sMesice Nadšené - leden 2018

A zase přišel zkouškový kolotoč. Mé pocity se však od prváku značně změnily, mám pocit, že procházím určitým vývojem, protože jsem si na medicíně už odžila leccos. Úspěchy i pády, šťastné i smutné chvíle a doufám, že jsem se jednou provždy poučila. Totiž, když nejde o život, jde o nic a tímto jsem se snažila poprvé v životě řídit i ve zkouškovém období a víte co? Pomohlo to, a jak!

Školní radosti a starosti

Od Nového roku po nos zabořená do mikračky. Původně jsem plánovala předtermín nebo si zkoušku přesunout okamžitě po Novém roce (snad na 3.1.), jenomže jsem si Vánoce opět užívala plnými doušky a zkoušku až tolik neřešila, nechala jsem si nakonec svůj původní termín a to 9. ledna.

Joo.. vřele vám doporučuji to nepodcenit. Mikra totiž není malá zkouška a je to doslova a do písmene telefonní seznam. Sice jsem se ji učila i průběžně přes semestr, některé otázky opět procházely spíš skrz mě. I přesto to byl ale jeden z předmětů, co mě do teď bavit jeden z nejvíc a to z důvodu rozmanité kliniky a všemožných nemocí (kéž bych si z nich něco vytáhla :D ). Čistého času po Novém roce jsem na mikru měla týden, což není moc, vzhledem k tomu, že jsem to před Vánocemi neuměla dokonale celé, ale řekla jsem si, že to aspoň vyzkouším, vždyť je to první pokus. 

Otázky jsem tentokrát zvládla projít všechny, snad dokonce 2x (některé i víckrát), nicméně jak jsem psala, ne všechny jsou příjemné.

Na mikře si taháme tři otázky - první z obecky + antibiotik + etiologie ; druhou z bakteriologie a třetí z virologie, mykologie a parazitologie. Samotné ústní samozřejmě předchází test (za mě jednoduchý) a praktická (cca 56 otázek, které odpovídají cvičením v protokolech a je super to nepodcenit).

Imunologie byla rozsahově jedna z nejmenších zkoušek mediny - "jen" ústní, 50 relativně krátkých otázek a cca týden učení, ale musí se vám do toho chtít. Holt, po mikře to šlo trošku z tuha, ale i tak je to po všech těch lapáliích s fyziolou, biochemkou, ančou a mikrou velmi příjemná změna. 

Uf. 

Co k tomu víc říct? V letním semestru budu tahat opět (po roce) pravou rukou :)

Pokud si nechcete vytáhnout některé otázky a opravdu na to myslíte + se k tomu seběhne ještě nepříjemná shoda náhod, tak vám garantuju, že si je vytáhnete. Tak jako já :D

Zkrátka, myslela jsem si, že na obou těch zkouškách končím. Že ani nepůjdu odpovídat a musela jsem se tomu už fakt smát, a to proto, že jsem zvolila novou taktiku #nostress.

Co se stane, když to neudělám? Nic. Půjdu na opravdu za týden, doučím se to a poučím se ze svých chyb. No bože... 

Odpovídat jsem ale šla. Všechny ty otázky jsem viděla, i když nebyly super a skvělé a nakonec to dopadlo a ani ne tak špatně, jak jsem čekala. Jupí.

A byly čtyři týdny volna přede mnou, abych si na to léto pořádně odpočinula. 

Má osobní bublina

Věřte tomu nebo ne, ale když změníte postoj k věcem, které vás deptají a straší, najednou objevíte "návod" na šťastný život. Já po druháku kompletně překopala svůj postoj k neúspěšným zkouškám. Zažila jsem si to na vlastní kůži a v pocitech se k tomu - světe div se - vracím moc ráda. Zažila jsem si obrovské úspěchy i pády na dno a vždycky jsem se postavila a šla do toho s hlavou vztyčenou a zase dál a dál. Proti prváku jsem se opravdu naučila učit a jsem ráda, že mě to dohnalo už ve druháku a ne třeba až u státnic a snažím se to všechno probírat.

Odměnou za mé vynaložené úsilí mi byl právě třeťák. 

Ten pocit, když začne kontakt s klinikou, je totiž k nezaplacení ♥

Povídání s pacienty, řešení různých diagnóz a všeho možného v týmu (ach ten House), zajímavé diskuze a taky fakt, že se konečně učíte o něčem klinickém (i když to, co vás baví a UMÍTE, si u zkoušky samozřejmě nevytáhnete - tímto zdravím Bordetelly a Cefalosporiny, které jsem opravdu chtěla potáhnout, bohužel někdy příště). 

