Úspěšní a ti méně

Konec prázdnin, počasí se nám pomalu, ale jistě překlápí do babího léta a já po dlouhé době sedím za klávesnicí s fakt skvělou a osvícenou myšlenkou na článek. Nebude se to některým z vás číst příjemně a opět očekávám vlnu komentářů a nevole, jenomže, jak mě znáte, já občas prostě píchám do vosího hnízda a snažím se být upřímná, i když ta pravda někdy hezká není.

Tento článek bych ráda věnovala všem, kteří momentálně nastupují na medicínu a doufám, že si z něj každá skupina lidí něco odnese.





Protože dnes to bude vysloveně o tom hnusném a odporném škatulkování, které sama nesnáším, ale ruku na srdce, občas je to prostě tak, jak to je, občas to děláme všichni a nyní to nedělám proto, abych vás urazila a roztřídila, ale proto, aby vám to třeba trošku pomohlo.


Totiž i na medicíně existuje několik skupin lidí:

  • osmiletý x čtyřletý gympl
  • na průměr x přes přijímačky
    • na první pokus x na 2. (3.) pokus
  • jedničkáři x flákači
A vy sami si teď v duchu můžete říct, do které z těchto skupin patříte. 




Jak to bylo se mnou?

Čtyřletý gympl → flákač hadra, absence, dvojky, sem tam trojka → přijímačky → neúspěch → přijímačky → úspěch (2. pokus)

A abych k vám byla plně upřímná - ne, tato kombinace pro studium medicíny moc dobrá není. 


Osmiletý x čtyřletý - 1:0

Tady jde k návyky. Návyky jsou to, co všechno mění a pokud jste na osmiletém gymplu, vštěpujete si tyto návyky daleko dříve než ti, co šli ze čtyřletého. Ty děti v páté třídě základní školy, jsou natolik inteligentní, aby gymnázium, které je obvykle velmi náročné již od útlého věku, zvládly. A zvládnou ho. Vypěstují si něco, co vy za ty 4 roky tolik nezvládnete (někteří třeba ano, berte to, prosím spíše obecně), a proto má osmiletý gympl v přípravě na přijímačky či studium medicíny značnou výhodu.

Na průměr x přes přijímačky - 1:0
Jedničkáři x flákači - 1:0

Světe div se. Milionkrát můžete slyšet to, že protože jste se přece museli naučit na přijímačky, tak budete mít vůči ostatním obrovskou výhodu a ti, co šli přes průměr, jsou vlastně největší flákači, protože oni se nic učit nemuseli a budou to mít straaaaaaaaaaaašně těžké, div je hned na z kraje vysoké nevykopnou a prakticky nebudou prolézat vůbec ničím - útěcha. Jop. A taky trošku hloupost.

Z mých vlastních zkušeností, okruhu přátel a taky z jedné informace Akademického senátu to ti, co se dostali na medicínu na průměr vždycky, v konečném důsledku a počtu, zvládají daleko lépe - čistá statistika, nic víc, nic míň.

Proč? Protože mají návyk se učit, kdežto ti, co se učili na přijímačky a ještě k tomu třeba byli flákači s ne úplně dobrými známkami a dostali se na několikátý pokus, ten návyk prostě nemají. Návyk si nevybudujete za pár měsíců učení se na maturitu a na přijímačky. A i když vám to vyjde na poprvé, není vyhráno. Medicína a přijímačky jsou diametrální rozdíl a je to těžké. Velice velice těžké. 
A občas prostě vidíte i v průběhu studia, kdo na ty zkoušky chodí opakovaně (jako i ze začátku já a s opravdu ne moc krásnými známkami) a kdo to zvládá. A upřímně - pak to končí tak, že ty, co se učit nenaučí, nevypěstují si ten návyk tvrdou prací a tím, že se fakt snaží, to může až zlomit a poslat pryč ze školy. Celkově. 

Statistika nuda je, má však cenné údaje...

Ti, co byli jedničkáři, sem tam s nějakou dvojkou, ale mají vybudovaný návyk se učit, jsou na tom přeci jen lépe a o dost.

