Pohled medičky na současnou situaci v ČR

Tento článek věnuji všem lidem, kteří se opravdu zajímají, jak to se studiem medicíny je z pohledu studentky medicíny. 

Těm, kterým na nás a celkově situaci záleží, chtějí jiný pohled než ten z diskuzí a jsou otevření jinému názoru.

Díky.



Vážení občané České republiky, 

tento článek, ač jsem neplánovala, že jej někdy napíšu, je reakce na mnoho diskuzí pod články o medicích / lékařích, poslední kapkou byla diskuze pod rozhovorem s paní doktorkou Hilšerovou.

Jak bych správně měla začít? Co Vám vlastně chci sdělit? 

Víte, ono studium medicíny je opravdu krásná věc ... v případě, že máte po zkouškách. Jsem ve třetím ročníku a čeká mě letos ještě jedna - poslední. Patologická fyziologie. Nevím, jestli zkoušku zvládnu, nebo ji budu dělat v září a to je, prosím dnes 2. července. 
Ano, je mi jasné, že spousta z Vás podotkne, že ve svých třiadvaceti letech již nemám nárok na prázdniny a měla bych někde dávno pracovat, nicméně jsem pořád ještě student. Student, který už čtyři roky studuje za peníze z Vašich daní, a to proto, že jsem se hned na poprvé na medicínu nedostala (rok jsem studovala na Lékařské fakultě jiný obor). 

Na medicínu jsem chtěla jít od začátku, co jsem nastoupila na gymnázium, byl to můj sen a věděla jsem, že to bude těžké, nepřekvapilo mě to. Ale co mě opravdu překvapilo je to, kolik výstřelů do nebes a pádů na holé dno si za své vysokoškolské studium prožívám. Nikdy jsem nevěděla, zda jsem dostatečně odolná nebo ne k tomu, abych něco podobného studovala, nevěděla jsem, zda mi to půjde, nebo mě například ze školy vyhodí, případně odejdu sama. Nevěděla jsem a nevím, zda ještě nebudu prodlužovat studium o další rok - dva. To, co však vím je to, že jsem unavená. Po dlouhých 15 týdnech školy potřebuju prázdniny, vypnout hlavu, volno, neučit se a nepřemýšlet. Divíte se mi?

Pravděpodobně si teď říkáte: "Studovat medicínu 8, 9 nebo 10 let? Proboha? Je toto normální?"
a já mohu jen potvrdit, že to normální je. Setkala jsem se se studenty, kteří se nedostali na první / druhý pokus a hlásili se třeba 3x než to vyšlo, setkala jsem se se studenty (a jsou to i mí dobří přátelé), kterým se studium protáhne ne o jeden, ale nejspíš i o dva roky, což znamená, že za současné situace, kdy obvykle maturujeme v 19ti , dodělají medicínu v 27 letech. 

Ale samozřejmě jsou tu i tací (a není jich málo), kteří studium zvládají bez potíží, dostanou se na fakultu hned po maturitě a dostudují v 25 letech. 

Proč vlastně takto začínám jakýsi rádoby oficiální dopis ve formě článku na blogu?

Je to proto, že Vás chci uvést do reality. Reality toho, jaké to studium doopravdy je, že je to pot a slzy, neskutečný boj se svou vlastní hlavou, s tím, abychom se dokázali udržet psychicky v pohodě a zvládli každý semestr jít dál a s takovou realitou, že i my - studenti medicíny a jednou (snad) budoucí lékaři, JSME JENOM LIDÉ, jako vy. 

Myslím, že tato stránka medicíny Vám není otevřená a nevidíte ji. Často vidíte jen titul, za ním prestiž, úspěch a peníze to, že jsme "elita národa", ale za ni nás v těch diskuzích označujete Vy. My si naopak v průběhu studia často připadáme tak, že nesaháme ostatním ani po kotníky, že jsme někde mimo, dole. Máme strach a je to naprosto normální. Nejsme a nebudeme nikdy nic víc než Vy. 
Nejsme ani Bohové, občas dokážeme uzdravit, protože se tomuto umění učíme, dokážeme ulevit, pomoct, vyslechnout a pochopit, ale nedokážeme zvrátit lidské osudy a kolikrát ani předejít smrti - a věřte mi, že zrovna s tímto momentálně neskutečně bojuju, protože mě to samotnou ničí vevnitř.

Věřím, že si jen těžko dokážete představit, jaké kvanta učiva za těch šest let musíme pojmout, čím vším musíme projít, naučit se spojovat souvislosti, být manuálně zruční, najít se v určitém oboru, který nás jednou bude bavit. Musíme mít rádi kontakt s lidmi, být empatičtí a často poslouchat historky, které se vůbec zdravotního stavu a naší práce netýkají, protože, ano, práce s lidmi v každém oboru má svá úskalí a je velmi náročná. Po všech stránkách. Stejně tak, jako samotné studium.

Asi si teď říkáte, proč vlastně na medicínu jdou lidé, kteří "na to nemají", kteří prodlužují, skončí, nedostanou se, ale pravda je taková, že ve skutečnosti absolutně nikdo z nás nemá nejmenší ponětí, jestli na tu školu stačí a bude stačit nebo ne. Z vysmáté veselé holky se může za pár měsíců stát ubrečené klubíčko neštěstí. Kluk, který byl vždycky v pohodě a školní frajer naráz do sebe lije litry kofeinu, v noci nespí, učí se a stresuje se. A takto to jde třeba ... jak dlouho? Šest let?

Kolikrát do zhroucení, vyčerpání a syndromu vyhoření. Není to nic neobvyklého. Vždyť sama Iluzionistka na svém blogu psala, že lékaři jsou třetí nejčastější skupinou alkoholiků - proč asi.

Nechci medicínu jen démonizovat, tohle není účelem článku. Medicína a celé studium nám dává hodně. A pokud se naučíme, jak jí proplouvat, jak se učit, jak se udržet psychicky v pohodě, najdeme si ty správné lidi, kteří nás podpoří a víme, že to, co budeme v budoucnosti dělat má nějaký smysl - a budeme to dělat pro nikoho jiného než pro Vás - kteří jste si vybrali nějakou jinou, ne méně užitečnou a důležitou práci, tak je to všechno naprosto v pořádku a do Vesmíru se zase navrací mír, klid a harmonie. 

Větře mi, že je to škola, která se nedá dělat čistě z rozumu a z racionálních důvodů - pro prachy", které za tím spousta z Vás vidí.
Musíte to mít rádi, protože těch šest let života, které jsou občas strašné a občas naprosto perfektní Vám nikdo nevrátí. Nepopiratelně k tomu ale patří také to, že ztratíte pár přátel, protože vaše okolí nechápe, že se pořád musíte učit, projdete si hádkami (ne-li rozchody) s partnery, protože ani vaši partneři nechápou, co studium obnáší, a že vy se na tu zkoušku opravdu musíte učit 3 měsíce a nedá se jen tak odjet někam pryč, neplánovaně a nemůžete si dělat co chcete, protože pokud byste se začali učit týden před zkouškou (jak si někteří myslí), nemáte šanci projít ani 30 otázek dobře. Odpíráte si a budete si odpírat, nemůžete chodit na akce, protože praxe, protože škola, nemáte tolik peněz, protože se při studiu brigáduje těžko, kdežto vaše kamarádky na jiných oborech zvládají bez problémů půl úvazek. 
Rodiče se o vás bojí - bojí se o vaši budoucnost a bojí se o to, abyste tu školu nakonec zvládli, dokončili a bylo z vás něco a počítají s tím, že vás minimálně do třiceti budou stejně muset finančně podporovat, protože s medicínou si moc srandy v mládí fakt neužijete - ani finančně a ani časově.
Ale přesto jsou na vás pyšní. Obrovsky. Nevyčerpatelně a moc.

Finanční stránka tohoto povolání je věc druhá a také velmi důležitá.

Často jsem se také v diskuzích dočetla, že bychom měli za studium platit. Školné, jako se platí v jiných státech. S dluhem do života půjdeme tak či tak - bydlení, později například ordinace a většinou jsou to dluhy miliónové. Pokud by se platilo školné, troufám si říct, že spousta z nás by si raději zvolila jiný obor, protože bychom na to zkrátka neměli. Nedokážu si ani představit důsledky placeného studia. V současné době nejsou výdělky mladých lékařů v ČR nějak extra závratné - vždyť mám kamarádky, které před nedávnem nastoupily do praxe a vím, jaký mají plat, proto jsem také psala o tom, že rodiče jsou připravení nás podporovat finančně dál (například proto, že některé z nás nechtějí čekat s rodinou až po třicítce). 

Studium medicíny je finančně náročné i tak docela dost, protože, nemůžeme chodit tak často na brigády, jako jiní, nebo je to zase na úkor školy, na úkor prodloužení studia a tak podobně.

Circulus vitiosus. 

Myslím si, že pocházím z rodiny, kde o peníze nikdy nebyla nouze. Měla jsem všechno, co jsem potřebovala a taky některé věci, které jsem chtěla a přiznávám, měla jsem v tomto štěstí, protože toto není samozřejmost. 

Ještě taková malá vsuvka - nemám vlastní auto, jako skoro každý můj vrstevník, nemám ani vlastní byt a rodiče by si nemohli dovolit mi ho koupit. Pokud jedu někam na výlety / dovolené, vydělávám si na to sama v průběhu prázdnin po brigádách (protože si myslím, že jsem v tomto celkem šikovná). Oblečení si kupuju zásadně neznačkové v New Yorkeru, Reservedu, HM a podobných obchodech (až na pár kousků z Desigual, které také sháním po outletech nebo z bazárků) a jediná drahá věc, kterou jsem si koupila, byl mobil.

Bohužel se situace u nás nevyvíjela úplně ideálně a vždycky jsem ráda, když můžu rodičům peníze nějak ušetřit, protože i tak toho pro mě dělají opravdu moc. A tak jsem se rozhodla, že budu dojíždět. Víc než 3 hodiny denně z domu do Brna a to 3 - 4x a někdy i 5x týdně. Je to masakr, občas si postěžuju, protože ano, jsem z toho víc unavená než bych byla při tom, kdybych bydlela v Brně na koleji / bytě, nicméně nikdy jsem kvůli tomu neuvažovala o tom, že se do Brna přestěhuju, protože doma mám určité pohodlí. Zahradu, sama pokoj, klídek, tak trošku mamahotel, i když to opravdu není moje priorita. Naši mi průměrně za semestr posílají 11 tisíc korun. Za 14 (15) týdnů a pak ještě něco málo navíc do zkouškového, což je, prosím, finanční injekce studenta, který v Brně žije (bydlí) tak na měsíc a půl, nebo je to taky méně, než někteří utratí např. v Praze za jeden měsíc. 
Ale opět - je to jen a jen pro srovnání a pro ukázku. Byty jdou pořád nahoru, ceny, prakticky všeho, se zvyšují a logicky s tím se zvyšují i náklady spojené se studiem.
Učebnice si zásadně kupuju z druhé ruky, vypracované otázky si nechávám tisknout přes tiskelník, takže se opravdu snažím šetřit, kde se dá. 
Na druhou stranu dobrou kávou nepohrdnu a ráda za některé požitky ty peníze dám. No shame. Nebudu si zase hrát na člověka, který nežije.

A věřte, že nejsem sama z těch, co dojíždí, někteří (bohužel) nemají jinou možnost, protože na to rodiny zkrátka finančně nestačí a toto je pořád levnější cesta.

Jde o to, že výdaje spojené se studiem tu jsou a nejsou zrovna malé. Pro některé rodiny, kdy mají například 2 - 3 děti, což není zrovna moc, a všechny jsou šikovné, nadané a rodiče jim chtějí dopřát univerzitní vzdělání, to může být až likvidační (například pustit z rodinného rozpočtu 21 tisíc měsíčně jen proto, aby děti mohli studovat). Někdo nemá ani takovou výplatu a někoho výplaty jsou to možná dvě (nebo mají dohromady o něco málo víc).
A jak říkám, školné se neplatí.

Cizinci a práce v zahraničí

Zadarmo (za Vaše peníze) u nás studují Slováci, Ukrajinci, Maďaři a Rusové (Bělorusové) apod.
A to jen z toho důvodu, že prostě byli šikovnější než my - Češi - u přijímaček. Dokáží se jazykově přizpůsobit, zvládají to, a když to řeknu opravdu opravdu zle, zabírají naše místa. Nevadí mi to, myslím si, že je to spravedlivé, protože pokud někdo těm přijímačkám obětuje hodně a chce to dělat, dostane se na tu školu fakt právem a zaslouženě. Většinou také zůstávají pracovat u nás a například bez Slováků by se naše zdravotnictví zhroutilo už dávno.

Studenti v anglickém studijním programu platí školné a to školné je opravdu opravdu velké. Takže ne, není pravda, že cizinci u nás vystudují zadarmo. Právě tyto peníze jsou velkou pomocí pro naše LF.

Jo a abych ještě uvedla na pravou míru to naše studium - psala jsem, že studujeme medicínu někdy i 8 let - to je pravda, ale zapomněla jsem dodat, že jakmile překročíme 6 + 1 let studia (a započítávají se do toho samozřejmě všechny nedostudované bakalářské obory), vztahuje se na nás také platba školného. Na MUNI to vychází takových 36 tisíc korun za semestr + pokud studujeme po 26. roce, musíme platit zdravotní (sociální není povinné, ale pokud si ho neplatíte, tak se vám samozřejmě o to poníží důchod). Zdravotní je nějakých 1500 Kč měsíčně. Na Úřad Práce nás, jakožto studenty prezenčního studia nepřijmou. 

Pokud máme v průběhu studia dítě, dostanete rodičovský příspěvek. Do nedávna to bylo tak, že jakožto studentky, jsme neměly právo na to, abychom si vybraly, jak chceme rodičovský příspěvek rozdělit. Jedna moje kamarádka, která má mimčo při studiu, dostala rodičovský příspěvek na 4 roky s tím, že první půl rok byla ta částka poměrně velká a další 3,5 roku poměrně dost malá, což není ideální. Protože nepracujeme, na mateřskou nemáme žádný nárok a věřte tomu, že některé z nás chtějí mít děti brzy, protože například víme, jaké rizika obnáší těhotenství po třicítce, a že se to ještě ke všemu s každým rokem stupňuje. V této chvíli zase nastupují do akce skvělí a nejúžasnější rodiče, protože my musíme studovat, partner obvykle pracovat, aby uživil svou rodinu a abych pravdu řekla, je to všechno, jenom ne jednoduché a vsadím se, že spousta z Vás by si takový život nevybrala.

A teď ta poslední kapitola - je pravda, že medici (lékaři) po škole odcházejí a chtějí odejít pracovat do zahraničí. Vidím tu primárně dva důvody - to, že nikdo nechce pracovat v nemocnici v ČR, kde je kritická personální situace a mladí lékaři jsou tedy vystavení riziku, protože by měli správně pracovat neustále pod dozorem a ve službě by také neměli zůstávat sami, jenomže realita je prostě jiná.

Jak taková služba vypadá? Obvykle přijdete do práce v 7 hodin ráno a odcházíte druhý den dopoledne, případně odpoledne a nikoho nezajímá, jestli v noci spíte nebo ne. 
Když jdete na službu do nemocnice v Británii, přijdete v 7 večer a odcházíte v 7 hodin ráno. Simple.

Ruku na srdce - jak může mladý lékař vědět všechno? Když v tom je sám? Jedná se tu o životy jiných lidí, nejsou to papíry, jídlo nebo tak. Nepopiratelně hraje obrovskou roli i spánek. Kvalitní lékař, je odpočatý, vyspaný lékař, spokojený sám se sebou, se svým životem, ne ten, co jen dře v práci, je nevyspalý, nespokojený, rodinu ani nevidí a tak všelijak podobně - dosaďte si sem co chcete.

- opět podotýkám, že tohle vím pouze z doslechu od mých přátel. Nejsem lékař, nepracuji v nemocnici a ještě dlouhou dobu ani nebudu, proto jsem se zapřísahala, že se o tyto věci zajímat dopředu nebudu. Proč?

1. pokazí a vezme mi to iluze
2. do té doby než budu lékař a kor atestovaný lékař se to všechno ještě 10x může změnit, tak se tím nechci nějak zatěžovat

Jenomže, když čtu ty diskuze, nedá mi to. 

A druhý hlavní důvod proč lékaři odcházejí po škole do zahraničí - samozřejmě - finanční jistota. Vidina troj - čtyřnásobného platu než je v ČR hned po škole, je minimálně velmi lákavá a to hlavně proto, že nejvíc potřebujete peníze na začátku. Nikdo vám žádné jistoty neposkytne, a pakliže začneme vydělávat peníze nejdřív ve 25 letech, ale i později, potřebujeme se nějakým způsobem zabezpečit a tak to spousta z nás řeší odchodem. Personální situace je určitě také mnohem lepší, což se potom odrazí na kvalitě práce, nicméně ne - máte pravdu, neléčíme Vás.

