Jak Nadšená přichází o iluze - třeťák

Na základní škole jsem zbožňovala seriál Dr. House. Inspiroval mě cynický doktor vedoucí funkční tým téměř dokonalých lékařů, kteří se vyznají naprosto ve všem - od endokrinologie přes chirurgii, kompletní internu až k onkologii a skvěle se doplňují v diagnostice. Když jsem zjistila, že nic takového ve skutečnosti není, byla jsem trošku nešťastná, ale zároveň jsem byla ráda, že jsem o první ze svých iluzí přišla už v tak útlém věku a na medicínu šla s nějakou reálnější představou.



Jak jsem již zmiňovala mnohokrát, k té pravé klinice jako z Chirurgů se dostáváme později ve studiu a to mnohem později než někteří z vás můžou čekat, ale jakmile to přijde, je to něco úžasného. Obrovský "boom" emocí a pocitů a naráz bychom chtěli dělat všemožné obory. Hm, jak kdo. 
Bohužel nebo spíš bohudík? jsem jedním z těch mediků, který spíš škrtá obory, které by v budoucnosti dělat nechtěl. Kamarádky si kvůli tomu ze mě už dělají srandu a já doufám, že na konci studia mi zůstane něco přijatelného :D

Na medicínu jsem šla s představou toho, že chci dělat něco komplexního, něco, co nerozčleňuje tělo na srdce, plíce, krev, játra a močový měchýř - asi pořád přetrvává představa z Dr. House - ale zároveň bych si ráda zachovala i svůj a rodinný život, protože jen práce člověka naplňovat navždy nebude (například náročnost klasické interny mi připadá neskutečně obrovská).

Když se nás pan doktor v prváku na anatomii ptal, jestli už máme nějakou představu, jmenovala jsem dva obory - klinickou mikrobiologii a praktické lékařství pro dospělé.

A jak se mé iluze rozplynuly (či nikoliv?) v průběhu dvou let? 
Pojďme na to kouknout!

Nadšená jako rehabilitační lékař

Na rehabilitaci proběhla má první praxe. K doktorským věcem jsme si sice vůbec nedostali, ale tím, že má teta je rehabilitační lékař a letos v létě jsem svou brigádu opět strávila na rehabilitačním oddělení, myslím, že mám docela dobrou představu o tom, co ten obor obnáší. 
Pokud děláte rehabilitačního lékaře v malém městě, jako je to naše, nedostanete se k nějakým extra perličkám. Většinou dáváte dohromady lidi po CMP, úrazech a zlomeninách. Můžete se taky specializovat na děti (populární i když docela drsná je například Vojtova metoda) a asi úplně nejzajímavější, co mě v souvislosti s rehabilitací potkalo, byl případ pacienta s Duchennovou muskulární dystrofií, ale jinak je to pořád to samé dokola. Vy indikujete terapii a fyzioterapeutky pak pracují s lidmi podle vašich pokynů - je to týmová práce. Pak zkontrolujete, jestli je všechno v pořádku, pokud ne, napíšete další terapii, případně některé úkony / odblokování / cvičení / taping atd. děláte sami. Práce je to relativně pohodová, v malých nemocnicích ambulantní, takže pracovní doba je "osmihodinová" (v soukromé praxi nemusí být) a jste osvobození od služeb. 
Jak to funguje na lůžkovém oddělení s ordinačními hodinami / službami nevím.

Setkala jsem se i s lidmi, co si pod rehabilitací představovali čistě sport a to hlavně sport vrcholový a například ségra od přítele mi povídala, jak je všechno v těle dokonale propojeno, protože například změna lepení na tenisové raketě může souviset s bolestmi kolene, jenže ruku na srdce - kdo z nás se k něčemu takovému reálně dostane? A když už bychom to i zvládli, stojí nám to za to na úkor osobního života? 

Taping je naprosto úžasná věc! Můj pokus z léta, Marťovi se ulevilo, tak to mělo nějaký význam, ale stejně nevím, jestli bych pro rehabilitaci měla cit.

Rehabilitace je na mě málo akční, sice je to obor, kde se dá realizovat v různých směrech a všechno se vším souvisí, ale přeci jen chci pracovat i trošku pod povrchem.  A tak jsem ji jako první z oborů vyškrtla ze svého rozsáhlého seznamu.

Nadšená jako gynekolog

Letní praxi jsem strávila na gynekologickém oddělení. První den jsem myslela, že umřu, druhý den jsem začala být nadšená. Gynekologie mi přinesla rozporuplné pocity (a to jsme ani neměli porodnici) a myslím, že je to obor velice hezký NICMÉNĚ je to pořád chirurgie. A já na tu chirdu prostě nejsem - to jsem věděla již před nástupem na medicínu. Je to obor, kde potřebujete maximální zručnost a soustředění, všechny i ty nejbanálnější zákroky se mohou zkomplikovat, musíte dokonale ovládat topografickou anatomii a mít velice široký přehled o všem, co se týká ženského pohlavního ústrojí a jeho okolí a zkrátka není to jen tak. Sice se mě často ptáte na dotazy související s gynekologií a já i skrz to hodně věcí už nastudovala a samozřejmě vždy konzultuju, ale myslím, že ani gynekologie nebude nakonec oborem pro mě. 

http://healthison.com/wp-content/uploads/2017/09/Home_-_Hero_1a-1-1.jpg


Je to komplexní, ale svým vlastním způsobem jednostranné, je to obor částečně chirurgický (i když ve své ambulanci pak chirdu dělat nemusíte) a velmi mě to odrazuje i v souvislosti s porodnictvím. Takže jsem se rozhodla, že ze mě nakonec ani gynekolog nebude a vyškrtla jsem další krásný obor.

Nadšená jako klinický mikrobiolog

Víte co mi tehdy pan doktor na anatomii řekl na tu klinickou mikrobiologii?

"Haha než dostudujete, budou všechny bakterie rezistentní." 

A já musím smutně konstatovat, že se k tomu pomalu, ale jistě blížíme (další iluze, o kterou jsem přišla). Ne, nechci vás strašit, ale je fakt, že rezistence jsou v dnešní době hodně rozšířeným problémem a obavy, abychom se nevrátili k morovým epidemiím, jsou relativně oprávněné. Až nám poteče do bot, narveme prachy do výzkumu a budeme se snažit uhasit požáry, které jsme svým chováním za ty roky napáchali, ale to už je úplně jiná kapitola.


Například o tomto přesně mluvím...

Klinická mikrobiologie je pořád láska (i když zkoušku pravděpodobně na áčko nedám :) ) a pokud mě někdy budou rozčilovat lidi a klinika, vydám se nejspíš touto cestou - samozřejmě si nejdřív domluvím praxi a v reálu kouknu, jaké to je - pokud teda ještě něco zůstane, ale má primární volba bude směřovat jinam. Chyběli by mi pacienti a přímý kontakt s člověkem, tak tomu všemu chci dát ještě šanci.

Nadšená jako diabetolog

To nejlepší nakonec. Diabetologie je obor, který mě kvůli taťkovi provází celým mým životem. Samozřejmě je jiné žít s diabetikem a být diabetikem, to v žádném případě nepopírám, ale když vaše rané dětské vzpomínky jsou na to, jak tatínkovi podáváte med a ptáte se ho, jestli náhodou nemá hypoglykemii, není mu špatně a taky situace, kdy jako pětiletá holčička nastavujete prstíček, aby vás změřil, leccos pochytíte a uděláte si na to svůj obrázek.

Taťka má diabetes 1. typu od 11ti let. Od malička je naučený, že musí dodržovat striktní dietu bez "rychlých cukrů" a "rychlé cukry" si dává pouze v případě, že má hypoglykemii. Kupujeme mu sladkosti se sladidly (převážně se stévií, protože je to rostlina a není na ní nic umělého), vždy je doma Kofola bez cukru, případně Coca cola light (na oslavy) a když pečeme, děláme občas něco i pro něj se sladidlem. V našem malém městě je cukrárna, kde se dají koupit dia zákusky se sorbitolem a mohla bych pokračovat. 
Před nějakou dobou jsem začala sledovat pár slečen - diabetiček na instagramu a nestačila jsem se divit. Fotky s dortem, normální čokoládou, koblihami a dalšími neřestmi nebyly ničím výjimečným, no já byla překvapená hodně. 

Celkový habitus doplnila nadváha až obezita a člověk si pak s tím vším, co ví ze školy říká, jak může takový člověk plnohodnotně žít například do 70 let? Dočetla jsem se taky, že hodnoty glykovaného hemoglobinu ovlivňuje hlavně stres a nedostatek spánku (jo ovlivňuje), ALE do prdele to, že má někdo neustále hyperglykemie a totální výkyvy, které si primárně způsobuje sám tím, že jí sladkosti, to je vedlejší? A vysoký glykovaný hemoglobin, tabulkově hodnocený jako "špatně kompenzovaný" je krásný výsledek?

