Frequently asked questions



1. Kolik hodin denně se učíš? Jak moc se učíš?

Často se mě na tuto otázku ptáte, ale bohužel vám na ni nedokážu odpovědět. 
Přes školní rok se obvykle učím kdy je čas, například po cestě vlakem domů, večer před spaním nebo o víkendu dopoledne. Nepřeháním to, neležím v tom pořád a ani tak moc, jak bych mohla (a jak bych měla), protože mě baví žít svůj život, ale zvládám to i tak docela dobře (i když se občas někdy nezadaří). 
Jsou dny, kdy knížku neotevřu a pak zase dny, které u ní prosedím celé. Přes zkouškové se učím třeba i 10 hodin denně, ale s pauzami, v kuse to rozhodně nevydržím.
To, jak si učení rozvrhnete, a jak moc se budete učit, je na každém z vás.
Učte se tak, abyste neměli problémy zvládnout zkoušky, ale zároveň abyste nikdy nelitovali toho, že vám utíká život :)


2. Je pravda, že na medicíně není žádný volný čas?

Jde to ruku v ruce s učením. Pokud se rozhodnete, že to prostě chcete znát všechno perfektně, že chcete mít áčka, a že se budete učit pořád, tak ten volný čas mít nebudete a tím pádem se zacyklíte do světa mediků, kteří "sedí jen u učení", "nic jiného nedělají", "jaká párty?" a tak nějak podobně. Pokud vás to bude těšit a naplňovat, tak v tom žádný problém nevidím (sama mám takové kamarádky, které jsou takto velice spokojené), pokud však budete nešťastní, je fajn se nad tím trošku zamyslet.

Stojí vám to opravdu za to? 

Momentálně to vypadá tak, že mít áčko a všechny zkoušky napoprvé, je to jediné na čem záleží, jenže tak to vůbec není. V praxi se vás nikdo nebude ptát na to, co jste dostali z anatomie a jestli jste histologii dělali napotřetí nebo zda jste neudělali nějaký průběžný test. Důležitý je jen diplom, který budete mít v ruce a stejně tak nezáleží na tom, jakou bude mít barvu. Není podstatné kolikrát jste se hlásili na medicínu, jde hlavně o to, jaký máte přístup k pacientům, jestli jste ochotní akceptovat názor ostatních lékařů a umíte se chovat slušně a profesionálně a hlavně, jestli máte zájem o svůj obor a chcete se komplexně vzdělávat celý svůj život, abyste byli opravdu dobří lékaři.

Ale tímto jsem odbočila. Znám lidi, kteří mají u medicíny normální život, mají partnery, chodí na akce, mají spoustu koníčků od sportu přes hudbu a studium zvládají. Sice, jak říkám, ne na áčka a občas se taky něco nepodaří, ale jsou šťastní a studovat tak těžkou školu, udržet si zdravý nadhled a být šťastný, jsou ty nejdůležitější věci. 

Jaký si to uděláš, takový to máš.
3. Jde medicína a brigáda dohromady?

Ano, dá se chodit na brigádu při studiu medicíny. Dokonce znám i lidi, kteří mají půl úvazek.
Jak to ale zvládají? Velice těžko.

Nedokážu to posoudit v celkovém měřítku, nicméně když se kouknu na lidi z našeho kruhu, tak v prváku neměl stálou brigádu vůbec nikdo. Prvák je rozjezd a jakmile vám uteče, budete se z toho dostávat horko těžko. Ve druháku se brigády rozjely více, no nechápejte to tak, že jsou mí spolužáci naprosto finančně nezávislí. Brigáda vám dá možná nějakou tu tisícovku měsíčně "k dobru", ale výdaje jsou daleko vyšší. Snad všechny lidi, na medině, co znám, finančně podporují rodiče.
Měsíční částka v Brně se většinou pohybuje okolo 5000 - 7000 Kč v závislosti na tom, kde dotyční bydlí atd. 

A teď konkrétně k brigádám. Vím, že spolužačky pracovaly třeba na pár hodin týdně v kavárně nebo v supermarketu, nebo občas někde nárazově doplňovaly zboží a peníze, co si vydělaly, jim byly takzvaně "na přilepšenou". S příchodem letního semestru druháku však většina lidí s brigádou skončila, vzhledem k náročnosti tohoto semestru, ale všechno je to velmi individuální.

