, že už chci konečně vypadnout a těšila jsem se jen, až si za našetřené peníze objednám s přítelem krásnou dovolenou a budu se týden válet na pláži a vůbec nic mě nebude trápit. Nejvíc jsem se však zamýšlela nad brigádou v bance. Dělám tam pouze hostesku, nemusím "lovit" lidi ani nic podobného a pomáhám holkám s čím je potřeba. Ale mohla bych dělat jejich práci? Jo, mohla. Je to sranda hrát si s papírama, řešit hypotéky, spotřebitelské úvěry, přenášet účty, pomáhat. Ale ne, neuspokojovalo by mě to. Je to prostě málo. Asi opravdu potřebuju zachránit někomu život, abych byla sama se sebou spokojená.

4. Možnosti
Kdo si může ve 40 říct: "Už mě nebaví dělat toto, půjdu dělat něco jiného?" anooo... doktor. Sice ho to stojí další úsilí, ale i ve 40 si může udělat atestaci z úplně jiného odvětví medicíny. A to se mi na tom líbí, ta rozmanitost. Moje teta je lékařka. Každý v naší rodině ví, že jsem od mala inklinovala k medicíně. Když šlo do tuhého a rozhodovala jsem se, kam se budu hlásit, teta navrhla, ať si místo všeobecného lékařství dám radši přihlášku na zubní a stanu se zubařkou - "to víš, ušetříš si rok studia, po škole můžeš hned samostatně pracovat, nemusíš dělat atestace atd. atd. atd." ze začátku jsem o tom vážně uvažovala a zjistila jsem, že ano, logicky je to pro mě lepší. Chci mít rodinu mladá, chci mít děti a zázemí. Ale poté, co jsem strávila rok na vysoké a viděla jsem takový krásný předmět, jako je třeba mikrobiologie by mi bylo tak moc líto uzavřít si možnosti zubním lékařstvím, že i kdybych se tam dostala, tak bych měla obrovské pochybnosti, jestli jít nebo nejít na zubní. Momentálně se řídím heslem - jaký si to uděláš, takový to máš. I když začínám studovat všeobecné lékařství, můžu mít hned po škole rodinu, co mi v tom brání? Mám přítele, skvělé zázemí, nebrání mi nic. Ano, jsem žena. Budu mít všechno těžší, ale když se chce, dají se zvládnout i horší věci a já tomu prostě věřím a jdu si za svým snem. Než si usnadnit "rozjezd" a potom celý život litovat, to za to opravdu nestojí. A to platí i pro to, kdybych se z principu vykašlala na medicínu a rozhodla se studovat třeba fyzioterapii.

Momentálně mě žádné další velké důvody nenapadají, ale časem určitě něco vymyslím a připíšu. V prvním článku jsem se zmínila o tom, že mou druhou možnou profesí byla kriminalistika. Představovala jsem si to tak nějak, že budu geniální agentka, která bude mít po boku takového Seeleyho Bootha ze Sběratelů kostí a všechny případy se budou řešit sami (samozřejmě si dělám srandu, nebo ne? :P)
S tím však měli problém rodiče, tak jsem se nakonec na tu školu ani nehlásila (ale zjišťovala jsem, že nějaký takový obor se dá vystudovat v Praze). Asi by to bylo ještě horší, jak medicína.

Ono je někdy strašně zvláštní, jak lidé reagují, když se mě zeptají, co studuji. Když jim řeknu, že jsem na medicíně, obvykle se setkávám s reakcí "Oooo, paní doktorka!" (mnohokrát je to falešné a taky trošku závistivé), nebo "Aha a v kolikátém si ročníku?" "Jdu do prváku." "Holka, to si nevěř, ještě nemáš nic jisté..." (a kolikrát mi přijde, že tajně doufá, že mě vyhodí). Přijde mi, že někteří lidé si myslí, že doktoři mají velký plat a promenádují se v bílém plášti a zkrátka, dělají velké ho***... ale kdyby si jen z části zkusili, co to všechno obnáší, moc by se jim to nelíbilo a myslím si, že ani desetina z nich by o takový život nestála. Ale víte co? Stejně ráda říkám, že studuji medicínu. Ať si už každý myslí, co chce. Toto bude můj život a můj směr.
(Za tento odstavec se hluboce omlouvám, trochu mi dnes ujely nervy po přečtení jednoho článku a rozhovoru s jedním člověkem. Samozřejmě, že mám ve svém okolí i lidi, kteří mi to upřímně přejí a těší se se mnou).

Na závěr bych ještě chtěla dodat, že jsem opravdu šťastná, že jsem medička. Nechci se nad nikoho povyšovat, nemám to sama ráda, uznávám všechny povolání a beru to tak, že každý má nějakou pozici, která je ve společnosti důležitá. A já doufám, že pokud se mi podaří tu školu zvládnout a vystudovat, tak budu v tom, co budu dělat opravdu dobrá a budu pomáhat lidem a najdu ten svůj smysl, který dosud nějak postrádám. Chci se realizovat a chci něco dokázat. Ať už malé nebo velké věci, chci být sama na sebe pyšná a říct si, že jsem nežila zbytečně a bylo to k něčemu dobré! Toto je můj pohled na celou věc a doufám, že mi tento přístup vydrží celý život (kdybych se někdy začala povyšovat, prosím, dejte mi pořádnou ránu mezi oči se slovy PROBER SE!)...

Zdraví vás vaše zatím nadšená medička (která se už doma docela nudí učí anatomii).

Komentáře

  1. Parádní článek, ztotožňuju se hlavně s tou částí o rodině. :) Spousta lidí říká, že doktorka může mít děti až po třicítce a pak stejně nemá na rodinu vůbec čas, ale existujou i lidi, který měli děti už během studia medicíny (nechápu, jak to zvládli, ale... evidentně to jde, když se chce a dře), případně hned po ní. Vždyť všeobko je tak rozmanitý!
    Mne dost láká bejt "obyčejnej" dětskej obvoďák, přijde mi to docela fajn skloubení medicíny, času na rodinu i dobrého zázemí. Ale hlavně pro holky je podle mě důležitý mít tohle srovnaný už při nástupu na vejšku. :)
    No, sama jsem zvědavá, doufám, že nevyletím hned v prváku. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuji! :) Podle mě se to při studiu dá zvládnout ve vyšších ročnících (čtvrťák, páťák, šesťák), kdy máš buď přítele/manžela, který je ochotný jít na mateřskou nebo rodiče v důchodu, nebo ochotné jít na mateřskou. Momentálně si to taky nedovedu představit, ale časem se uvidí, jak to všechno bude :) Ano, taky si myslím, že je důležité mít to srovnané a určit si priority. No tak nebudu mít do 35 let vrcholovou kariéru, no booože :)
      Já jsem na sebe také zvědavá :D Myslím, že se jdu radši kouknout na anatomii :D...

      Vymazat
    2. Jo, ty maminy-medičky byly většinou ze čtvrťáku, páťáku. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne, taky necítím potřebu honit kariéru, ale když už studovat medinu, tak dokud mi to hlava bere nejsnáz a mám podporu od rodičů. Pak se uvidí. :-)
      Nakonec - většina z nás říkala, že nemáme šanci se na tu medinu dostat, a přece jsme tam, tak proč by nešlo i to ostatní? :))

      Vymazat
    3. Jojo, přesně slyším ty řeči ostatních, když jsem přišla s tím, že bych ráda na medicínu :D Takže máš pravdu, všechno půjde! :)

      Vymazat
  2. Tak se mi drahá kolegyňko zdá, že jsem tě nasrala já, je to tak? ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale tvůj článek byl skvělý, pravdivý a nutí opravdu přemýšlet.Teď mě to opravdu pobavilo, jak se to vrátilo dokola :D

      Vymazat
    2. :D v pohodě, každej to máme jinak. Hodně štěstí do studia!

      Vymazat
    3. Samozřejmě! :D Tobě taky, ať jsi hlavně spokojená :)

      Vymazat
  3. Když jsem řekla já že chci na medicínu, všichni valili bulvy, někteří byli mile překvapeni, jiní ne, někteří mi to měli za pošetilý rozmar... pak mi vlastní matka pochválila výběr a nakonec změnila názor ať jdu jen na porodní asistentku že VL je těžké a vesměs mezi řádky říkala, jsi blbá, to nemáš šanci dat, je to moc na tebe náročné a studium nezvládneš, zbytečně zahodíš další roky studia.
    Bohužel mi to letos nevyšlo, ale s o to větším elánem se chci na ty nadcházející přijímačky připravit. Miluju práci s dětmi, mám ráda ty malé zabalené uzlíčky a vím, že právě jim bych chtěla zasvětit svůj čas, práci. Takže u mě je vesměs na 98 % jisté že půjdu (když se dostanu a zdárně ukončím) na porodnictví. :)
    Jen se bojím že tu chemii a fyziku zase zvořu. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže nakonec ses nedostala ani na medicínu ani na porodní? :( Budu držet palce na příští rok!!! Určitě to zvládneš, jen se nepřestaň poctivě učit a připravovat na přijímačky :) Mám dojem, že porodní asistentka se dá vystudovat i na nějakých VOŠkách, tak klidně mrkni i na to, není to na škodu :)
      Přeji hodně štěstí!!! A je důležité, že víš, co chceš dělat a co tě bude bavit.

      Vymazat
    2. Kvůli maturitě v záři bohužel ne. :( Na VL mi to uteklo o několik bodů. Učím se, ale i když mám zaplacený online kurz, mam pocit, že potřebuji stejně nějaké doučování :/ ale nevim kde hledat. :|
      Každopádně děkuji za podporu, třeba za rok budem spolužačky. ;) Mohly jsme být letos, kdybych to tenkrát nedokonila v těch testech. :D
      A na VOŠ... Našla jsem jen placené nebo mimo Brno a ja davam přednost právě Brnu, je pro mě cenově přijatelnější. ;)

      Vymazat
    3. Bohužel ne :( na VL jsem zmršila chemii a fyziku (potvory jedny!) a na PA jsem se nedostala kvůli MZ kterou jsem složila až v září...

      Vymazat
    4. Aha, tak to mě mrzí :( Ale možná je dobře, že ses nedostala ani na tu medicínu, protože kvůli té maturitě by tě pravděpodobně stejně nevzali :(

      Vymazat
    5. To ne no, ale zase vím, že mám ty mezery v učivu a štve mě to, nevím jak to dohnat, resp. co pro mě bude nejlepší na doplnění učiva. :/
      Mám strach, že se to naučím blbě bo to nepochopím a že to zase zvořu. :D
      Ale snad se to nestane. :)

      Vymazat
    6. Musíš makat, konzultovat, sehnat případně doučování atd. :)

      Vymazat
  4. Jee, super clanek :) hrozne pekne napsane to je. A jak si psala..jediny ke komu mam respekt je doktor (a u mne teda i policie,vojaci,hasic,pilot..). Protoze na nich zavisi zivoty ostatnich a hlavne obdivuju to jak jste chytri, ze se vsechno ucite a tak. :D a preju moc moc stesti ve studiu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, jsem hrozně ráda, že se líbí :)
      Ano, máš úplnou pravdu i s těmi dalšími povoláními. Já uznávám teda úplně všechny, od uklízeček přes prodavačky až po generální ředitele, učitele atd., ale bohužel jen pár povolání má pro mě určitou vnitřní a větší hodnotu, jak píšeš a uspokojovalo by mě to v životě :) Ono to ani není tak o chytrosti, spíš o vůli a vytrvalosti, dá se to zvládnout, když víš, co chceš a stojí ti to za to. Jsi hodná, snad to nějak půjde!!!

      Vymazat
  5. Preji ti hodne sil ke studiu, je super, ze plnis svuj sen- byt doktorem. Chtel bych se jenom zeptat, neznas nahodou nekoho, kdo studuje v Brne fyzioterapii? Diky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky, moc děkuji, bude to určitě potřeba!! :)
      Bohužel tě musím zklamat, neznám :( S Bc. obory nejsme skoro vůbec v kontaktu, ale pokud chceš, napiš mi email - zatimnadsena1@gmail.com a já můžu někoho oslovit a pak ti přeposlat kontakt :)

      Vymazat
  6. Hezký článek. Taky jsem rád, že jsem na všeo a za zuby bych určitě neměnil. Ta rozmanitost na všeobecném lékařství je skvělá. Ta možnost jiné atestace nebo klidně i práce ve dvou oborech je naprosto lákavá. Vem si, že můžeš mít část úvazku v ambulanci, část v nemocnici, část třeba na LF. Jde to udělat velmi pestré, pokud člověk chce. Můj cíl je právě mít i část úvazku mimo ambulanci, aby člověk neměl tak stereotypní život a nevypadl z těch novinek a prostředí. Jasně, čeká mě pár let, ale určitou vizi mám a budu se jí držet.
    Hodně štěstí při studiu. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat