Červencový throwback Zatím nadšené medičky

Myslím, že přišel čas zase napsat něco trošku o sobě a o tom, jak jsem si do teď užila prázdniny. Udělala bych takové červencové shrnutí a vypíchla vám tu ty nejzajímavější příhody, co se mi za červenec stihly přihodit - a ano, jsem mírně AKČNÍ ...


Jak jistě všichni víte (nebudu vás nudit nějakým opakováním), anatomii jsem udělala 30.6. (jooooo!!!) a od té doby mám hlavu čistou a jsem takzvaně "free as my hair" a nemusím ze školy myslet na vůbec, ale vůbec nic!
A téměř od začátku si nestydatě užívám prázdninové dny, málokdy mám chvilku volného času a buď cestuju, nebo doháním zanedbaná přátelství, nebo sedím u blogu a nových vychytávek a článků, nebo vymýšlím nové aktivity a program, nebo, nebo, nebo, nebo .... zkrátka, mám toho opravdu hodně a nenudím se.

Po anatomii jsem si užila JEDEN den volna. Hm, byl to spíš takový půlden. Rodiče hned odjeli na dovolenou, takže jsem měla dům sama pro sebe na celý týden a tím pádem jsem hned pozvala kamarádky, které jsem strašně dlouho neviděla, aby přišly. Dále jsem se konečně mohla věnovat příteli, protože jsem celé zkouškové byla radši sama, takže to byla další milá změna k lepšímu a také jsem se rozhodla, že trošku rozjedu kolo.
Jeden den jsme s přítelem udělali takový "krátký", 25 km výlet na zmrzlinu do blízkého města a druhý den jsem akčně vyrazila za kámoškou na Slovensko - a myslím, že tohle stojí opravdu za to.

Zatím nadšená a slovenský trip
Myslela jsem si, že mám něco najeté, a že se přece jen tak nemůžu ztratit. Jelikož jsem nechtěla jet úsek cca 1 km po silnici, kde jezdí kamiony, jak hovada, rozhodla jsem se, že to objedu tzv. zahrádkářskou oblastí. Místo toho jsem se ztratila a zajela si asi 10 km - já debil. Přitom kdybych se na tom prvním rozcestí koukla doprava, hned bych zjistila, že jedu blbě!
To by bylo ještě v pohodě. Když jsem našla správnou cestu a konečně se vydala do slovenského města za kámoškou a spolužačkou, zjistila jsem, že to není žádná krásně upravená cyklostezka po které jedu, ale naprostý tankodrom. Buď jsem mohla jet po zámkové dlažbě - ale pozor, která byla uprostřed DUTÁ (a hádejte, jak se vám asi jede na kole v dírách), nebo po cca 5 cm vyjeté pěšince mezi trávou, kde se akorát vleze to jedno úzké kolo. Ten den jsem myslela, že někoho zabiju (sebe), že umřu, že si každých 200 metrů nabiju rypák, a že i když se mi něco stane, tak mě tam stejně v té škarpě nikdo ležet nenajde, protože ta cesta je tak akorát vhodná na odklizení mrtvoly, a když už jsem na tom byla fakt dost zle, tak jsem přemýšlela, kolik tak asi lidí tak už takto skončilo, v těch kukuřičných polích...
Nakonec to všechno dobře dopadlo, viděla jsem se se spolužačkou, což bylo perfektní a také jsem nějak po tom tankodromu dokázala přijet až do našeho města, kde mě vyzvedl Martin autem, aby se mi vysmál a odvezl mě zbylých 6 km domů i s kolem. Věřte mi, že v tu chvilku jsem byla opravdu ráda, že ho vidím, i když to nejhorší jsem měla už za sebou. 

Celková délka trasy: 40 km


Tak.. A já den na to měla odjíždět do Brna, abych následující den odjela do Prahy.

V Praze je blaze, ale Brno je Brno!
Následoval trip s mýma bývalýma spolužačkama z nutričního, se kterýma jsem se domluvila, že se zajedem mrknout "jen tak na otočku" na víkend do Prahy, protože tam buď byly jako malé, nebo si to už stejně moc nepamatují.

