Pár krůčků ke štěstí 1. část - Motivace x deMotivace

V poslední době pociťuju ze všech stran stupňující se napětí. Maturanti se klepou z písemných a taky z pomyšlení na nadcházející ústní. Uchazeči o medicínu zase z přijímaček a z obrovského tlaku a konkurence, která je může potkat, ti, co se hlásí poněkolikáté, se začínají sebepodceňovat.

Mediky - druháky (v Brně) čeká snad nejtěžší zkouškové ever a třeťáci na ně z dálky řvou, ať si počkají na patolu, že to je teprv nářez. 

Také cítím tlak ze strany nadcházejícího zkouškového období, protože mám konečně přihlášené obě dvě zkoušky - a v termínech, ve kterých jsem je chtěla mít. Sice jsem jednu bitvu vyhrála, ale vyhraná bitva ještě neznamená vyhranou válku - takže mírná nervozita je na místě, stres nikoliv. 

Proč se ale o tom všem zmiňuji? Mým cílem je opět ulevit vám od vašeho každodenního trápení a stereotypu a předat vám pár dobře míněných rad. Abych však přestala tolik zanedbávat své blogové miminko, rozhodla jsem se toto téma rozdělit do více článků a udělat z toho jakýsi seriál "na pokračování", abyste se pro příště měli zase na co těšit. Pokusím se do toho doplnit i další články - například ze všedního stereotypu života jedné Nadšené medičky a spoustu dalších článků, které mám, bohužel, zatím jen v hlavě.

V rámci těchto minisérií chci také uvést zásady zdravého životního stylu a taky tipy, jak byste se mohli cítit lépe ve své kůži, a jak člověk může (aspoň částečně) dosáhnout určité životní spokojenosti, která je základem všeho. 

Motivace x deMotivace

Třeba tohle mě nabíjí, i v 5:50 ráno :) ♥

První téma - velmi, velmi důležité, které bych chtěla rozvést, je motivace. Nebo taky deMotivace? Jsme velice individuální lidské bytosti, jejichž emocionální stavy se mohou měnit na základě malých, ale taky velkých událostí, které se v životě odehrají. Motivace = motor. 

Mám určitý cíl, na který jsem se před nějakou dobou zaměřila a ten cíl se snažím splnit - stát se skvělou paní doktorkou. Jenže má cesta je klikatá a dlouhá, a proto jeden cíl nestačí. Časem si začnete uvědomovat, že pokud si vytyčíte pouze cíl, který je v dálce a v nedohlednu, začne vás to všechno brzy unavovat a demotivovat. Je dobré volit si malé a krátkodobé cíle, které vás budou každý den naplňovat a těšit. 

• každý den si napíšu úkoly, které chci splnit a taky si stanovým cíl dne ↓

Věřte tomu, že nikdo z nás není neomylný. Život je opravdu cesta, na které narazíte na spoustu překážek a není nikdo takový, kdo by všechno zvládal bez problémů. Pokud se vám to tak zdá, věřte, že zdání klame, a že i ta nejšťastnější osoba prožila nějaký problém, něco, co se jí opravdu těžce nepodařilo, nějakou osudovou zkoušku, která se pro druhé lidi může zdát naprosto, ale naprosto banální, i když pro tu danou osobu v tu chvíli znamená celý Svět. To stejné můžete aplikovat na studium - na medicíně není téměř žádný člověk, který by všechno za 6 let zvládl na poprvé. Píše se spousta průběžných testů, čeká vás mnoho zkoušek a je jasné, že se dřív nebo později na něco nepřipravíte. Důležité je nenechat se tímto odradit, ale brát to jako další výzvu. Stejně tak si to můžete aplikovat na milion dalších situací.

• plním úkoly - může mi k tomu posloužit například obyčejný TO DO lístek ↓

A je to skvělá věc! Dřív jsem si myslela, že mi stačí držet všechny povinnosti v hlavě - omyl. Pokud má člověk na svých bedrech mnoho povinností a starostí, TO DO lístky jsou nejlepším tahákem na světě. Jsou neomylné, všechno si pamatují a je strašně motivační, když si jednotlivé úkoly dne zaškrtáte například černou lihovkou - ach ♥.

• dosáhnu určeného cíle dne ↓

Krásný pocit, že ano? V tomto stavu jsem sama se sebou velice spokojená a odpadne mi tím pádem spousta starostí a povinností toho daného dne + jsem také splnila cíl dne, který může být naprosto cokoliv. Ať už něco, co vás dlouhou dobu trápí nebo nějaká naprostá maličkost. Je dobré občas měnit obtížnost cíle dne.

• nesplnila jsem úkoly ani cíl dne ↓

A co teď? Panika? Demotivace? Tlučete hlavou na konci dne do stolu? Nedělejte to! Věřte mi, nebo ne, každý den je jiný. Každý den jsme jinak nastavení a jinak produktivní a někdy si toho na svá bedra naklademe prostě moc. Ze začátku se vám může často stát, že úkoly nestihnete splnit, nebo že se vám nepodaří dosáhnout stanovený cíl dne, ale to není důvod k panice. Časem přijdete na to, kolik jste schopní zvládnout věcí a naučíte se také pracovat s intuicí a s pocity - podle toho, co vám říká instinkt, si zvolíte v daný den práci, kterou jste schopní zvládnout a taky zjistíte, jestli máte dnes na nějaký náročnější úkol, nebo raději zvolíte nějakou oddechovku.

Já sama tento semestr pociťuji obrovskou demotivaci po seminářích z fyziologie. Jsem z toho smutná, otrávená a říkám si, proč vlastně? K čemu je to potřeba? Nemám dobrou náladu ještě i druhý den dopoledne a tak nějak se to se mnou vleče. Nedokážu se s tím smířit a vyrovnat, přitom se mi nic tak hrozného neděje. Nicméně, opravdu se snažím. Snažím se si na všem negativním hledat tu malou bílou pozitivní tečku a toho, proč je super, že se toto děje, že mě toto čeká, a že si tímto musím projít. Má mě to něco naučit. Každá ne úplně příjemná situace, je svým způsobem výzva, ke které se vy musíte nějak postavit. Jak? To už nechám na vás. 

Jen chci, abyste se na tímto opravdu dobře zamysleli. Není důležité to, co cítíte v první vlně, je důležité to, jak ty pocity dokážete v sobě zpracovat a jestli je výsledek nakonec motivační nebo demotivační. A vždycky, když vám v určité situaci přijde, že vychází i z dlouhodobého hlediska, jako demotivační a nemůžete ji opustit/zbavit se jí, protože se opakuje, pokaždé hledejte bílý puntík a uvidíte, že se to časem alespoň mírně zlepší.

Na závěr si můžete udělat takové malé cvičení. Na kus papíru si sepište věci, které vás motivují a ženou dopředu. Proč si myslíte, že je třeba zrovna tato práce ideální pro vás a taky vaše kladné vlastnosti a to, co vám může v budoucnu pomoct. Na druhý papír si sepište věci, které vás demotivují a trápí. Vypište je všechny. Podívejte se, která strana převládá. Pokud kladná, je to skvělé. Pokud záporná, zkuste ještě jednou váš pohled přehodnotit, případně změnit strategii a hodně se nad tím zamyslet.

Postupem času byste měli věci ze záporné stránky začít řešit a buď úplně vyřešit, nebo aspoň zmírnit. Nejdřív je dobré uvědomit si CO vás vlastně trápí a hodit to na ten papír. Druhým krokem je rozumem odůvodnit PROČ vás to trápí. Třetí krok je navrhnout nějaké přijatelné řešení. A poslední - ten problém pustit.

Pro inspiraci vám sem dávám to, co mě momentálně demotivuje.

Primární je, že musíte vědět, proč to všechno děláte a jestli vám to za to stojí. 

Někdo si totiž může uvědomit, že mu to za to opravdu nestojí. Když se přes Velikonoce rozjely hnusné zprávy na mém ASKu, ze začátku jsem to nebrala vážně a myslela jsem si, že si snad dělá jen někdo srandu, nebo si potřebuje vylít svou špatnou náladu. Postupem času jsem si však uvědomila, že mě někdo musí mít opravdu v zubech, aby byl schopný napsat takové věci - věřte mi, že příjemné to vážně nebylo.

Kdo to nezachytil, tak jen ve stručnosti - dotyčná/é osoba/osoby se chytla/y toho, že jsem neudělala test z fyziologie a z biochemie jsem měla docela málo bodů. Zkrátka nevyšlo mi to podle představ, asi špatný týden. Nejdřív to začalo psychickým nátlakem, jakože bych asi měla z mediny odejít a doporučeními, že když se takto hroutím (nehroutila jsem se) a nezvládám to, tak proč bych se měla na medicíně trápit dál. Na mé argumenty - PROČ si jakože myslí, že to nezvládám, když mám rok a půl školy za sebou téměř bez klopýtnutí, nepřenáším (na rozdíl od mnoha spolužáků), žádné zkoušky atd., mi už samozřejmě neodpověděli. 

Později začali chodit nepřímé urážky a ke konci to vygradovalo přímými urážkami, jakože jsem "ubožačka" a "nula" a nikdo mi nic nezávidí, jen všechny štve, že se mně - takové dylině platí studium z daní lidí v ČR - ok, nad tímto jsem se už vážně zasmála, i když předchozí zprávy mě dohnaly k slzám. Nevěděla jsem proč mi toto někdo dělá, proč má někdo potřebu mi takto strašně ubližovat, nechápala jsem to.

A tak jsem se zeptala sama sebe, Nadšená, stojí ti to vážně za to? Stojí ti za to být na sociálních sítích a nechat do sebe takto narážet lidi, kteří jsou očividně nevyrovnaní sami se sebou a jediný jejich zájem je dostat tebe do smutku? Opravdu je necháš, aby dosáhli toho, že ty sama začneš pochybovat, jestli na to máš? Nechceš radši odejít? Vykašlat se na to? 

Nikoliv ze školy, ale ze sociálních sítí, protože jsem nad tím vážně chvilku uvažovala a pak si říkám NE. Už to, že jsem "pozastavila" ASK se mi vůbec nelíbí, připadám si jak v izolaci - nedobrovolně. Blog je moje dítě, je to můj projekt. To všechno, co dělám, má nějaký důvod a pomáhá to i mně. Je to každodenní součást mého života, patří to ke mně a já vás mám strašně moc ráda, všechny!

I ty, co mě kritizujete, nebo se mnou nesouhlasíte, ale neurážíte mě a chováte se ke mně fér. 

Začala jsem vzpomínat na všechno to dobré, na Meeting, setkání s Leonkou, která to tak nějak všechno rozjela, na DODčko, které bylo skvělé, na WHDčko a na to, kolik práce jsme si s tím dali a jak strašně moc se na to těším, na úspěšnou zkoušku z anatomie, která byla úplně nejlepší a ten skvělý pocit mě drží dodnes, na slzy po histologii, když mi pan doktor řekl, ať přijdu příště, na setkání s Blonckou, která je mou velkou oporou, za to, že mám pořád v očích jiskru, když si přečtu nějakou krásnou zprávu od kohokoliv z vás a za to, že si uvědomíte, že toto je prostě vaše cesta, která i přes všechny překážky, kameny a klacky, které vám lidi hodí pod nohy, stojí za to a vy jste tam, kde opravdu máte být ♥ A strašně moc si přeju, abyste si dokázali tohle všechno uvědomit i vy a vymysleli si své motivační důvody a to, co vás žene dopředu.

Tak. Už víte, co je vaším motorem?

Budu moc ráda, když se se mnou o vaše myšlenky podělíte do komentáře.

V další části naší minisérie se budu věnovat konkurenci. 

Mějte se krásně a #StayNadšená!