První pokus x druhý, třetí ? - toť otázka

Tady se můj názor trošku rozchází. Občas je dobře to, když se dostanete hned, občas je lepší dát si pauzu a nějaký návyk na učení si vypěstovat. V mém případě bylo jen a jen dobře, že jsem se na medicínu nedostala okamžitě, protože si jsem tak na 90% jistá, že bych to psychicky a nebo po učící stránce nezvládla.

Závěrem

Neberte tuto mou úvahu příliš vážně. Trochu jsem se rozohnila :) Jenomže když ta myšlenka přišla, potřebovala jsem ji hodit na papír / monitor. Pozoruju to a cítím to přesně takto už dlouhou dobu. Jistěže znám lidi, co se dostaly na průměr a školu nezvládají, ale těch, co šli ze čtyřletka, flákali se na gymplu, hlásili se na několik pokusů, je nesrovnatelně víc. Jasně, argumentem můžou být nižší počty v celkovém přijetí, to určitě beru, nicméně není to jen o tom. 

A ty meziročníky, neúspěchy, odchody ze školy a tak, bolí to. A hodně. 

Proč to vlastně píšu? Tolik negativity a škatulkování? 

Otevřete vlastní škatuli. Zařaďte se a pokud spadáte do té nejhorší kategorie, jako já, není to důvod k tomu, abyste se začali klepat, že na medicínu nemáte, a že to nedáte. 
Je to jenom varování, abyste nezaspali na vavřínech! Je to jenom zdvižený prst - dejte si pozor, naučte se disciplíně a nebuďte tak hloupí, jak jsem byla v prváku já. Naučte se učit, učte se průběžně a udělejte si skvělý time-management hned od začátku, takový, jaký jsem já neměla. Nedělejte zkoušky s maximálním štěstím, ale s tím, že štěstí přeje připravený.

Učte se! Učte se dokud je čas, ale tak, abyste u toho zvládli žít. A k tomu všemu je velice důležitá dobrá - výborná organizace času a vašeho života. Je to jen omezené množství, co vám zbývá, tak ho využijte tak, jak nejlíp můžete a aby pro vás škola byla radost a ne zátěž. 
A jde to!!! Všechno jde, když se chce, je nás takových víc. Hodně. A přeci to zvládáme.

Nenechejte se uchlácholit řečmi a pocitem, že po přijímačkách vás už nic tak těžkého nečeká - ano, máme tři pokusy, ale ty zkoušky jsou obrovsky rozsahové. Buďte důslední a všechno raději projděte víckrát. Pomáhejte si a nebojte se zeptat na to, co vám není jasné a hlavně - neprokrastinujte. To, co neuděláte dnes, zítra nedoženete, nebo jen těžko a ukrojíte si opět ze života. Začínejte se učit od toho, co vás baví nejméně, je nejtěžší a jde vám nejhůř.


Nezáleží na tom, zda něco nedáte na poprvé, zda něco posunete, ale hlavně, ať se nedostanete do stavu, kdy posouváte všechno a pořád a nebo všechno a pořád nezvládáte. 
Protože potom ta škola opravdu nemá cenu a je to jen cesta k osobní nespokojenosti, trápení, psychické nepohodě a k tomu, že ten život už není tak veselý, jaký býval, ale takový, jaký ho nechcete mít. Zvažte důkladně své síly, rozvrhněte si je a jděte do toho s chutí a po hlavě. 
Neobávejte se toho, jak to půjde. Jen dělejte maximum proto, aby to šlo a soustřeďte se na cestu a ne na cíl.

Dáte (DÁME ♥) to !!

Vaše (flákačka ze čtyřletka na druhý pokus přes přijímačky přijatá) Zatím Nadšená




Komentáře

  1. Kéž bych toto četla před svým prvákem na medicíně. Byl to masakr.
    Do druháku teď jdu se smíšenými pocity a z vědomím, že na štěstí u zkoušek se nedá spoléhat.