Chápu, že mnoho z vás si nechce brát od rodičů peníze, že se za to stydí, že je to nepříjemné. A chápu taky to, že spousta z vás se snaží aktivně pracovat přes celý rok i při studiu medicíny. A vím, že jsou i takoví z vás, co nemají na výběr.
Moc hezký článek nedávno o práci na medicíně napsal Medik z Hradce, jenže občas si říkám, stojí to vůbec za to?

Asi teď vyzním jako nejvíc sobecká mrcha, ale je to stejné, jako s učením a s volným časem. My sami jsme strůjci svého štěstí a musíme si zvolit priority. Hlava potřebuje odpočívat, stejně tak, jako tělo. Musíme mít i aktivity, kterými se rozptýlíme, a pro které zkrátka budeme mít DŮVOD ŽÍT a ne jen být "otroky" systému a toho všeho kolem.

Přijít domů ze školy (kterou máte narvanou do tří dnů), vynechávat přednášky, spoléhat se na druhé/třetí pokusy zkoušek, protože se nestíháme učit a být pak pořád jen v práci včetně víkendů a na úkor sportu a dalších aktivit, to není život. To je přežívání. Přežívání a čekání na takzvané "lepší časy".

Ale co když ty lepší časy nepřijdou? Nebo přijdou až už bude pozdě, až když nás to zlomí?

Vyjdeme školu, čeká nás jen práce. Budeme si chtít založit rodinu a dobrých pár let po škole, to bude život v jednom kole. A teď přijde ta nejvíc sobecká část - proč by nám tedy při studiu, rodiče nemohli pomoct? Proč by nám nemohli pomoct tím, že nám poskytnou finanční podporu a dopřejí tak čas na koníčky a odpočinek?

Jednou i já sama budu chtít pro své děti jen to nejlepší. A pokud budou peníze (což, jak jsem psala, naprosto chápu, že všude nejsou, a proto si myslím, že stojí určitě za to přečíst si článek od Medika z Hradce, který zde zmiňuje spoustu dobrých způsobů přivýdělků a stipendií), budu je dotovat do té doby, dokud budou se zájmem studovat. Bez výčitek.

U nás se razí politika, že dokud dítě studuje a má o studium zájem, budeme ho živit, protože stejným způsobem a se stejnou podporou vystudovali vysokou školu i oba dva mí rodičové.

Suma sumarum - brigádujte, jde to! Ale prosím, všeho s mírou.
4. Nadšená, jak zvládáš dojíždění?

Tak a teď trošku o mně, protože jste se i na toto mockrát ptali a spousta z vás to třeba vůbec neví. Brno mám od domova nějakých 80 km, ale přesto jsem se rozhodla ještě před studiem nutričního, že budu dojíždět.
Netušila jsem, jak to budu zvládat, ale víte jak, doma je doma. Mám tu největší klid na učení, maximální soukromí, vyspím se a jsem spokojená. Druhá věc byla ta, že dojíždění ušetří mým rodičům ročně spoustu peněz, vzhledem k tomu, že jízdenka stojí na semestr 4300 Kč (na tři měsíce), což někteří mí spolužáci platí měsíčně za nájem bytu. Dojíždím sice dlouho (1,5 hodiny jedna cesta z domu až do školy) a občas vstávám brzy (předtím než mi zavedli super vlak, vstávala jsem občas a dodnes vstávám třeba na zkoušky, v 4:20), ale i tak je to pro mě schůdnější varianta než bydlet v Brně.

Je pravda, že každý semestr jsem zatím měla rozvrh na 3-4 dny a přednášky jsem, skrz dojíždění, dobrovolně vynechávala, takže se to dalo zvládnout, protože v ty dny, kdy jsem byla doma, jsem si i docela dobře odpočinula.

Jenže minulý semestr byl naprostý zabiják. Vzhledem k organizaci WHD, jsem jezdila z Brna domů někdy například v 9 hodin večer s tím, že jsem ráno vstávala v 5 a už jsem to fakt nezvládala. Řekla bych, že letní semestr druháku byl zatím asi nejnáročnější, tak uvidíme, co přinese třeťák. Chtěla bych i letos dojíždět, jen nevím, jestli to půjde, tak se ještě pořád rozhoduji a vrtá mi to hlavou. Musím si to dobře promyslet. Nicméně chci být hlavně spokojená a zvládat to.

A to je třeba i ten důvod, proč přes semestr absolutně nebrigáduji. Nebo, jak se to vezme, občas mi volají z banky, pro kterou pracuji už 3tím rokem, že je potřeba něco udělat, tak to vždycky vezmu a v zimním semestru druháku jsem byla 4x v Globusu dělat hostesku, za což jsem měla fajn peníze (na to, že tam strávíte 4x 9 hodin, pohodička). Ale jsou to jen nárazovky.

Skrz svou vytíženost přes semestr nemůžu (a vlastně ani nechci) pravidelně někam docházet. Když to jde, a když potřebuju a můžu, tak si vždycky něco zařídím.

Období brigád (čti finanční žně) pro mě začínají v létě. Letos mám pravidelnou brigádu na poliklinice, kde dělám na příjmu pacientů a taky pro banku a taky pojedu do Brna na Velkou Cenu. Sice jsou to zase jen nárazovky, ale hodně mě to baví a počítám, že peníze mi na soukromé účely vydrží zase na velmi dlouhou dobu.

Cause the haters gonna hate, hate, hate.... 

5. Kolik vyjde studium peněz?

Máme obrovské štěstí (a neuvědomujeme si to), že studujeme v zemi, kde se neplatí školné. Jelikož jsem byla nedávno s Benem (přítel od mého kamaráda, co studuje medicínu v UK), můžu říct, že školné v Británii vychází na 9000 liber ročně. Berou si na něj samozřejmě studentské půjčky, které jsou jim po studiu úměrnou částkou strhávány z výplaty.

U nás tedy platíme "jen" za svou existenci - musíme někde spát, musíme něco jíst, cesta něco stojí, učebnice také + ještě by to chtělo i nějaké to vyžití. Jak jsem říkala, celkem posílají rodiče mým spolužákům okolo 5000 - 7000 Kč měsíčně (Slovákům i 300 euro). Rozepsala to krásně ve svém článku medička Bez Kofeinu, proto přikládám odkaz (určitě si její článek přečtěte) a nechte se inspirovat.
Například já si všechny učebnice kupuji z druhé ruky (pokud to jde) a skripta si kupuji nová. Hodně tisknu - to musíte také započítat to výdajů spojených s medicínou, ale jinak jsem poměrně skromná - rodiče mi měsíčně dávají 3000 Kč, a když potřebuji, přidají mi něco navíc.

A to vám říkám zcela upřímně tak, jak to je + je v tom zahrnuto samozřejmě i cena za jízdenku, na to peníze navíc nedostávám. Veškeré své výdaje si platím sama (dovolené, bowlingy, výlety atd.), ale abych rodičům nekřivdila, vždycky mi něco přidají (ne proto, že to chci já, ale proto, že chtějí oni).

Určitě je velmi nápomocný a hezký také článek od Medika z Hradce zmiňovaný výše.

Dá se vyčíslit hodnota vzdělání?

6. Z čeho ses učila na přijímačky?

Tato otázka mi byla za dobu co mám sociální sítě položená snad nejvíckrát. Myslím, že jsem to docela důkladně rozepsala a dala jsem i spoustu skvělých materiálů, které by vám měly pomoct, proto doporučuji jediné - DŮKLADNĚ - si projděte rubriku PŘIJÍMAČKY A RADY PRVÁKŮM, stáhněte si všechno možné i nemožné, a kdyby vám tam přeci jen nějaká informace chyběla, nebo vám něco nebylo jasné, neváhejte se v tomto případě na mě obrátit.
Ale prosím, s konkrétními dotazy.

Děkuji za pochopení.
7. Kdy se mám začít učit na přijímačky?

Správná odpověď na tuto otázku neexistuje. Každý jsme individuální, každý chápeme jinak rychle, každého nás to jinak baví a jde nám to. Značka ideál je stav, kdy si uvědomíte to, že chcete na medicínu ještě před nástupem na střední školu.
Rozhodnete se pro gymnázium a dáváte pozor v profilových předmětech, jako FYZIKA, CHEMIE a BIOLOGIE. Pokud se budete celé 4 roky soustředit na to, abyste všemu rozuměli, nebude pro vás problém naučit se na přijímačky tak, abyste je zvládli. Pokud však budete tyto předměty zanedbávat, je dobré začít se na přijímačky učit průběžně od začátku čtvrťáku a to fakt aktivně. Tak, abyste to prošli několikrát a abyste tomu všemu rozuměli, protože to je základ úspěchu.
Já osobně jsem neměla fyziku vůbec v oblibě a ani chemie mi zrovna nevoněla a je pravda, že jsem se začala na gymplu učit vždycky, až mi hořelo za zadkem a čekala jsem, že to "dobře dopadne", no, nedopadlo to a dostala jsem kopanec a byla bych moc nerada, aby se to stalo i vám, takže:

UČTE SE, UČTE SE, UČTE SE.
8. Je normální hlásit se na medicínu víckrát? Jaké výhody a nevýhody z toho plynou?

To, že se nedostanete na medicínu napoprvé není žádná ostuda a ani žádná výjimka. Štěstí přeje připraveným, nervy hrají obrovskou roli a musíte se tím vším tak nějak prokousat v poměrně krátkém časovém úseku, takže se opravdu může někdy stát, že to nevyjde.
Několikrát jste mi napsali objektivní kritiku, že prezentuji přijetí na medicínu napoprvé jako "nemožné", ale není to pravda. Byla bych moc ráda, aby vám to všem krásně vyšlo hned, ale bohužel opak je pravdou a setkávám se se spoustou lidí, kteří se hlásí i na víckrát (3x či dokonce 4x), možná proto i tak "negativně" působím.

Chci jen, abyste věděli, že to není konec světa, a že z toho všeho špatného můžete vytěžit jen to nejlepší! Ze začátku to mrzí a je to těžké, ale člověk se s tím postupem času smíří a začne to brát tak nějak jinak.
Pokud je to váš sen, půjdete si za ním a dosáhnete ho. Nedá se říct, že když jste se hlásili 3x na medicínu, nebude z vás dobrý doktor. Je to strašně individuální a důležitý je charakter a taky to, mít tu práci opravdu rád. Takže to klidně zkoušejte dál a neztraťte vůli a motivaci.

Samozřejmě to nejde do nekonečna vzhledem k tomu, že nikdo z nás nemládne. Je proto dobré zvolit jinou cestu, náhradní, kterou byste mohli jít, kdyby to přeci jen nevyšlo. 
Volte rozumně, protože nejdůležitější je, aby vás to bavilo a naplňovalo. Tu práci budete dělat dobrých 50 let. 

No a jaké jsou výhody a nevýhody? 
Poplatky

Pokud budete studovat déle než je státem hrazená doba studia, neminou vás poplatky, které jsou docela vysoké. Doporučuji si to předem všechno zjistit. Ono někdy není na škodu ten rok třeba pracovat a k tomu zvolit jazykovku či přípravné kurzy, protože pokud zvolíte vysokou, která vám stejně nic k přijímačkám nedá a víte, že na ní do budoucna zůstat nechcete, tak je dobré si ten rok "ušetřit". Medicínu můžete zdarma studovat 6 + 1 let.
Jestli jste přeci jen studovali před medicínou nějakou jinou školu, doporučuji studium přerušit na co nejdelší dobu to jde.

Pokud budete studovat déle než do 26ti let (což je také docela běžná věc), týká se vás poplatek zdravotního pojištění, jelikož v při prezenčním studiu vás na Úřad práce nezapíší. Ten je cca 1600 Kč měsíčně s tím, že sociální není povinné.

A stejně tak po 25 roce přijdete o všechny slevy.

Zkušenosti

Nebudete bloudit ve městě, vyznáte se ve škole, víte, jak to chodí s kredity a s celým systémem a jste v tom tak nějak zaběhnutí. Víte, na koho se máte obrátit v případě potřeby, protože máte známé na fakultě, případně jinde a hlavně, víte, jak se máte učit. O tom to celé je. Když vyjdete z gymplu, nedokážete si vůbec představit objem učiva, který na vás bude hned první týden školy naložený a je toho vážně moc. Znám lidi, co se z toho i složili. Vy budete této nepříjemné zkušenosti ušetření, protože budete seznámení s vysokoškolským systémem a budete si na té škole prostě jistější a taky to půjde snadněji, věřte mi. Sama za sebe si troufnu říct, že i kdybych se ten první rok na medicínu dostala, bylo by to pro mě obrovsky těžké a dokonce ani nevím, jestli bych to zvládla.

Běžte za svým snem, i když bude svět proti vám.
9.  Kolik lidí medicínu dostuduje?

Další velmi častá otázka a můžu na ní odpovědět jen tak, jak to řekli nám. V Brně ji prý za 6 let dostuduje 60% ze zapsaných studentů. Zbylých 40% buď - odejde samo v průběhu studia z jakéhokoliv důvodu (je to moc těžké, nebaví je to, zdravotní problémy, rodinné problémy, atd.); bude studium prodlužovat (Erasmus, meziročník, zdravotní problémy a jiné); vyhodí (jo i to se bohužel stává). Do prváku nás i s CŽV nastupovalo něco málo přes 400. Před letním zkouškovým druháku nás bylo asi 320 +-. Momentálně dělá 90 lidí fyziologii v srpnu/září a 86 lidí biochemii v srpnu/září a jsou mezi námi i takoví, co nemají buď ani jednu z těchto zkoušek, nebo jim ještě chybí histologie nebo mají jednu hotovou a jedna jim chybí atd. Tak se uvidí, ale věřím, že to zvládnem. Pro zajímavost - náš kruh se v původním složení drží od prváku, pár lidí nám sice přibylo, ale z původní sestavy nikdo nevypadl. Občas někdo klopýtne, ale z toho se přece nestřílí a nic to neznamená. Tak věřím, že to krásně zvládneme i tento semestr!

We're all in this together.


10. Jak je to s atestacemi a s rodinným životem na medicíně?

Další velice složitá otázka, na kterou se mě občas ptáte, ale pokusím se vám napsat aspoň to, co jsem se někde dočetla nebo dozvěděla.

Obor, který chcete dělat, si zvolíte sami a nikdo vám do toho nebude mluvit. Atestace trvá 3-5 let, u některých oborů i více a měli byste mít úvazek 1,0, který je problém získat například ve fakultkách. Vřele doporučuji přečíst si tento článek , a pokračovat dále v celé rubrice.

Uděláte si o tom všem docela pěkný obrázek. Víc o tom zatím bohužel nevím, podle slečen, které momentálně sleduji a jsou již doktorky, to ale obnáší strašně moc papírování a různých poplatků. Buď vám část těch kurzů a seminářů (nebo možná všechny?) hradí nemocnice, které se "upíšete", nebo si je hradíte sami s tím, že jsou vážně velké (aspoň z doslechu).

Kdybych se měla vyjádřit k penězům - já si pořád naivně říkám, že plat dopředu fakt řešit nebudu, a že jednou ten život budu mít třeba zařízený hezky. Docela v to doufám, protože bych, jako lékař nechtěla řešit takové věci, jestli můžu svému dítěti zaplatit tábor či obědy ve škole a jestli letos budou peníze na to, abychom jeli na dovolenou, zkrátka mým snem je mít standard, jistoty, perspektivu a občas také trochu NADstandardu (a ruku na srdce, kdo z nás by tohle nechtěl). Ale to jsem teď úplně odbočila, omlouvám se.

Po atestaci jste "plnohodnotným" lékařem daného oboru. Ty uvozovky dávám proto, že samozřejmě hlavně ZKUŠENOSTI jsou klíčem k tomu být opravdu dobrým lékařem. A s atestací se také zvedá plat.

Co se týká rodinného života, pro ženu je prý ideální mít dítě buď při škole (4. - 5. ročník), s tím, že vám rodina obstará hlídání 24/7, pokud teda nechcete přerušit studium, nebo mít dítě až po škole, ale musíte počítat s tím, že se vám posune atestace / na mateřskou půjde manžel / bude vám hlídat rodina a vy nebudete mít na dítko úplně 100% času a nebudete s ním třeba 3 roky na mateřské. Přijde mi, že to chce mít obrovské zázemí, abyste si mohli vypiplat obojí - jak děti, tak nějakou tu rádoby kariéru (a teď vůbec nemluvím o tom být špičkovým neurochirurgem). Pro ženy to vždycky bylo, je a bude těžší než pro muže, ale všechno se dá zvládnout. Jen se asi musíme srovnat s tím, že všechno má svůj čas a půjde to postupně. Slyšela jsem také o doktorkách, co mají 4 - 7 dětí a upřímně to nechápu. Docela ráda bych věděla, jak to někdo dělá.

Tuto část berte s rezervou a čistě jako můj názor a postoj k věci. Já sama jsem rodinně založený typ člověka, který chce mít jednou děti, a proto již dopředu nepočítám s žádnou velkou kariérou někde ve Fakultce, ale spíš chci mít klídek v malém městě a být obklopená rodinou a mít to zázemí.

To zvládnem!

P.S.: Kdyby vás napadly další časté dotazy, nebo něco, co byste rádi věděli, neváhejte mi napsat.

ZN.

Komentáře

  1. bod 9 v podání klopýtavky obecné

    OdpovědětVymazat

  2. Já jsem během prváku pracovala vždy jen pár h v měsíci (většinou 3 dopoledne) v programu dental prevention, ale to je jen pro studenty zubního. Klasickou brigádu bych určitě nestíhala. 
    Jinak co se učení týče, je potřeba zdůraznit, že zkoušky často bohužel/bohudík nejsou jen o znalostech, ale i o sympatiích a štěstí. Lidé, kteří mají nastavený mindset, že musí mít jen A, jsou často při ,,neúspěchu" ( dostanou B/C) zdrcení. 
    Já jsem měla cíl prvák prolézt a nakonec díky velké dávce štěstí a pravidelnému modlení o zkouškovém (:D) Áčka měla a bylo mi to upřímně dost jedno, hlavně, že jsou prázdniny. 
    Není ideální mít studium úplně na háku, ale je fajn to brát trochu s nadhledem, vždyť nejde o život a index je jen kus papíru :) 

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby něco takového u nás šlo (chodit školit), tak bych to brala taky, jenže bohužel :( V tomto máte při studiu velkou výhodu :)

      Ano, vždycky je to tak. Vždycky záleží na "pozitivní konstelaci hvězd" a na všem okolo, aby ta zkouška dopadla dobře. U nás jsou i takoví lidi, kteří se na zkouškách přímo doprošovali áčka, když jim chtěl vyučující dát třeba béčko, že to umí líp a byli skrz to strašně naštvaní :D Já to nepochopím. Fakt ne.

      Já se taky modlím a učím :D Ale mám teda ze všech profilových předmětů céčka (u nás dvojka), tak už se těším, až se vyřádím na těch klinických, přeci jen to bude zajímavější a lepší a věřím, že tam přijdou i ke mně! :D

      No vždyť jo. To nám říkali na anatomii, že ať půjdeme z ní s tím eFkem, ať si uvědomíme, kolika lidem je ten den například diagnostikovaná rakovina nebo kolik lidí umírá, a že kdybychom jim řekli, že jsme neudělali zkoušku, tak se nám s tímto vysmějí. Není problém jako problém :)

      Vymazat
  3. Tý vole to jako průměrně 180 lidí = větší půlka nemá fyziologii nebo biochemii? No to je hustý. A ty to máš? Asi jo tak gratuluju!

    Čtenář L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak říkám, někteří nemají obojí třeba, takže to nemusí být 180 lidí přesně, nicméně i tak je to fakt hodně no :( Ten druhák u nás strašně mete, spousta lidí skončí v meziročníku a tak.

      Když jsem byla na workshopu z propedeutiky, tak mě měla na stanovišti slečna, která dělala fyziologii na 5tý pokus a teď jde do šesťáku, takže se to dá :)

      A o mně se dozvíte v červencovém článečku :)

      Vymazat
    2. Mlžíš... Takže nemáš.

      Vymazat
  4. Ohledně těch brigád hrozně záleží na ročníku.. některý sou tomu víc nakloněný.. :) obecně s časem na medicíně mám pocit že nejvíc platí to jaký si to uděláš takový to máš..
    Jo a pro anonymy.. prodloužený studium i kvůli neudělanýmu předmětu tě múže paradoxně dost posunout- když čas využiješ můžeš vyjet nebo absolvovat stáže tady a získat slušnej náskok třeba ve vysněným oboru :)
    Janča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepovinné praxe se dají stíhat i ve standardní době studia. Letos jsem takhle chodila ve svém volném čase na patooddělení, od října nastupuji na záchranku. Akorát musím počítat s tím, že mi to sebere z času, kterých bych mohla věnovat učení, brigádě, apod. Záleží na prioritách. To nepíši jako hate, jen jako doplnění :)
      Nadšená, díky za sdílení odkazu, a vůbec - díky za tenhle článek :)

      Vymazat
    2. Jančo, to máš pravdu. Obecně mi přijde, že se spíš na medicíně brigáduje až v těch vyšších ročnících, ale vždycky mě někdo vyvede z omylu :D
      Jaký si to uděláš, takový to máš, je vždycky úplně nejvíc trefná věta. Všechno je to jen a jen na nás, že jo :)

      Znám lidi, kteří byli rádi, že šli do meziročníku, protože si aspoň mohli pořádně odpočinout a nabrat sílu. Na druhou stranu znám lidi, kteří se s tím, že šli do meziročníku, nikdy nesrovnali a brali to jako obrovskou potupu a prohru :( Zase je to všechno jen a jen o přístupu. Osobně doufám, že mě to nepotká, ale stát se může všechno a s tou praxí či Erasmem máš určitě pravdu ;)

      Vymazat
    3. BezKofeinu: To ti normálně i trošku závidím :D Já chci teda doklepat třeťák a potom se budu rozhodovat, co dál, ale ta gynda teď o prázdninách mě opravdu nadchla :) Ale znám spoustu mediků, co chodí na nepovinné praxe přes semestr, takže se to určitě dá, ale opět spíš až ve vyšších ročníkách. Jako doplnění je to super. Aspoň si z vašich KONSTRUKTIVNÍCH názorů ti prváčci a uchazeči něco dobrého odnesou třeba :)

      Rádo se stalo, tvůj článek byl moc dobrý ♥

      Vymazat
  5. No s těmi atestacemi je to dost složité, spousta lidí to v čase tři (to možná ani žádná atestace netrvá, spíš od těch čtyř a půl až pěti) až pět let nezvládne. Hlavně teda ženský, co jdou na mateřskou, ale i ostatní, kterým se buďto nepodaří získat plný úvazek, nebo nemají možnost splnit všechny ty podmínky, výkony a rotaci po různých odděleních. Sama jsem zvědavá, jak to zvládnu já, ale určitě se budu snažit psát to pravdivě a tak, abyste viděli, jak to skutečně je.

    Ale jinak každopádně skvělý článek, máš to fakt hezky vypracované a myslím si, že to těm prváčkům opravdu pomůže. Jsi v tomhle informování opravdu dobrá a to, že se anonymové navážejí, to jen potvrzuje. Už jsem ti to tu psala, ale pokaždé, když čtu takovéhle tvé články, tak si říkám, že je taková škoda, žes nebyla medičkou v době, kdy já jsem na medicínu nastupovala :D Taky bych chtěla všechny ty informace takhle na zlatém podnose jako :D <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Praktik je na tři! :D To už jsem si hledala, víš jak :D Ale je mi jasné, že to trvá většinou dýl, že je to velice komplikované atd., ale jak říkám, dokud se mě to netýká, tak se tím odmítám trápit a znepokojovat a moc se těším na tvou atestační cestu (budeš atestovat cca rok potom, co já dostuduju, pokud to teda stihneš za 5 let, wow! :D). Btw, výkony se fejkujou (v tabulkách jsou prý kolikrát věci, co už se ani nedělají -.-) a rotace bývá problém, ale zvládá se to. Teď, jak jsem byla na té gynekologii, tak byla u nás v nemocnici mladá paní doktorka (bezdětná), co bude atestovat v listopadu (po pěti letech), takže nějak to jde a věřím, že se to podaří i tobě!! :)

      Děkujiii!! :D Jsi fakt zlatíčko, beru tě jako obrovskou autoritu, takže od tebě mě to vždycky obzvlášť potěší, když by ses skrz můj blog, chtěla vrátit v čase :D ♥

      Vymazat
    2. Tak ono asi jak kde no, vždycky záleží na koho natrefíš a co se ti přimíchá do života, člověk nikdy neví :)

      Ježiš, to jsem fakt stará :D :D Když ty budeš končit a já za rok atestovat, to je konec tohleto :D

      Vymazat
    3. Jojo, ale to tak máš úplně se vším, že :) Stačí třeba dostat zánět slepáku při studiu a hned můžeš o rok prodlužovat -.- ...

      :D :D To budeš taková sexy třicítka skoro! :D

      Vymazat
  6. My jsme s kamarádem dojížděli do školy každej všední den... když jsme měli třeba blokovku praxe, každej den vstávání po 2 hodině ráno, doma po 6 večer. Do toho se něco naučit, něco udělat doma a tady ty serepetičky... takže těch 4.20 je svatých. :-D :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máte můj obdiv, protože to bych fakt nedala. Už v ty dny, kdy jsem vstávala 4:20 jsem to sakra cítila a byla jsem fakt dost unavená :/ Spím každý den 8 hodin, abych byla fit a mohla dál normálně fungovat bez toho, aby se mi pořád zavíraly oči. Tak uvidíme, jak to budu mít tento semestr :)

      Vymazat
  7. Já bych měla pár dotazů :D Jak je to s těmi nepovinnými praxemi, stážemi apod.? Zajímalo by mě to výhledově, hodně bych chtěla třeba na nějakou jednoměsíční, dvouměsíční stáž někam pryč, ale třeba vůbec netuším, kde sehnat informace. :)
    A k těm atestacím, jak se bere ženská, co třeba má děcko hned po škole, jde na tu mateřskou a jde si dělat tu atestaci až takhle "se zpožděním"? Je to nevýhoda, výhoda nebo je to jedno?

    Jinak krásný článek, mně se hrozně líbí, jak to píšeš "nahý" - bez příkras, upřímně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čauky :) Já bych chtěla využít možnosti jet na klinickou stáž přes IFMSA, kde se zapojuji do různých akcí a v listopadu budu psát jazykový test, jinak jsem si to "na vlastní pěst" nezjišťovala, ale možná budu, tak bych potom napsala. Ale i u nás v ČR je možné docházet na nepovinné praxe (spíš ve vyšších ročnících, až se na něco chceš zaměřit) s tím, že si to prostě v nemocnici domluvíš.

      A co se týká té atestace, tak to fakt netuším, jak se taková žena bere a jestli to má výhody či nevýhody. Já bych chtěla i v rámci mateřské aspoň částečně pracovat a někam docházet, protože se obávám, že by mi z toho doma docela hráblo :) Tak uvidíme.

      A děkuji ♥

      Vymazat
    2. Raději Erasmus organizovaný přímo fakultou. IFMSA je podvod - stačí být kamarád studenta ve vedení IFMSA a můžeš jet kam chceš, i když jsi lempl.

      Vymazat
    3. Já radši tu stáž 😉... a mezi Erasmem a stáží je sakra velký rozdíl 😊

      Vymazat
    4. Jaký? https://czs.muni.cz/cs/student-mu/prakticke-staze/erasmus

      Vymazat
    5. Děkuji za odkaz :D Možná bych chtěla opravit to své předchozí tvrzení - mezi stáží a Erasmem je rozdíl a to takový, že na Erasmus se obvykle jezdí přes semestr, kdežto stáž přes IFMSA je na měsíc a o prázdninách :) Financování atd., jsem hlouběji nezkoumala, ale tohle je třeba pro mě stěžejní :)

      Vymazat
    6. Na ERASMUS+ praktickou stáž se klíďo píďo jezdí i o prázdninách.

      Vymazat
    7. Fakt? V tom případě na to kouknu podrobněji, díky!

      Vymazat
  8. Ahoj :) jak píšeš učení o zkouškovém 10h denně, tak v tom jsou i ty pauzy, nebo čistý učicí čas? Ráda bych si v tom udělala jasno. Dík a hezké prázdniny :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš co, někdy čistý čas, ale to nedáváš dlouhodobě 🙄 Čistý čas je spíš takových 7-8 hodin, já nejsem moc výkonná 😊

      Vymazat

Okomentovat