Moje dvě cácorky
V Brně jsem se den předtím však sešla s jednou slečnou a na základě toho vznikl ten veeeeeelký "Meeting", o kterém si můžete přečíst v tomto odkazu - tady . Doufám, že vás přijde co nejvíc :)
A samotná Praha? 
Až na to, že mě bolely nohy tak, že jsem nemohla v neděli večer ani vyjít schody domů to bylo fajn! Sehnaly jsme ubytko za super cenu, i když to bylo daleko od centra. No, ale nechci vás nudit detaily, ráda bych z toho našeho tripu vypíchla kromě běžného hlavně to, že jsem se setkala s další úžasnou medičkou!!
Je to slečna, která studuje prvním rokem (jde do druháku) na 2. LF v Praze a začaly jsme si psát těsně před pitvami. Začalo to všechno tak, že jsem jí okomentovala příspěvek, který hodila na instagram - asi takto:


No, psaly jsme si dlouho (2 měsíce?) a prožily spolu chvíle psycha i radosti v našem prvním zkouškovém období. A pak jsme se v Praze sešly a bylo to super!! Když Evička odcházela, holky se mě ptaly, jestli se známe už dlouho, že jsme si vykládaly, jak kdybychom se znaly roky, tak jsem jen podotkla, že jsme si začaly psát někdy v polovině května. 


Můj další velký zážitek z Prahy byl horor v kině. Jo, jsou to ptákoviny, ale Prahu jako město jsem prošla už snad milionkrát, takže mě to tak moc nefascinuje, jako ty malé, drobné detaily navíc, že. Byly jsme s holkama na "V zajetí démonů 2" a naprosto to nemělo chybu. Pokud jste fanoušci hororů a neviděli jste to, tak byste rozhodně měli doplnit mezery! 



A taky jsme na sobě nešetřily. Kafe ze Starbucks a ostatní dobroty tvořily základ každého správného dne! A v pátek večer v Brně jsme ještě dokonce stihly mojí oblíbenou čajovnu a tomu pak říkám ten správný víkend.

Domů jsem přijela naprosto fyzicky vyčerpaná (nohy plné puchýřů, super boty), u nás horko jak v peci (klasika) a spokojená, že vidím rodiče a funguje nám klima.

Po Praze jsem se odhodlala, že půjdu opět vypomoct na brigádu na meruňky, kde jsme byla dva roky po sobě, ale ten přístup a fakt, že meruňky letos prostě nejsou, mě přiměl skončit po JEDNOM dni. Jo, to je můj nový rekord, ale to se prostě nedalo. Radši to nebudu veřejně komentovat, protože bych se opět musela jenom nasrat...
Nárazově jsem chodila na svou druhou brigádu, kterou jsem dělala i minulý rok, a když byla potřeba, tak jsem prostě šla a dělám to i teď. A baví mě to. Meruňky byly proti tomu šílená otročina a to pak opravdu uvažujete, že si uděláte ještě i ten doktorát... (berte to prosím, s nadsázkou).

Zatím nadšená a Zubař
Za další dva dny jsem jela za svým milovaným zubařem. Sice byl na nervy, měl před opravou z anatomie, ale nakonec to stejně dal (jupíííí). Pak šel na praxi, kterou mají už po prváku a stal se z něj Hujer. Ale stejně ho mám ráda, jen ho musím trochu postavit na zem, nebo v horším případě kopnout do hlavy, ať se probudí a beztak se uvidíme teď v srpnu a moc se na to těším.


Další týden se asi nestalo úplně tak nic, co by stálo za zmínku, byla jsem převážně doma, snažila se předělat design blogu, ale vůbec mi to nešlo, tak se mi nakonec nabídla jedna slečna, že mi s tím pomůže. Bohužel té to také nešlo, takže to nakonec dopadlo tak, že jsem to nechala být a vrhla se na to, až jsem měla víc síly a bylo to rozhodně lepší. Něco se mi podařilo sesmolit, i když ještě úplně na 100% spokojená nejsem, ale zatím to asi dolaďovat nebudu a počkám s tím zase, až přijde to "nakopnutí". S chutí do toho, půl je hotovo, no ne?