Neléčíme daňové poplatníky, kteří nám na studium přispěli. A ne, dobře to není.

Jak to všechno vyřešit?

Navyšování počtu mediků na LF, dle mého názoru, není moc dobrý způsob a to z toho důvodu, že LF na toto navyšování nemají ani personální ani prostorové kapacity poslucháren, laboratoří a už vůbec ne nemocnic. Na jednoho lékaře často připadá velká skupina (klidně i 10 mediků) a jak se máme v takovýchto houfech něco opravdu naučit? Je to těžko, ale fakt se snažíme. Kdyby nás bylo víc, bylo by to neúnosné. 

V diskuzích padlo také, že bychom školu měli po odchodu do zahraničí zaplatit, případně se po škole zde upsat na několik let - přišlo by mi to fér, kdyby to platilo i u jiných oborů - učitelů, právníků, ekonomů a tak dále. Dobře. Pokud by se to mělo týkat jen lékařů, fér to rozhodně není a neznamená to, že v jiném oboru ta krize nenastane.
Posledním tématem byly umístěnky, což znamená, že bychom se povinně rozdělili po ČR na místa, kde jsou doktoři nejvíce potřeba. Dokážu si to v našem demokratickém státu představit? Ne.
Nebyla bych šťastná a nebyla bych spokojená a o to míň bych ten obor dělala s radostí a s láskou. Změny mi vadí, nenávidím je a tohle by byla změna velká a fakt nedobrovolná. 

To bych si raději vybrala jiný obor, nebo otevřela cateringovou firmu. 

Na závěr bych Vás chtěla poprosit - nesuďte nás příliš příkře a tvrdě. I když jste starší a myslíte si, že na to máte právo, nevyšlapali jste si tu stejnou cestu, po které jdeme my a my zase nikdy nešli po té Vaší. Buďme k sobě ohleduplní, chápaví, protože jedině tak tu může něco fungovat. Vztah lékař - pacient musí být o vzájemné důvěře, spolupráci, zášť není žádoucí a pokud se v tomto vztahu objeví, nikdy to nemůže fungovat.

A pokud by Vás zajímalo, co mám v plánu po škole já - chystáme se s přítelem usadit zde - doma, na jižní Moravě. Chceme mít děti a já bych ráda byla, jak máma, tak lékařka a to s velkou pomocí mých rodičů a taky rodičů přítele, protože nechci čekat na to, až dokončím atestace, například. 
Budoucí obor si vyberu tak, abych měla čas na rodinu a nestala se otrokem práce, protože to není základem spokojeného života - což znamená, že chci mít vlastní ambulanci.

Velká priorita, je po mě čas. Protože, jak jsem psala, ten Vám už nikdy nikdo nevrátí. A sice ho můžete obětovat péčí o druhé, ale Vaše rodina Vás potřebuje úplně stejně.

Doufám, že i tak budu dobrá lékařka, která bude pomáhat pacientům, i když jen v malém okruhu - snad to bude stačit :)


Díky Vám všem, kteří jste si tento článek přečetli, díky za kritiku, díky za soucit a pochopení, díky za to, že se nad tím jen trošku zamyslíte a třeba příště nebudete hodnotit tak rychle.

Sincerely,

Nadšená


Komentáře

  1. Ahoj, naprosto s tebou souhlasím. Často jsou naši lékaři nepochopení pro práci v zahraničí, ale už nikdo neřeší, jak vypadá naše zdravotnictví a podmínky pro personál, a že by si ten personál zasloužil daleko lepší platové ohodnocení i pracovní podmínky. Vše je o dostatku peněz, a kdyby náš stát byl řízen inteligentně, jistě by nevznikala taková nespokojenost. Lékař musí léčit s láskou a s tím, že ho to baví, ale potřebuje za svou těžkou práci i dobrý plat, který mnohdy dobrý není. Stále častěji s všímám, že se dávají peníze do samých hloupostí a ne do potřebných záležitostí pro správný chod společnosti a státu. Je to strašně špatně, že mladí lékaři odchází hned po škole do zahraničí a neléčí ty, kteří jim na studium přispěli, ale je nutno pochopit, že všichni jsme jen lidé a i lékaři potřebují nejdříve nějakou zkušenost, motivaci, čas na rodinu, klid a odpočinek, aby pak mohli provádět kvalitní práci. Je smutné, kam se náš stát hrabe, a že školství a zdravotnictví (a není to jen školství a zdravotnictví) je rozdrbané, jak se jen dá. A ještě více smutné je to, že lidi, kteří o našem státu rozhodují, to zajímá pouze pramálo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za komentář. Jen doplním - u mě prioritně vyhrává volný čas. I kdybych měla mít v nemocnici současný plat (po atestaci třeba) nižší než je v cizině, ALE měla bych jistotu, že nebudu mít na krku xxx absolventů a nebudu muset dělat xxx hodinové přesčasy a služby, což je už později (i vzhledem k věku) neúnosné, tak by mi to nevadilo - myslím pracovat v ČR v nemocnici. Prostě bych si odkroutila osmičku, někdy bych třeba sloužila, ale s tím, že přijdu večer a můžu ráno odejít domů se pořádně vyspat a byla bych spokojená. S podmínkami, které jsou teď vidím jediným východiskem to mít svou vlastní ambulanci a tím pádem i trochu klidu :)
      I kdybych měla 200 tisíc čistého a makala bych v nemocnici nonstop, tu spokojenost by mi to absolutně vůbec nepřineslo, takže fakt nevidím úplně primárně, jako motivaci, ty peníze.
      Jinak s tebou ve všem souhlasím.

      Vymazat
  2. Konečně dobře napsaný článek o tom, jak to na studium medicíny vypadá, a taky konečně vím, že nejsem jediná co si občas připadá na dně, a že je kolikrát na medicíně naprostým omylem. Okolí ode mě očekává 100% nadšení a 100% úspěchy (vždyť i některé medické instagramy neoplývají ničím jiným než naprostým nadšením a úspěchem). Já sama si kolikrát vyčítám, když na tu školu nadávám a brečím na co jsem se to jen dala (a to jsem dříve brečela, právě kvůli tomu, že jsem se na medicínu první rok nedostala). Lidi si neumí představit kolik odpírání a dřiny to, a je a kolikrát to nenese bohužel žádné ovoce. Já se teď učila 2 měsíce x hodin denně s 6 hodinami spánku několika hrnky kávy na zkoušku z fyziologie, učila jsem se z doporučené literatury (Javorka a Kittnar). Myslela jsem si, že jsem na zkoušku připravená a na termínu mě naprosto zesměšnili a řekli, že jde vidět, že jsem si to četla. Já si přišla jak největší hlupák a nejvíc neschopný člověk. Týden jsem se s tím vyrovnávala a stále s tím pořádně vyrovnaná nejsem. Na další termín jdu v na konci července a poté mě čeká ještě zkouška z biochemie, brigáda letos nepřidá v úvahu a budu ráda aspoň za 3 týdny volna, a hlavně za to když mě pustí do třeťáku. Na druhou stranu není větší radosti jako, když má člověk zasloužené prázdniny po tom trýznivém zkouškovém a ví, že ta dřina stála za to. A to jak si někteří lidé myslí, že nemáme nárok na prázdniny mi přijde naprosto absurdní, zajímalo by mě kolik z nich 10 měsíců v roce jede na 100%. Nechci si stěžovat, jak sama říkáš mimo občas náročné zkouškové, mě studium medicíny naprosto naplňuje a baví, jen by se na to mohli lidé podívat z jiné stránky. Není divu, že doktoři chtějí pořádné peníze za to, že celé mládí obětovali tomu aby mohli právě lidem, kteří na ně neustále nadávají, pomáhat a zachraňovat životy. Lidé si neuvědomují, že když se doktorům nepřidá nebudou si mít za chvilku ani na koho stěžovat, protože všichni absolventi budou utíkat. Za tento článek Ti moc děkuji a v tomto období mi opravdu vlil zpátky trochu života a energie do žil. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj se, rozhodně v tom nejsi sama. Ty úspěchy a pády prožíváme všichni, i když to někdo zvládá lépe a někdo prostě hůř, tak to je, bylo a vždycky bude. Budu ti moc držet palce u zkoušek, věřím, že to nakonec všechno dobře dopadne, důležité je se nevzdávat!! :)
      Jinak s těmi prázdninami - já to myslela tak, že když jde někdo například po střední (v těch 19 letech pracovat), tak už prázdniny bohužel nemá, jen dovolenou. Brala jsem úhel pohledu pracujících. My si to nedokážeme moc představit, protože studujeme, nemyslela jsem to ve srovnání s jinými studenty :)
      A jak už jsem psala - pro mě to není o penězích. Pro mě je to hlavně o osobní svobodě a o čase, který budu moct strávit s blízkými a s rodinou a tomu se ani ty peníze nevyrovnají :))