Imunologie je celkově obor velice zajímavý, bohužel mě absolutně nezaujal - v tom smyslu, že bych ho dělat nechtěla. Dost mě na něm totiž mrzí jedna věc a to ta, že téměř všechna autoimunitní onemocnění, nebo onemocnění vznikající na imunologickém či alergickém podkladu, se prakticky absolutně vůbec neléčí, ale JEN se potlačují kortikoidy a tak všelijak podobně. Též se řeší symptomatika (to jsou například ty naše Zodacy a Zirtecy).

A myslím, že v tomto oboru by to už chtělo taky nějaký "objev penicilinu" - zkrátka průlom, který by nás posunul dopředu, případně tato onemocnění začít vnímat úplně z jiné stránky a zamyslet se nad tím,  z čeho primárně vznikají a jak je můžeme sami ovlivnit jinak než jen léky. 

Jelikož jsem alergik a teď (prej) diagnostikovaný astmatik mám úplně nádhernou příležitost vyzkoušet všechno možné sama na sobě (s uvědoměním, že nic není univerzální a obrovským kusem pokory). Tak uvidíme, kam se dostanu, z něčeho to přece být musí :)

A co jsem dělala v těch čtyřech týdnech volna?

Viděla jsem se se všemi přáteli, které jsem dost zanedbávala, pomáhala jsem Marťovi s vyřizováním jistých záležitostí, doučovala jsem biofyziku, věnovala se rodině a zkrátka odpočívala jsem. Nebylo to nijak akční volno, jako minulý rok, ale i přesto jsem si ho užila do poslední chvíle a nakonec jsem se i do školy těšila, protože to už přece bylo moc dlouhé a můj program nebyl zase až tolik bohatý. 

Ale díky za to! Těch 9 týdnů doma jsem opravdu potřebovala. Zimák a dojíždění 5 dní v kuse mě opravdu velice vyčerpal.

Jak se cítím?

Jsem odpočatá. šťastná, trošku naštvaná a čekám na ten zlom, který určitě přijde. A když ne? Nevadí.

V lednu jsem měla velké pochybnosti ohledně stáže v Rusku a o tom, jestli o všechno zvládnu a dopadne to podle mých představ, ale zpětně jsem fakt moc ráda, že jsem si stáž nechala a teď se tam už nesmírně moc těším! Definovala bych to jako strach z neznámého a mírné pochybnosti. Zpětně to hodnotím jako naprosto opodstatněné a normální - díky Mindfulness za tento pohled, za naprosto NOVÝ pohled na svět. Ale o tom zase někdy příště.

Z čeho jsem smutná?

Cítila jsem se mírně ukřivděná za to, že se mi opravdu v tahání otázek nedařilo.

Mikra:

1. Etiologie kongenitálních onemocnění (jedna z přijatelnějších etiologických otázek, nicméně pořád jeden z největších sranců první skupiny... oh bože, zlaté peniciliny, COKOLIV.)

2. Nocardia, Rhodococcus, Rothia (den před zkouškou jsem si říkala: WTF, hlavně ne tyto malé a naprosto bezvýznamné skupiny napadající imunokompromitované - to jediné o tom vím. Chci velký kmen, který bude dobře definovatelný a krásně popovídám o všem a ne tyto malé kundy. A potáhla jsem malé kundy - pardon).

3. Alphavirus, Arboviry (u alfáče jsem si vůbec nedokázala vzpomenout na to, co za onemocnění vlastně způsobuje. Nakonec jsme se u zkoušky dostaly k tomu, že je významný ve veterinární medicíně, protože způsobuje meningoencefalitidy koní v Jižní Americe - to už jsem se musela fakt jenom smát).  

Imunola:

1. Regulační T lymfocyty (CD 4+), ke kterým bylo ve skriptech a prezentacích tak 10 vět, okej ...

2. Imunomodulace, imunosuprese - už nikdy nezapomenu, co to imunomodulace je, protože se mi tímto celá otázka zrušila a POZOR - ve vyprackách to vůbec není. Pohlídejte si to a fakt se to naučte z prezentací. Já to sice četla, ale nepomohlo mi to, musíte se to naučit. 

Tak jsem popovídala imunosupresi a dostala otázku na imunokomplexy a imunofluorescenci (to si přece pamatujete z biofyziky, že? Jistě, pane profesore). 

Zvládla jsem to, příště se to zase naučím o kapánek líp a vytáhnu si daleko líp.

Nicméně to podstatné, co jsem si chtěla z těchto předmětů odnést umím a to, co budu potřebovat dál a pozapomenu (protože i když to umíte precizně těch informací je tolik, že za měsíc to fakt nevíte), dohledám a doučím se. Ono mě to stejně zase potká, vrací se mi to, jako boomerang na instáči, ale tentokrát mám svědomí fakt čisté :)

Lednová bilance

WARNING: Battery charging is in progress

Poučení na závěr:

Lepší zkoušky končit brzy nějak - na náhodný výsledek, nebo pozdě s jistým výsledkem? 

Hm ? 

:)