Jo a málem bych zapomněla ...

V Brně jako doma
Byla jsem v Brně!! Mé milované Brno, co já budu bez tebe dělat za těch dalších 5 let...  
Jela jsem za svou spolužačkou z kruhu, kterou jsem prakticky celé zkouškové neviděla, protože jsme měly zkoušky rozvržené úplně jinak, takže jsem byla strašně šťastná, že nám to konečně vyšlo a bylo to jako vždy super.
Jo a taky jsem si stihla vyřídit na studijním všechno, co jsem potřebovala, hlavně teda potvrzení oranžové kartičky na jízdné. Jako fakt se mi v září "chcou" čekat ty fronty plné středoškoláků a prváků, co si to nestihly vyřídit dřív. 





Zatím nadšenou serou České dráhy
Akorát ta neochota... České dráhy mi "slouží" skoro každý den a platím jim za to docela těžké prachy. Tak teda aspoň spoléhám na to, že to bude fungovat tak, jak má. Samozřejmě dokážu pochopit, když se něco umí posrat, ale posledně jsem bohužel měla dost nehezkou debatu s paní na nádraží, když mi propadla jízdenka kvůli tomu, že se jim posral vlak a oni ho nedokázali nahradit. Propadla mi celá jedna cesta do Brna + mě táta vezl na tu zkoušku až do Brna autem (ještěže mám nejlepší rodiče na světě, co já bych bez nich dělala!). Takže ČD mi správně měly nahradit prachy za naftu, propadlou jízdenku a ještě i psychickou újmu!! Když jsem si přišla na nádraží stěžovat s tím, že mi propadla jízdenka a ten vlak prostě nejel, baba se na mě akorát podívala a řekla mi, že mám mít o tom potvrzení. No jo, super, ale kde mám jako to potvrzení vzít, když nádraží v naší vesnici je už od roku 2000 zavřené? Logika jak prase. A ještě mi sama řekne, že ona tam sedí od rána a moc dobře ví, že ten vlak nejel. Dopadlo to tak, že jsem byla slušná, ale neústupná a prachy mi nakonec vrátila. O naftu a mou psychickou újmu se už nikdo nestaral. Ale budiž jim odpuštěno, ta zkouška nakonec dopadla dobře, i když jsem ji málem nestihla. 
Když jsem byla vyřizovat oranžovou kartičku a chtěla jsem na informacích po jiné babě, aby mi ji potvrdila, podívala se na mě tak hnusným ledovým pohledem, že by to zabilo i White Walkera a řekla mi pěkně arogantně, že ty potvrzení vydávají až od poloviny srpna, a že s tím teď nemám otravovat. Jo, takto mi to řekla. Byla jsem jak opařená. Nemám ve zvyku psát nějaké stížnosti, ale asi budu muset začít. Ale aspoň teď už, doufám, chápete, proč mě ČD tak serou...

a paaaak... Co přišlo pak? Je to asi nejzajímavější týden z celého července, i když všechny ty věci, co jsem prožila byly naprosto skvělé! No, byla to dovolená.

Zatím nadšená na dovolené
Po loňském Řecku jsme se s přítelem rozhodli, že to chce změnu, a že letos vyrazíme na dovolenou na Lipno. Jeho máma má totiž možnost nám tam pronajmout chatku za dobré peníze a jelikož já i můj přítel jsme tak trochu skrblíci, jsme rádi, když můžeme ušetřit, takže proč ne. A k Lipnu a Šumavě patří samozřejmě cykloturistika.
Před odjezdem jsem neměla vůbec dobrý pocit, jelikož do kopečků mi to moc nejede a nemám ráda celkové fyzické vyčerpání. Můj přítel je sportovec, který dokonce teď absolvoval už 2. závod Spartan race a já jsem docela pravý opak. Posilka mi neříká vůbec nic a radši upřednostním své pohodlí než abych se nějakým způsobem překonávala. Mám ráda rekreační sport, běh na vyčištění hlavy a tak, ale žádné výkony...  Takže mě čekat velice zajímavý týden.