      Vymazat
    2. Ahoj :) Teď jsem se ocitla v podobný situaci, kdy mě čeká ještě zkouška z fyziologie i biochemie a taky budu ráda, když se dostanu vůbec do třeťáku :( Je dobrý vědět, že v tom nejsem sama, protože všude okolo sebe vidím jen úspěšné mediky, hrozně jim to přeju, určitě si to zaslouží, ale já jsem do toho taky dala dost a přesto se zkoušky nepovedly. Člověk se pak cítí jak hadr na podlahu a říká si, že na tu školu nepatří a je jedinej blbej. Je dost těžký to nevzdávat a bojovat dál. Ale asi každý si tím musí projít, jednou jsme nahoře a jednou zas dole. I když mám pocit, že jsem teda dole častěji než ostatní :D
      Jinak skvěle napsanej článek! :)

      Vymazat
    3. Holky, nikdo se na to dobrovolně nevykašle takovýmto způsobem :( Vy jste (bohužel) jasný důkaz toho, že medicína je prostě o štěstí a pokud ho nemáš, nedá se s tím nic moc udělat.
      Věřte tomu, že samotné v tom rozhodně nejste! Nevzdávejte to a zkuste ještě zabojovat. A i kdyby se stalo to, že byste šly do meziročníku, není to konec světa, otevřou se vám zase nové možnosti (aktivity po mimo, brigáda, Erasmus, stáž a tak). Držím vám strašně strašně moc palce, ať se to podaří!!! ♥

      Vymazat
  3. Za mě: Napsala jsi to pěkně a nemám vlastně nic, co bych k tomu dodala :) Snad jen jednu věc ze své vlastní zkušenosti, informace pro čtenáře, kteří si chtějí zvednout tepovku: Při medicíně se dá stíhat dost věcí (ačkoli ani jedna z nich není polovičním úvazkem v kanceláři, pakliže se nám nepovede o rok a víc prodlužovat), ale odsere to osobní život. Setkala jsem se s názory, že jako medici neděláme nic, jen sedíme na zadku a učíme se. Asi takové rarity existují, ale spousta z nás se realizuje/zapojuje i jinde (protože chce/protože musí). Jenže kalendáře nafouknout nejdou a den má pořád 24 hodin. To nikomu nevysvětlím. A ani nevysvětlím, co je třeba tomu obětovat, když už se člověk snaží.
    Hodně štěstí u patfyzu :) BK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš naprostou pravdu, přesně tak to je. Děkuji za dodatek a děkuji za štěstí na patfyz! :)

      Vymazat
  4. Moc hezky napsaný! Občas si opravdu řikám, jestli jsou některý komentáře myšleny vážně, protože dotyčným by se takový zacházení,který navrhujou, určitě nelíbilo. Obecně o studiu medicíny asi panuje hodně mýtů. Osobně jsem už za svoje studium dost unavená a fakt se těšim, že už to budu mít za sebou, ale to ty víš...zdaleka to neni tak růžový, jak si veřejnost představuje:) možná by stálo za to natočit dokument o studiu medicíny a pak praktikování medicíny, ale opravdu realistickej! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. na taký dokument by som Ti aj finančne prispel. treba to, aj uchádzačom by to dosť pomohlo. 😇👍

      Vymazat
    2. Upřímně mám pocit, že lidi v těch diskuzích nás berou tak, že si zasloužíme všechno špatné a všechno to špatné zacházení, co navrhují, protože my se máme úplně nejlíp ze všech. Vůbec neberou, že my jsme také jen lidi, kteří mají stejné osobní problémy, jako ostatní ať už vztahové (rozchody, rozvody, nevěry, závislost), nebo psychické. A ani se do naší situace vžít nechtějí. A ano, dokument by určitě stál za to :D Jenom by to asi nebylo úplně snové a pozitivní - btw, ty už to budeš mít brzy za sebou, já pak budu ještě 2 roky brečet :'( :D

