sMěsice Nadšené - červenec 2017

Červenec pomaličku (co kecáš! TRYSKEM), ale jistě, utekl jako voda a je tedy načase vrhnout se do dalšího článku týkajícího se mého měsíce, abych vám trošku přiblížila, jak si zatím užívám prázdniny.

Musím říct, že fakt nemám ráda léto a letní teploty! Vždycky se modlím, aby se už konečně ochladilo, protože mi to horko někdy leze vážně krkem. Zlatý podzim a jaro.



Školní radosti a starosti

Protože vás to všechny velice zajímá a vím, že jste zvědaví (ti, co mě sledujete na instagramu, tak o tom víte), zkoušku z biochemie, kterou jsem dělala 3.7., jsem neudělala. Umřela jsem u ní. 

Probíhalo to tak, že jsem celý víkend před ní byla v takových neskutečných nervech, jak už dlouho ne. Hlava mi nebrala vůbec nic a já už chtěla jen mít volno. Bylo mi jedno, jak to dopadne a bylo mi trošku jasné, že to asi nedopadne, že už nemůžu. Do poslední chvíle jsem přemýšlela nad tím, jestli si mám ten první pokus nechat přeci jen na srpen. Na druhou stranu, seděla jsem v tom víc než měsíc (dva týdny cca, kdybych to měla se všemi těmi událostmi skloubit) a byla by hloupost to aspoň nezkusit. 

A tak se stalo to, že jsem nenapsala eliminační test o jeden jediný bod, tím pádem jsem byla eliminována = nepokračovala jsem na ústní.

Máme spolu nevyřízené účty, kámo!

Vždycky jsem zastávala názor, že když nenapíšete test, je to vyplýtvaný pokus a bum, hned jsem to měla na talíři. Na mou obhajobu, když jsem koukala na ty správné odpovědi u asistentky na PC, viděla jsem, jak strašně hloupé chyby jsem tam udělala, protože jsem je udělala v úplně bazálních otázkách a ve věcech, co jsem bez problémů ovládala.

Bylo to asi všechno se vším, ale já jsem pocítila neskutečnou úlevu a klid.  

A ten den mi začaly prázdniny :)

Má osobní bublina

Od začátku července jsem měla velké plány, kolik toho konečně stihnu a udělám. Hodně z toho se mi podařilo splnit, hned první týden jsme si s Marťou užili spoustu výletů a konečně jsme měli čas sami na sebe. Viděla jsem se s kamarádkami, které jsem celý rok dost zanedbávala a stihla si udělat pořádek jak v pokoji, tak v hlavě. Jezdila jsem po rodině a myslím ani jeden den jsem neseděla doma. Bylo to všechno strašně rychlé a dynamické a já se pomalu ani nestačila nadechnout (jo, zase!).
Hned další týden nás čekal výlet do Prahy, kam jsme jeli na promoce ségry od mého přítele. Když jsem seděla v Karolinu, trochu mi tekly slzy dojetím a upřímně jsem doufala, že za 4 roky budu někde v Brně na své promoci stát i já.


Ta představa je totiž strašně krásná!



V Praze jsem se taky potkala s Jančou, se kterou se už rok sledujeme na instagramu. Janča je medička  z 1. LF, studijně naprosto dokonalá (až závidím! :D ) a občas mě dokáže velice rozčílit, ale i tak se máme rády a setkání s ní bylo nakonec velice milé, přínosné a super! 


Mimo to jsem se konečně zase viděla s Mildou ♥, který mi pořád neskutečně moc chybí a poznala jsem také jeho přítele Bena. Ben pochází z Liverpoolu a žije s Mildou v Aberdeenu, kde studuje medicínu, takže jsem si velmi rozšířila obzory a dozvěděla se spoustu nových věcí. Dokonce jsem ho učila odebírat krev (sama na sobě) a šlo mu to fakt skvěle!