Všechno špatně, respektive špatně a úplně jinak od toho, jak to pozoruju u nás doma. Je pravda, že žádný diabetik není nikdy dokonale kompenzovaný a výkyvy glykemií nejsou nic neobvyklého a je jedno, jestli máte pero nebo inzulínovou pumpu. Pokud však někdo takto šíleně porušuje dietu, stravuje se jako "zdravý" člověk, ne-li hůř a JEŠTĚ K TOMU PODNĚCUJE LIDI NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH, i když třeba nevědomky, ale svým přístupem, tak je to pro mě vrchol něčeho, co nikdy nepochopím. Takový člověk je do budoucna vysloveně adept například na diabetickou retinopatii, což je mimochodem jeden z nejčastějších důvodů slepoty v ČR!

Když jsem byla já sama v situaci a v obavách z toho, že mám počínající diabetes, vysadila jsem striktně všechno sladké. Přestala jsem sladit kávu, čaje, přestala jsem pít sladké limonády a začala jsem se více zaměřovat na potraviny se sladidly. Prostě holt, začala jsem si zvykat na to, že můj život už nebude tolik sladký jako dřív, ale měla jsem v hlavě spoustu myšlenek, jak si ho dokážu udělat pořád stejně skvělý i bez toho, abych jedla sladkosti v pravém slova smyslu. Myslela jsem na to, že chci být zdravá co nejdéle mi to život umožní, a že I KDYŽ CUKROVKA NEBOLÍ, smysl DOBŘE KOMPENZOVANÉHO DIABETU JE OBROVSKÝ a zúročí se vám až v pozdějším věku - nesmírně si vážím toho, jak se k sobě chová právě taťka, a že si všechno, co by ho mohlo potkat opravdu uvědomuje.
Sice je nám blbě, když máme hyperglykemii, ale však co, pumpa to srovná, tak sem dej ještě jeden kus toho medovníku ať si ho vychutnám, je to v pořádku. Nevadí, že musíme připíchnout další jednotky inzulínu a to naprosto zbytečně.
A v návaznosti na to říkám, že naprosto chápu lékařku mého otce, která je sprostá jak dlaždič. Musí být šíleně demotivující pracovat s lidmi, co na to vyloženě serou a neváží si toho, co mají. Nesnaží se žít s nemocí a chápat, proč to tak je, oni se jen snaží obejít nemoc a užívat si i na úkor ní, snaží se být "normální", ale nepřijímají fakt, že je to jednou může dostihnout. Pacienti s amputacemi kvůli nekróze nejsou v nemocnici nic neobvyklého. Nejdřív jedna noha, šup, potom druhá - děti, postarejte se o nás, přeci jen jsme vaši rodiče - jenže vy jste to mohli ovlivnit. A my, jakožto budoucí lékaři taky nejsme všemocní a nedokážeme spravit všechny napáchané následky špatnou životosprávou.

O dvojkách radši vůbec nemluvím.

Zdroj: Humor na LF MU - a ten obrázek je ještě fakt moc hezký


Diabetologie je obor na který bych prostě neměla nervy. Věřím, že existují diabetici, kteří se o sebe skvěle starají, snaží se porozumět svému tělu a musím říct, že si strašně vážím toho, k čemu mě od malička vedl můj taťka a jeho paní doktorka, protože si myslím, že to má obrovský smysl, ale obávám se, že těch neukázněných a takových, co si myslí, že vyběhnou se vším, hlavně s vámi (ale v konečném důsledku JEN sami se sebou), je mnohem, mnohem více. A tak Nadšená vyškrtla i diabetologii bez toho, aby si oborem přímo na vlastní kůži prošla.

***

Tak vážení a milí, s diabetologií jsem přišla o naprosto všechny iluze - název článku půjčený z Básníků je v tomto případě myslím trefný. Jsem, ale velice ráda, že jsem se mohla zapojit do osvětové akce - Světový den diabetu, který probíhal minulý víkend a moc jsem si to užila a koutkem duše doufám, že to má aspoň nějaký smysl.

Neberte článek, prosím, jako kritiku zmíněných oborů - berte to pouze jako můj osobní názor a postoj k tomu, čím bych v budoucnu nechtěla být a názor si vždy udělejte vlastní. Mám v plánu tohle v dalších letech opět doplnit a jsem zvědavá, jak se mé postoje a má osobnost bude vyvíjet a jestli mě nakonec přeci jen něco osloví natolik, že si řeknu - jop, tohle chci dělat a budu s tím moc spokojená :)

Medicína je totiž nádherná v tom, že každého baví něco jiného a každý si najde opravdu to svoje. Důležité však je před tím než se pro daný obor na 100% rozhodnete, důkladně si ním projít. Ať už ambulancí, oddělením, vším. A pokud možno ve větším měřítku než v tom, jaké vám poskytne škola. Ono je to nakonec totiž úplně o něčem jiném.

Děkuji za pozornost a těším se na vaše názory!

ZN.


Komentáře

  1. Odpovědi
    1. Víš co, tam je ta diagnostika nesmírně náročná, hlavně u malých dětí a tlak ze strany rodičů se strašně stupňuje a to mě neskutečně moc odrazuje :/ Chci na léto na stáž do zahraničí a pokouším se právě o pediatrii, tak uvidíme, jak to na mě zapůsobí :))

      Vymazat
  2. Čus, když člověk absolvuje interní kmen tak má obrovské množství možností. Ono moc takových jako Dr. House není :D
    Tak já bych se té interny nebál, co mě napadá, tak bych měl typ na nefrologii, fajn obor, ledviny zasahují skoro do všeho, semtam člověk píchne biopsii, lidi v poradně. Navíc v čr je hromada dialyzačních center, kde pořád někho hledají, takže člověk najde i uplatnění v soukromém sektoru.
    Ještě třeba nějaká alergologie, to je taky fajn.
    Ještě Nerola, na to se taky chodí...
    Co se týče té gyndy tak to jsem se nasmál. Gynda je ještě ok ale porodnictví, to je jiná rachota...
    A co se často stává, co si řekne člověk že nebude dělat, tak tam nakonec skončí a baví ho to...
    Ale ve třeťáku je na to ještě čas...
    Každopádně přeju hodně štestí
    Medik LFHK


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čauky :)

      Díky za nápady :D Ono já už tak trošku a teoreticky nasměrovaná jsem a teď jsem fakt jen zvědavá, jestli mi to vydrží a splní se všechna má očekávání, nicméně děkuji za nápady! :)
      Rozhodla jsem se tyto články sepsat právě skrz to, abych viděla, jak se vyvíjí můj postoj k jednotlivým oborům :D Interna mě teda baví hodně, hlavně diagnostika a spojování si všech těch souvislostí dohromady, tak fakt uvidíme časem, ve třeťáku je moc brzy dělat závěry :)

      A děkuju!!

      Vymazat
  3. Hezky napsáno! To jak jsi psala o diabetu je úplná pravda. A co mi příjde ještě jako horší je to, že ani zdraví lidé si neuvědomují, že ten diabetes někdy dostat můžou, což mě na našem dni diabetu docela překavpilo, protože jsem chvíli lidi zval na WDD a několikrát se mi dostalo odpovědi "Ne, díky. To je cukrovka, tu nemám/se mě netýká/nedostanu." No aby se jednou nedivili...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)
      Jakože to máš asi pravdu, ale primárně mi to tolik nevadí jako diabetici, co na to vysloveně serou. Já chápu, že když jsi pubertální holka, co to dostala třeba před 2mi lety, že je to neskutečně těžké a do hlavy těm lidem nevidíme, ale když je jim třeba 25, tak už by si to uvědomovat fakt mohli :/

      Vymazat
  4. Ahojky a nebavila by tě psychiatrie? Povídala by sis s lidma, občas napsala ňáký lék, není tam velká zodpovědnost, naopak bys uplatila svojí empatii a další vlastnosti spíš než znalosti chirdy atd. Hm? :)

    OdpovědětVymazat
  5. Haha, máš to jako já, já taky už jen škrtám :D
    Chirurgie po pitvách, kdy jsem hned prvním řezem přeřízla obě pitvané struktury - to ne-e, gynda mě děsí ve snech už jenom proto, že se s ní MUSÍM setkat, interna mi bohatě stačila po letní praxi, praktik mi přijde jako nuda (pořád vyplňovat nějaký lejstra), diabetologie mi vadí ze stejného důvodu jako tobě (tedy, že se snažíš pomoct a je to k prdu), kardiologie je moc složitá... Už před prvákem mě to táhlo k hematologii, popř. hematoonkologii, ale po letošní patole asi škrtnu i tohle. Strašně složitý a komplikovaný obor, na preparátech vidím leda bordel a ne leukemie a lymfomy, jsem na to moc blbá.
    Asi skončím leda na pracáku :D

    Omylem Medikem (nechce se mi přepínat účty O:) )

    OdpovědětVymazat

Okomentovat