      Vymazat
    3. no.. je vela slovakov ktori funguju ako moj kamarat, 12 hodin robi taxikara a 12 hodin recepčného v hoteli. Spi jeden den v tyzdni, a setri takto na vlastne bývanie. Zarobi asi 1400€ mesacne v cistom a este ma snubenicu. Vazne nechapem ako je mozne ze este zije, ale zije a zije takto vela ludi, vela ludi je dost zadlžených a aplacaju dlhy co to da. Nie kazdemu sa chce ist do zahranicia. a on veru.. ked to porovnam s lekarom tak on ako taxikar moze zabit seba i pasazierov, lekar nevyspaty "len" pacientov. a platovo zarobi viac lekar a aj sa lekar vyspi asi viac nez len raz za tyzden.

      Nechcem tu nikoho obhajovat a nikomu krivdit, len pisem ze situacia je v statoch byvaleho sovietskeho zvazu vo vsetkom proste katastrofalna.

      Ludia co maju dve roboty mozu zarobit viac ako lekakari, ale spia (možno maximalne) raz za týždeň.

      Vymazat
    4. Jo, já tomu věřím, že to tak někteří lidi mají, ale tento článek jsem spíš věnovala úzké skupině lidí - lékařům. Kdybych to měla psát globálně, byl by z toho bestseller. Na druhou stranu - lidé si dneska neuvědomují, že nikdy nebudou a nemůžou mít všechno. Prostě prodavačka nikdy nebude mít na to koupit si auto za 3 milióny a vilu někde u moře na pláži a každý by měl své výdaje přizpůsobit svému platu a bohužel tohle vidím v naší společnosti taky jako obrovský problém. Lidé utrácejí peníze, které nemají, staví si domy, na které nemají, kupují si věci, na které nemají a pak to takto dopadá, nebo to dělají (jako tvůj kamarád) na úkor zdraví a spánku (a že bych s takovým taxikářem opravdu chtěla jet v autě ... ).

      Vymazat
  5. Budou prosím nějaké články o předmětech třetího ročníku, z čeho se učit atd.
    Děkuji a přeji hezké prázdniny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky by se mi něco takového hodilo - minimálně nějaké tipy na mikru

      Vymazat
    2. Jop, mikra už je, imuno mám rozepsanou a zbytek napíšu taky :)

      Vymazat
  6. Ahoj :) chtěla bych se tě zeptat, zrovna jsem ve druháku na muni, situace taková, že mi chybí biochemka, za boha se to nemůžu naučit.. takže myšlenky jsou černější než obvykle :D (asi to sama znáš)... je pořád možnost se dostat do třeťáku, i kdyby to náhodou nevyšlo nebo rovnou hrozí meziročník? :) Díky za odpoveď a přeji štětíííčko na zbývající zk i tobě :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čauky :)
      Úplně chápu, biochemka byla, co se učení týká, pro mě mordor :D Ale černé myšlenky neměj, proč? Ničemu tím nepomůžeš. Uč se a bude to tak, jak to má prostě být. Kdyby to nevyšlo a už si nestihla opravku, není jiná možnost než meziročník :( Výjimky se bohužel neudávají nikomu (i když se o to houfně lidi každý semestr pokouší) a nakonec nezbývá nic jiného než se smířit s realitou, nicméně, jak jsem psala, nepřemýšlej nad tím, že by to neklaplo ;) Držím palce a děkuju.

      Vymazat
    2. moc děkuji za odpověď, no to mi říkej, taky tu biochemku nemusím, je to vážně hrozný hnus :D nevím, jakože nevidím meziročník jako konec světa :) jen mě to zajímalo, jak to vlastně je :) ale je to vtipný :D díky tvýmu blogu jsem se dostala na medinu, je dost možné, ze jsme spolu chodili na i na ty "super" priravny kurzy od lf ( a joo, sla jsem o dva roky později, no booze :D) a libi se mi, cos tedka psala na IG ohledne mezirocniku.. nechápu vůůůbec, co lidi kolikrát vyplodí za hnusy, viz i někteří spolužáci, typu, že se těší, až se to u nás pročistí... :O nestačím se divit, co vyplodí za názory.. a může se to stát každému, že skončí v meziročníku a není na tom vááážně nic špatného.. znám milion lidí, i mimo lf, co studují a prostě se jim něco nepovede a nevzdávají to a jdou dál.. omluvám se předlouhý komentář :D

      Vymazat

Okomentovat