Snap od Bena ♥
Byla jsem také několikrát v bance na brigádě, kde jsme dělali generálku (úklid všeho) a měli jsme akcičku s dětmi v ZOO.
Potom jsem se šla také zaučit na polikliniku v našem malém městě, kde nyní pracuji na recepci rehabilitace, jako sestřička (čti administrativní pracovník). Do kontaktu s pacienty se moc nedostanu (odborně), ale řešily jsme s paní doktorkou spoustu různých věcí, mimo jiné Duchennovu muskulární dystrofii a byla mile překvapení, že toho po druháku tolik vím  #nohate.



Ale abych pravdu řekla, moc se do těch lékařských věcí nehrnu, vzhledem k tomu, že si potřebuju odpočinout po praxi, která byla F A N T A S T I C K Á.

Prej ošetřovatelská praxe, no... asi ne. Hned první den se nás ujali doktoři a "pracovali" jsme s nimi. Řešili jsme různé případy, vysvětlovali nám postupy léčby a bylo to skvělé. Netřeba zmiňovat, že jsme téměř každý den chodily na sály (v pondělí jsem přišla na 7 na praxi a v 8 už jsem stála převlečená na sále se vším všudy, docela šok), asistovali na ambulanci, chodili s pacienty na každé vyšetření (EKG, gastroskopie, CT, které nám osobně pan primář popsal) a spoustu dalšího.



Byla jsem asistovat lékaři na ambulanci, poslouchala jsem srdíčko miminka, vytahovala stehy, koukala na čípky a poševní plastiky, viděla jsem ženu po šestinedělí, kvasinkovou infekci, byla jsem na hysterektomii, hysteroskopii, potratu a odstraňování polypu, popisovala dělohu na ultrazvuku (trošku rozpačité, vzhledem k tomu, že jsem si postavení dělohy už vůbec nepamatovala, zato teď vím, že už je nezapomenu :'D), naučila se, kde hledat vaječníky, viděla, jak se vytahuje tělísko atd, atd, atd.

Sestřičky jsou naprostí andělé. Ačkoliv jsme byly jen neohrabané medičky, co nic neuměly, všechno nás trpělivě naučily a ukázaly nám, jak to máme dělat správně, vysvětlily, proč je to důležité atd., ale například stlát postele nebo roznášet jídlo, to nás ani nenechaly.
A nikdo nás neoslovil jinak než "paní doktorky". Pacientky s tím byly také moc dobře seznámené, protože jim to sestřičky řekly hned, že "budeme paní doktorky a ne sestřičky", jak jsme přišly.

"Holky, pojďme, půjdeme píchat do peřin, ať naberete nějakou tu zručnost" :D

Mně osobně bylo až trapně, nejsem zvyklá na to, že mě někdo soustavně týden oslovuje paní doktorko a ani na to neslyším. Ale už jsem si zvykla. Ne že by mi to stouplo do hlavy, to vůbec, spíš jsem si pak jen řekla, že to jednou bude pravda a měla bych to postupem času přijmout jako součást sebe a nebránit se tomu vnitřně zuby-nehty, tak, jak jsem to celou praxi dělala.

Protože jsme po druháku a připadáme si jako úplně nuly, které absolutně nic neumí. Ze začátku ani dobře přidělat manžetu tlakoměru na ruku pacienta (dařilo se mi to dávat soustavně opačně) nebo zapnout škrtidlo z té správné strany. A přitom je to přesně o těchto detailech.

Děkuji za to, že jsem se to mohla všechno naučit, a že jsem si v tom teď opravdu jistější, a když by mě někdo poprosil, jestli bych mu nepíchla intramuskulárku, tak vím, co mám dělat.

Jo a odběry krve byly taky jak na běžícím páse! Dokonce 2x i z dorsa a až na jeden pokus jsem to zvládla všechno na poprvé. 

Jediné, co mi chybí ke štěstí je to, že jsem si nezkusila zavést flexilu. Na druhou stranu, ty ženy, kterým ji byla potřeba zavést, měly tak špatné žíly, že to i zkušená sestřička dělala na víckrát, takže proč je trápit studentkou.