Viděli jsme toho spoustu a bylo to fakt super. Musím říct, že jsem neměla tušení, že je i Česká republika tak krásná. Jediné, co mi tu chybí, je to mooooře, protože jsem až taková fajnovka, že do našich místních vodních nádrží, přehrad atd. lezu velice, ale velice nerada a spíš jen z donucení okolí. A taky na to kolikrát není počasí. Ale abych neodbočovala - vypíchnu tu jen ty nejzajímavější místa, které jsme navštívili.

Plešné & Prášilské jezero
45 km v kopcích; 34 km v kopcích

Obě jezera jsou ledovcového původu - něco jako slovenské plesa a jsou opravdu krásné. Po cestě na Plešné jezero (mimochodem, výlet první den), jsem myslela, že umřu... Hned, co jsme vyjeli ze Stožce nám začalo pršet a ochladilo se a nás čekaly už jen stoupáky nahoru. Samozřejmě jsem ty kopce šlapala pěšky a silně mě to nebavilo a projevovala jsem svou nespokojenost dost hlasitě, takže to v některých chvílích dopadlo i tak, že Martin tlačil obě dvě kola. Po úvodním stoupáku následovala tak 3 km rovinka a já si naivka myslela, že to nejhorší máme za sebou - omyl. Před námi se otevřela 4 km dlouhá střecha a já myslela, že dostanu infarkt... Ale vyšla jsem to!! Pěšky a bez kola to byla pohoda.

Status post infarktum
Na Plešném je dokonce i fotopoint, takže jsme se vyfotili a jsme na netu - zvládli jsme to, jupíí. Pak nás čekal už jen sjezd dolů. Byla jsem celá špinavá od bahna, protože jsem samozřejmě na kole neměla blatníky a byla mi strašná kosa. Když jsme přijeli do chaty, zmohla jsem se maximálně na to, že jsem zalezla do postele a spala jak dudek až do rána. Teď, když na to zpětně vzpomínám, docela se směju. Bylo to tam fakt krásné, ale ty kopce bych už šlapat fakt nechtěla. Jo a ani nechci myslet na to, že jsem na tom kole ty sjezdy dolů dávala rychlostí přes 50 km/h. Kdybych spadla, tak jsem mrtvá...

Plešné jezero

Prášilské jezero, na druhou stranu, bylo pro mě mnohem atraktivnější. Stoupák nahoru nebyl tak prudký a byl "pouze" 2 km - poloviční. Takže jsem jen místy odpočívala a tlačila kolo nahoru, ale jinak se to dalo. Možná už jsem po těch dvou dnech byla víc "vytrénovaná". Posledních 200 metrů se muselo jít pěšky po kamenech, ale bylo to tam moc krásné a právě první fotka na tomto blogu je právě z Prášilského jezera.

Prášilské jezero

Po cestě tam jsme si však udělali "menší zacházku". Nějakým nedopatřením jsme se dostali na žlutou stezku - pro pěší. Jo, kdybychom byly bez kol, bylo by to v pohodě, jenže my se brodili lesem v korytě vyschlého potoka, v bahně, šutrech, jehličí, hrůza děs.. A ten kopec neměl konce. Navíc, když jdete pěšky, ta cesta prostě vůbec neubíhá a je to otrava. Dopadlo to tak, že když jsme narazili na rozcestí a další kopec, rozhodla jsem, že to musíme nějak sjet k silnici, protože začínala bouřka a my někde v lese, na půl cesty nikde... Tak jsme se dostali na posečené louky. Byly celkem 3, každá mohla mít tak cca 300 metrů. A my ty louky skoro šusem sjeli. Absolutně nechápu, jak jsem to dokázala a nerozbila se, měla jsem k tomu párkrát hodně blízko a po tomto zážitku jsem usoudila, že bychom si mimo foťáku měli pořídit i GoPro kameru, protože to by opravdu stálo za to ukázat vám, po čem jsme my, blázni jeli.

Na kole jsme celkem byli 3 dny, jeden den to nešlo, to nám celý propršelo. Poslední den, co jsme byli na kole, jsme jeli stezkou podél Schwarzenberského kanálu až do Rakouska. Navštívili jsme obec Zvonkovou, kde byl židovský - německý hřbitov a kostel a celkově to prostředí bylo velice zajímavé. A taky jsme se svezli převozem. Trasa celkem: 36 km v terénu a v dešti

Spokojenost na převozu

Obec Zvonková


Další výlety už jsme potom absolvovali autem.
Ať už to byla Stezka v Korunách stromů s bobovou dráhou a tobogánem:

Tak a tím tobogánem jsme sjížděli dolů
A pod nohama tak 25 metrů ničeho...



Sjezd tobogánem - můžete ho vidět na 1. fotce

Bobovka, ze které těsně před naším příchodem vypadl kluk...

Nebo státní zámek Hluboká nad Vltavou



Návštěva Českého Krumlova


Či cesta domů, po které jsme navštívili Prachatice


Třeboň



Jednu z nejzajímavějších a nejvíc fascinujících zřícenin hradu? co jsem kdy viděla!
Více informací najdete tady .

Vidíte v okně tu Smrtku? Když jsme vyjeli ze zatáčky a viděli toto, museli jsme okamžitě zastavit.
Nebo překrásnou Telč


Spokojenost byla veliká, mně se to moc líbilo a na Šumavu bych se zase ráda vrátila. Také jsem tam prožila dva naprosto opravdové orgasmy - abych to upřesnila - gurmánské orgasmy.

Už jste někdy ochutnali gulášovou polévku v chlebu? Opravdu úžasnou mají ve Stožci a vřele doporučuji se na ni zastavit. Pokud na ni narazíte i jinde, vůbec neváhejte!! V každém případě to stojí za to. A druhý zážitek byla rybí restaurace v Hůrce. Tak dobrého a čerstvého pstruha jsem dávno nejedla! A dokonce jsem se naučila i oddělávat krásně páteř. Ostatní jídla byly bohužel jen průměrné, ale na tyto dvě nikdy nezapomenu a doufám, že si na ně tam ještě někdy zajdu. Mňamka...

http://www.coopclub.cz/wp-content/uploads/2013/03/Gulasova_v_chlebu.jpg
Měli jsme takový hlad, že jsem to nestihli vyfotit :(
Spokojenost v rybí restauraci
Tak a když jsme přijeli domů, byl konec července. A co vy? Jak prožíváte své prázdniny?
Neučte se, cestujte, bavte se, zkrátka užívejte si dny volna a pohody!!!

Doufám, že jsem vás nabudila a inspirovala a máte se fanfárově.
Zatím nadšená

Btw. Budete chtít i srpnový throwback? :)


Komentáře

  1. Tomu říkám užít si prázdniny naplno! Škoda, že u mě je to už passé. Skvělý článek a pěkné fotky, čím fotíš? :)
    Jinak určitě napiš i srpnový throwback. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anoo, ale zase by to chtělo i trošku klídek :D Aspoň chvilku nudy a nic nedělání :) Ale neboj, až budeš studovat, tak si zase užiješ i volna a pocestujete něco :) Děkuji moc za pochvalu :* Máme koupený takový lepší kompakt Sony Cybershot DSC HX50 :) Asi napíšu, nedalo by mi to nedotáhnout to do konce :D

      Vymazat
  2. Jak se prosím jmenuje ta zřícenina?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je právě to, že já nevím! :( Hlavně, že jsem si četla tu ceduli... Bylo to někde mezi Třeboní a Telči, v nějaké jak obci. Ale samotnou mě to zajímá, tak se to už snažím zjistit, jak zjistím, tak napíšu ;)

      Vymazat
    2. Našlaaaa!!! https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_Rudolec_(z%C3%A1mek) Koukni do tohoto odkazu! :)

      Vymazat
  3. Ta zřícenina by mohla být Landštejn. Teď jsem se z tama vrátila z dovči. Na kole se tam jede do pěknýho kopce :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky, nene, nakonec je to Český Rudolec :) Koukni na odkaz nahoře, co jsem posílala slečně. Landštejn je mnohem větší a jak říkáš, do kopce :D Tohle je v obci, prakticky na úplné rovince. Ale každopádně děkuji za snahu a další super tip na výlet :)

      Vymazat

Okomentovat