    Hlavně neusnout na vavřínech.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jdeš tam s tím, že něco musíš změnit, s fůrou bohatých zkušeností a s tím, že tu cestu zvládneš! 😊 Držím moc palce 🖤

      Vymazat
  2. Já bych řekla, že je to primárně o motivaci. Sama jsem ze čtyřletky, navíc ne z ČR, takže kvalita pokulhávala ještě víc. Jedničkáři z osmiletých gymplů možná mají návyk se pravidelně učit a tudíž procházejí ročníky (na pohled) bez problémů a třeba i s A-čkama, ale mnohdy mají tendenci zkoušky víc "hrotit" a tudíž jim taky uniká celá ta podstata - pochytit z toho všeho to nejdůležitější, podstatný do budoucí praxe. Chápu tvůj pohled a něco na tom je, hlavní je ale nesrovnávat se s ostatníma, nejdůležitější roli u zkoušek na medicíně holt hraje psychika. Stačí ale jenom vyrazit na pár stáží do zahraničí, brzy si rozmyslet, kterým směrem se chceš ubírat, navštěvovat dobrovolně nějaké to oddělení, příp. si tam vybavit brigádu, a za chvilku člověk zjistí, že je vlastně úplně jinde, že toho "důležitého" ví prostě víc, než jakýkoli premiant, který na tyhle věci u poctivého učení nemá čas, a na zkouškách nestojí a nepadá vůbec nic. Jo, a taky umíme žít - a to nejen o prázdninách. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě s tím souhlasím. Áčka a to, že všechno dáváš bez potíží, ti nezajistí, že budeš rozumět praxi a svému budoucímu oboru, známky, kor v preklinice důležité nejsou, pokud procházíš, je to výborné, nemusíš mít áčka, důležité je se ale do toho nezacyklit. Neopakovat každou zkoušku, nepřetahovat a neposouvat zkoušky a tak. A psychická pohoda, motivace, schopnost nesrovnávat se s ostatními apod. - ano, to jsou nesmírně důležité faktory k tomu být úspěšný a projít studiem. Nicméně ten návyk beru jako odrazový můstek a vidím, že je to něco, na čem bohužel spousta mediků na začátku klopýtne a upadne, proto jsem cítila potřebu na to upozornit :)

      Vymazat
  3. Podle mě se zbytečně stavíš do role lůzra. Celý tvůj instagram je o překonávání překážek a velké touze dosáhnout cíle a teď napíšeš tohle. Chtěla bych říct, že to není poprvé, co jsi mě takto překvapila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Popravdě, mě zase překvapuje, že shrneš to, že se někdo dostal na podruhé, měl na gymplu průměrné známky, byl na čtyřletku a zkrátka užíval si života a školu spíše proflákal slovem "lůzr" :) Já se tak necítím, nikdy jsem se tak necítila, jen je pravda, že ze začátku medicíny mi určité vlastnosti k tomu, jak školu dobře projít prostě chyběly - například ta organizace času, schopnost učit se velké celky, schopnost soustředit se, návyk k tomu všemu a tak, jak jsem to rozepsala a není na škodu dát si na to pozor a nespoléhat, že to půjde a přijde samo, protože může být na to pozdě :)

      Vymazat
  4. Ahoj Nadšená, v zásadě by se dalo s článkem souhlasit, pokud by byla úroveň středních škol napříč republikou naprosto stejná. To není. Vidím to sama na svém okrese, být na místní osmiletce, balím to a nikam se nehlásím. Osmileté gymnázium není podmínkou úspěchu, stejně tak přijetí na průměr (které se, pardon, pardon, pardon, díky bohu, už postupně ruší.). Kvalitního studenta, podle mě, nedělají vstupní vnější parametry, ale jeho vnitřní motivace, schopnost použít nabité znalosti, racionální uvažování a shit tons of work extra. Napsal to tady moc hezky anonym číslo dva: ve výsledku jsou na tom naopak lépe ti, kteří se sice neučí na áčka (ačkoli vidím v praxi, že skutečně lidi na průměr to tak dávají), ale dělaji práci navíc, chodí na praxe, atp. Závěr článku je naprosto přesný, rámuji a věším nad postel :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě to není podmínkou úspěchu a taky netvrdím, že tito lidé budou úspěšní v praxi nebo nadále, nicméně nejsou to obvykle ti, kteří začnou od prváku nezvládat / přetahovat zkoušky, proplouvat skrz meziročníky a tak 🙄 Tento článek není o tom, jak to s nimi bude dál, ale o tom, jak to může být na začátku - a aby si na to prváci dali pozor a chytli šanci za pačesy 😊 Děkuji za postřehy.

      Vymazat

Okomentovat