Moje první praxe byla na jedničku a musím říct, že mě velice motivovala. Dala mi sílu pokračovat a jít dál a to je přesně to, co jsem po té biochemii potřebovala (aspoň vím, proč to dělám).



A poslední týden si naplno užívám radostí a starostí zde na poliklinice, kde si částečně předepisuji články, jelikož tu opravdu celý den v kuse nemám co dělat. Práce mě baví a je to moc fajn, nemám si na co stěžovat, jen to není v jednom zápřahu :)

Koncem týdne se chystám ke kamarádce na grilovačku, snad se mi uklidní žaludeční potíže, které teď mám a Marťa mi odjíždí na 14 dní na Ukrajinu.

Jak to cítím?

První týden byl strašně fajn. Moc jsem si odpočinula a byla jsem šťastná. V den zkoušky jsem odpoledne samozřejmě chvilkami brečela, ale díky skvělým spolužačkám jsem se z toho dostala velice rychle. Učebnice jsem zaklapla a schovala, i když určitý opakovací systém vymyšlený mám a zatím mi to jde dobře.
Odpočatá hlava udělá opravdu hodně a tentokrát věřím, že to naprosto bez problémů zvládnu. Samozřejmě na mě občas dopadají špatné myšlenky a někdy jsem začala "propadat panice", jestli teda na to jako mám a jestli ze mě bude čí nebude dobrá doktorka, ale jelikož mi vesmír hraje do karet, všechny tyto pochybnosti se záhy rozplynuly.



"It's all about grades..." 

Jsem taky trochu líná.

A mám obrovskou radost ze zasnoubení Blondýnečky ♥

Proč jsem smutná?

Neudělat zkoušku vždycky naštve. Kor, když se na to učíte doslova jak blbci takovou dobu a ještě to máte tak krásně naplánované, že vám na to zbude víc než měsíc času!!! #KMN

A taky jsem velice smutná z toho, jak se ta anonymní ku*da naváží do paní doktorky z Hradce. Když ostatní odolávají, zaměřím se na toho "slabšího" a to naprosto bez respektu a bez pokory. Nepochopím takové lidi, vážně nikdy.



Červencová bilance

Spánkový režim - spím odpoledne, nezvládám vstávání na sedmou
Spokojenost *****
Sociální život *****
Peníze $$$$$
Setkání s "fanoušky" - 1 
Jak moc mě hlodá biochemka * 

Poučení na závěr:

Upřímná = hloupá, ale pořád vaše.

Komentáře

  1. Byla jsi na "potratu"? Myslíš asi interrupci...

    OdpovědětVymazat
  2. Doufala jsem, že tohle shrnutí bude. Zajímala mě hlavně praxe, protože na instagramu jsi vypadala spokojená. Je super, že se k vám takhle chovali.
    "Potratu"? Asi bys to měla opravit, protože jak už vidíš, někdo si rýpne.:D A já si myslela, že to hned každému naskočí.:)
    Taky jsem v červenci najela na odpolední spánek. Jen já vstávala před 5. Takové vstávání by měli zakázat.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Praxe byla fakt skvělá!! Nemůžu si absolutně stěžovat!! :)
      Potrat opravovat nebudu, myslím, že každý inteligentní člověk to prostě pochopí a navíc to přímo interrupce nebyla, ale takové detaily na blogu popisovat nechci, mám to tam z dobrého důvodu, ale jednu přímo interrupci viděla zase moje kolegyňka, proto jsem i do komentáře "rejpalovi" napsala to umělé přerušení těhotenství :)
      Před pátou... to je hnus :D Teď mě to taky čeká (ve 4!) o víkendu a asi umřu! Ale už to bude pak konec a bude to zase super :D Kdyby tě cokoliv ještě zajímalo, klidně napiš do directu :)

      Vymazat
    2. Nejde o inteligenci, ale o to, že jako medička bys měla ovládat lékařské termíny. Potrat = SAMOVOLNÉ vypuzení plodu z těla matky. Co to tedy bylo, když ne interrupce? Tj. UMĚLÉ přerušení těhotenství?

      Vymazat
    3. Pokud tě to zajímá, napiš mi na email, veřejně psát nebudu, proč jsem to takto nechala, ale ano, máš v termínech pravdu 😉

      Vymazat
  3. Mačičkáááá, držím palce a nepochybujem že všetko dobre dopadne. Som nadšená že si nadšená z praxe. Tento rok šla moja kamarátka na gynekologicko porodnícke do nejakého krpatého mestečka. A hoci je len druháčka, tam moc nevedeli koľko toho vlastne vie, tak hneď zašívala po porode, držala háky pri operáciách a neviem čo všetko ešte. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuuuu 💕💕 Už se na to těším, až bude pooo... 😅
      Jinak woow - tak to měla kamarádka ještě lepší a zajímavější než my!!! Ale jakože i tak to bylo boží všechno. Prostě motivace pokračovat 🙈😊

      Vymazat
  4. Taky mooooc držím palce na biochemku, ale dopadne to určitě. Je to otrava učit se o prázdninách, ale příští rok ti to třeba zas vyjde líp :)

    Z praxe ve druháku jsem měla podobné pocity, jak ty, tím, jak se člověk poprvé dostane do kontaktu s pacienty, je totálně unešený a nejradši by tam strávil toho času víc. Bohužel tohle se s postupem času spíš otočí. Vzpomeň si na mě, až budeš jednou na praktikách sledovat hodinky, abys už mohla jít domů :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi vážne optimistka jak prase! 😂😂 Už nikdy nebudu nic dělat po prázdninách (leda tak nějakou malou blbost, kterou si dobrovolně po nich nechám) a ne že mi to "třeba vyjde líp" 😂

      A praxe - měly jsme štěstí. Spousta lidí od nás celý týden převlékala postele, dělala hygieny a roznášela jídlo, takže my to opravdu vychytaly skvěle 😊 Na praktikách to bude zase všechno záležet na přístupu lékařů - budou-li se nám věnovat a mít zájem, bude mě to bavit. Pokud to tak nebude, budu chtít jít domů 😉 Iluze si nedělám, ale zase to taky nevidím tak tragicky 😅😊

      Vymazat
  5. Žádnej strach! Biochemku zvládneš jako nic :-). Ne vždy se může všechno podařit, ale důležité je se z toho nepo****. Praxe se ti líbila, a to je moc fajn, protože ti to alespoň ukázalo, proč to děláš a proč takhle tvrdě makáš. Nepřestávej být nadšená! <3 :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za krásný komentář <3 Z biochemky si (zatím) hlavu nedělám, to přijde :D A doufám, že to zvládnu. Praxe byla fakt super, už se nemůžu dočkat té kliniky, už aby to bylo!! Budu se snažit <3 :)

      Vymazat
  6. Ahoj Nadšená (myslím, že po praxi ještě o trošku víc).
    Závidím vám praxi už ve druháku! Já jsem v Ostravě a praxi máme až ve třeťáku a upřímně z ní mám celkem strach :D Na jednu stranu věřím, že se toho hodně naučím a trošku mě to namotivuje, ale mám i respekt z odebírání krve, z toho všeho zkoušení z látky, kterou už jsem dávno úspěšně stihla zapomenout (viz postavení dělohy :D) a celkově mám respekt ze sester, které každý den odvádí neuvěřitelnou práci) i doktorů samotných. Chtěla jsem se zeptat jak jsi se dostala k té administrativní pracovnici na recepci rehabilitace? K tomu není potřeba mít nějaké "speciální" vzdělání? Nebo to máš přes někoho známého? :)
    Předem děkuji za odpověď :-)

    Zuzka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Zuzi :)

      Uvidíš, že se taky praxe dočkáš! Není čeho se obávat, určitě ti to půjde a všechno se naučíš, taky jsme měly obrovský respekt, ale nakonec to bylo super, jak jsem psala. Hrozně moc záleží na jaké oddělení a lidi narazíš, vždycky to může být hop nebo trop, zkus si zjistit, kde je to dobré a tam si praxi potom domluvit :))
      Na většině pracovišť se v rámci ošetřovatelské praxe nikdo medikům nevěnuje (z doktorů), takže toho zkoušení se bát nemusíš, to přichází spíše až po čtvrťáku/páťáku, jenže my to měly prostě trošku jiné, tak to bylo se vším všudy :D
      Tu práci na rehabilitaci mám přes známou, ale bylo jí jedno, kdo tam půjde, sháněla nějakou spolehlivou studentku. Není to nic odborného, na co bys musela mít speciální vzdělání, stačilo se jen párkrát jít zaučit a bylo to v pohodě :) Zkus se třeba poptat ve vašem městě, třeba by se něco našlo, ale měla jsem v tomto fakt velké štěstí.

      Užívej zbytek prázdnin!

      Vymazat
  7. Tvoje praxe zní skvěle, tak jsem zvědavá na tu svojí :D V pondělí nastupuju a docela se obávám, že moje maximum bude nabírání krve a stlaní postelí. Tak uvidíme. Ale trochu ti závidím, znáš to :D
    Z biochem si nedělej hlavu (ne, že bys tak zněla), zkoušky závisí na tolika věcech, včetně konstelace hvězd a ranního záchodu zkoušejícího, že to prostě někdy nevyjde. Ale ze všech článků od tebe na mě sálá pozitivita a spokojenost, což je nejdůležitější :) Věřím, že to po volnu zvládneš a půjdeme se prát se třetákem :) (napsala bych, že to vím, ale nechci na tebe klást nějaký tlaky, sama to nesnáším :D)
    Hodně štěstí! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíš, že to bude dobré!! Napiš potom článek, jsem zvědavá na ostatní, tak si velice ráda počtu :)) Budu doufat, že to budeš mít co nejlepší :))
      Z biochemie si nic nedělám, fakt jsem si potřebovala odpočinout, fyziola a potom celý červen byl úplně šílený, takže se vůbec nedivím, že to takto dopadlo, nicméně v srpnu to dám a jak říkáš, potom se spolu budeme spokojeně prokousávat třeťákem! :D Už se moc těším. Tlak je to obrovský tak či tak, ale můžu si za to sama. Začala jsem s tou sdílností a už je pro mě pozdě přestat :D
      Tak si užívej prázdniny i praxi a měj se krásně!! :)

      Vymazat
  8. Krásný článek! A obdivuju tě za statečnost, s jakou jdeš "s kůží na trh", aby měli čtenáři upřímný obrázek❤️
    Biochemie se poddá! Budu na tebe strašně myslet!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach, děkuji ♥ Když jsem to začala, tak už v tom musím pokračovat, no matter what :X :D
      A věřím, že biochem bude v pohodě, díky :) ♥

      Vymazat
  9. Tu praxi vám závidím, to já si budu muset počkat až po třeťáku😃🙄

    OdpovědětVymazat
  10. Tu praxi ti upřímně závidím.. slibuju, že zmlknu, fakt (snad časem :D ).. a můžu říct, že ti závidím tvojí morálku si sednout a fakt se učit, taky bych to chtěla umět :) (a do dokonalýho studenta mám dalekoooo :D jako fakt, jak něco takovýho můžeš říct :DD)

    uvidíš, že biochemka si sedne a půjdeš tam připravenější, míň nervózní a dáš to úplně v klidu <3
    Janča

    OdpovědětVymazat
  11. Ty máš půlku hlavy hnědou, v tom pruhy jak skunk a někdo se tě ptal, jestli jsi přirozená blondýnka? :-D To šel zrovna na oční, ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jako asi když jsem předkloněná je to dost rozdíl 😉 Ptalo se mě na to už víc lidí, jestli jsem blond nebo ne a přesvědčily je až odrosty vždycky 😊

      Vymazat
  12. Přítelova sestra je vojačka? To sako...?

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj, dnes mi kamarádka (střední zdravotnická) říkala, že všeobecný lékařství na MU není zrovna dobrý. Treba i v porovnání s jinými lf. Mně se to ale nejak nezdá, vždyť prece MU je druha nejprestižnější univerzita v ČR, ne? Chci do Brna, ale zároveň chci vedet, jestli to je opravdu dobra volba. Jaky mas na to názor? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čauky 😊 Abych pravdu řekla tak tohle slyśím úplně poprvé. Většinou se "nadává" na zuby v Brně (to ale samozřejmě taky nedokážu posoudit, že...). Já ti k tomu můžu říct jen to, že jsem v Brně strašně spokojená. Škola (prostředí) je krásná, přístup vyučujících je úplně jiný než na většině fakult, jsou strašně vstřícní a spoustu dalších věcí, co jsem už milionkrát psala a nechce se mi to teď zas opakovat (spěchám). Co se týká "prestiže" fakulty - je to spíš o tom, jak budeš vidět konkrétně ty a co všechno uděláš, ale v celkovém měřítku je Brno hodně vidět a sypou se do něj taky neskutečné prachy. Určite není vše ideálka (jako nikde), ale já za sebe můžu říct, že bych nikdy neměnila 😊

      Vymazat
    2. brno je nejlehčí fakulta. se podívej, kdo se tam dostal do 3. ročníku.

      Vymazat
    3. spíš mi přijde smutné, že nechají prolézt i toho, kdo je dutý jako sud, aby na něj dostali příspěvek od státu. a takoví lidi nás pak maj léčit.

      Vymazat
    4. Kamaráde, buď jsi medicínu nikdy nestudoval, nebo ano, ale s problémy, ať už studijními, tak osobními. Sice to v moderní "rovnoprávné" společnosti zřejmě není trendem, ale ke slečnám a dámám se vždy chovalo odměřeně, s úctou a s respektem. Ať už se jedná o podržení dveří, nabídnutí místa k sezení, tak už k slušnému chování bez útoků. Zřejmě si neuvědomuješ, jak je slečna blogerka schopná pomoci potenciálním skvělým budoucím lékařům ať už v přípravě na příjimačky, tak se sdílením zkušeností z prvního a druhého ročníku. I kdyby ona sama byla v budoucnu průměrná až podprůměrná lékařka (o čemž velice silně pochybuji díky jejímu zapálení), tak i tímto - byť minimálně, tak přece - teoreticky zlepšuje kvalitu některých budoucích absolventů oboru. Jestli máš nějaké problémy sám se sebou, vyhledej, prosím, psychologickou pomoc, potřebuješ ji. K dámám vždy s úctou, nashledanou.

      Vymazat
  14. Ok 😊 Koukej, já se s tvým názorem neztotožňuji a ty si klidně můžeš vybrat doktorka dle svého gusta. Jsem zvědavá, jak určíš u něj, jestli je "dutý jako sud", například se ho můžeš zeptat na pokusy jednotlivých zkoušek 😂👏🏻 Určo bude velmi sdílný, když je zde spousta jiných pacientů, kteří potřebují reálně pomoct 😉😊

    OdpovědětVymazat
  15. Podle tvého popisu musela být praxe opravdu skvělá! :) Jsem ráda, že se Ti tam líbilo. Jinak k tomu zubnímu v Brně - můj zubař tam studoval a naopak pěl ódy! :) Prý to tam bylo skvělé, přístup vyučujících, fakulta a tak.. Navíc se mu hrozně líbilo i Brno - prý přerostlá vesnice a přes léto tam skoro nikdo kromě studentů není :D
    Držím palce na biochemii, určitě ji zvládneš! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat