Všechny lidské slabosti

Možná je právě teď ten vhodný čas, napsat zase něco pořádného než přijde vlna Tsunami a semele mě úplně na dobro - obrazně. Nicméně, pořád žiju, dýchám a věřím si, i když zrovna nejsem premiant školy :P
A je to také jedna z věcí, o které jsem chtěla psát.
Začátkem semestru jsem jela vlakem domů, jako obvykle a vyslechla jsem, i když ne úplně úmyslně, rozhovor dvou kluků, kteří v tom stejném vagóně seděli se mnou. 
O čem ten rozhovor byl? O dnešní společnosti, o lidech, o společenském žebříčku a postavení.


"Když se bavím s nějakou holkou, radši ani neříkám, co mám za školu, protože když je to nějaká NAMYŠLENÁ gymplačka, hned se ofrní nad tím, že mám jen učňák," říká první a druhý pokračuje:
"No, já mám podobné zkušenosti s holkama, většinou, když se začnou zajímat o to, co dělám, vidí mě jinýma očima než jaký opravdu jsem. Je to, jak kdyby si nasadily na nos brýle, které zkreslují. A přitom jim je úplně jedno, že mě ta práce baví a naplňuje."...
- po těchto větách přestávám poslouchat a začínám myslet. Když se řekne učňák, automaticky ZAČÍNÁM ŠKATULKOVAT LIDI - 1. moje slabost.

Škatulkování
Neberte mě špatně, zkuste se nad tím zamyslet. Když se dozvíte o někom, že studuje učňák, třeba nepřímo, jak se na toho člověka díváte? 
Já většinou s těmi brýlemi. Nepovažuji se za namyšlenou, jen mě k tomuto pohledu otočila dnešní společnost. Znám totiž spoustu lidí, co na ten učňák šli, jen, aby něco měli, kteří byli problémoví, nedalo se s nimi vyjít a jediné, co je zajímalo byl jejich vlastní svět a ne to, co se děje kolem. Křivdila bych jim, kdybych řekla, že jsou teď všichni na pracáku a probírají podporu - nevím, jak to s nimi dopadlo a asi to ani vědět nechci, protože mé zkušenosti nebyly zrovna moc dobré.
Paradox je, že když jsem se nad tím zamyslela víc, tak patřím k těm namyšleným gymplákům. 
Sice znám skvělé lidi, kteří na ten učňák šli proto, že je zajímá opravdu ten obor, živí se tím, jsou v tom dobří, baví je to atd. U těchto lidí jde vidět po prvním rozhovoru, že mají něco v hlavě, jsou šikovní a někam to dotáhnout a kolikrát i dál než někdo s rádoby titulem - ale, nemít předsudky a neškatulkovat, je někdy strašně těžké. A přitom je úplně jedno, jestli ten člověk neumí správně gramatiku a píše s chybami, důležité je to, jaký je uvnitř - a bohužel, já toho člověka první hodím do toho pytle, pak ho poznám a zase ho vylovím, ale to už není ono. Buďme k sobě upřímní, všichni členíme na skupiny a kecal by ten, kdo říká, že to nedělá.
A to je jedna z věcí, kterou bych ráda na sobě změnila, protože všichni jsou si rovni a přece jako inteligentní lidé, VŠICHNI inteligentní lidé, ať už bez školy, se školou, nechceme dojít do fáze - podle George Orwella - "všichni jsou si rovni, ale někteří rovnější." - jen si vzpomeňme.... 

Tento článek jsem se rozhodla napsat, protože si myslím, že bychom se nad tím v dnešní době měli zamyslet a také je pro mě určitým osvobozením, protože to konečně ze sebe dostanu ven, přiznám si to, řeknu to nahlas, napíšu to, vyslovím, smířím se s tím a můžu to změnit. Samozřejmě, kdo chce, může toho využít proti mně, ale věřím v to, že lidé jsou lepší než ve skutečnosti jsou - nebo aspoň se snaží být, jako já.
Další mou obrovskou slabostí, na kterou celý život doplácím a doplácím na ni i momentálně při studiu medicíny je to, že jsem...... wait for it ...... SOUTĚŽIVÁ.

Soutěživost
To je pocit, když vás každé klopýtnutí a prohra doslova spalují zevnitř, ničí vás to a vy chcete jen CO? No přece vyhrát. Jenomže, některý boj nemá vítěze, ale JEN poražené. A tohle si já nedokážu přiznat. 
Nikdy jsem nedělala nic závodně. Žádný sport. Ve škole jsem nikdy v ničem nevynikala. Jsem prostě úplně obyčejná a nikdy jsem si nenašla to své, v čem bych byla opravdu dobrá (možná našla, ale vždycky budou lepší, každopádně, jednou bych se v tom chtěla více realizovat, ale o tom zase až jindy). Na sporty jsem trochu dřevo, všechno dělám radši odlehčenou formou, zkrátka rekreačně, a když mi něco nejde, tak je to jeden z nejhorších pocitů, který prožívám téměř denně. 
Když jsem začala chodit se svým přítelem, věděla jsem, že závodně vesloval na poměrně vysoké úrovni, že jeho sestra také, že jeho rodina je sportovně založená, že jim všechno jde a jsou ve všem nejlepší - byl to pro mě tak neskutečný cvičák a prakticky, stále je. 
Vzpomínám si na první zážitek s nimi, kdy jsme si s jejich kamarády šli zahrát volejbal. Já naivka blbá, v růžovém tílečku a kraťáskách, jsem si myslela, že to nebude horší než obvykle na gymplu, že to bude jen zapinkání - rekreačně. Hráli jsme 3 na 3 a to, jak jsem tu hru neskutečně kazila si ani neumíte představit. Když na mě letěl míč, uhnula jsem, protože nemám ráda tvrdé podání. Když šlo něco do outu - vzala jsem to. Nepíšu to proto, abyste mě litovali - já husa mu na lopatu sedla - ale byla jsem z toho tak mimo, že jsem měla po celé té hře akorát slzy na krajíčku. A tohle není něco v čem bych se mohla zlepšit. Prostě to není ve mně a nejsem to já a nikdo ode mě nemůže očekávat výkony. To stejné bylo na bowlingu, tenise, bruslích, šipkách, prostě všude jsem dostávala pěkně nakopáno do zadku - a snad jsem se i trochu poučila. Buď hraju pro sebe, pro radost a protože chci a to většinou hry, kde jsem sama za sebe, abych to nikomu nekazila, nebo jen sedím, koukám a fandím. A nevadí mi to, cítím se tak dobře.
S mým slavným 10 km závodem to dopadlo taky následovně - běhat nepůjdu, protože na to momentálně fyzicky nemám. 10 km jsem zatím neuběhla a je to hodně, navíc, opět se nechci před rodinou mého přítele a ostatními znemožnit, abych to se slzami na krajíčku a vyčerpáním doběhla za hodinu a půl, neunesla bych to, dokud na to nejsem připravená a já na tom budu pracovat a jednou připravená budu bez toho, abych s tím měla problém.
A ve škole je to stejné. Na jednu stranu jsou dny, kdy se cítím jako Spencer Hastings (zdravím základnu fanousků PLL, doufám, že tu nějací jsou), říkám si, že jsem dost chytrá a na druhou stranu mi škola pořád dokazuje, jak MÁLO jsem chytrá a jak to prostě nestačí - a s tím, jde ruku v ruce i má třetí velká slabost a tou je POROVNÁVÁNÍ SE.

Porovnávání se
A to já moc ráda - "nene, já mám větší péro než ty."
Nechci nikoho udupat, ale na druhou stranu, strašně nerada zaostávám. Buď jsem ráda první, nebo na stejné vlně, ale ne za tím pomyslným druhým člověkem, protože v tom případě mi to tak odebere energii, že padám. Jsou to tak pitomé vlastnosti, že bych opravdu nikomu nepřála potýkat se s tímto mixem dohromady, já sama si myslím, že na jednoho človíčka v tomto životě je toho až až. A na medicíně budou vždycky lidi mnohem chytřejší, lepší, svědomitější a já se budu realizovat, až přijde můj čas. Nechci nic uhnat, budu trpělivá a věřím, že všechno dobře dopadne. Můj čas přijde ve druháku v letňáku (muahahaaa, těš se mikračko!), jo a taky histologie by mohla být v pohodě :)


Na medinu jsem šla s velkým očekáváním něčeho. To očekávání se mi nesplnilo, tak jsem ho pustila, zachovala si své nadšení a přestala se stresovat kvůli něčemu, co není vůbec důležité. Sice s nějakým úbytkem energie - jsem pořád ta stejná Zatím nadšená medička, co psala v září naivní články, měla sny a vize a myslela si, že anatomie bude v pohodě.
Ale víte co? Všechno to k něčemu je a tyhle zkoušky vesmír nedělá jen tak bezdůvodně, musíme si tím vším projít, abychom dokázali najít něco hlubšího, poučit se z našich chyb a jít zase dál v jiném duchu. A věřte mi, pokud si budete všímat znamení, těch příležitostí k tomu něco změnit, napravit, zrealizovat, bude spousta. A nemyslím teď zkoušky z předmětů, ale zkoušky v podobě všech lidských slabostí, protože každý má slabosti - c'mon, jsme jen LIDI.

Každý člověk má své názory, postoje, kterými se řídí, ale ne vždy jsou správné.
Každý člověk chce pro sebe a své blízké jen to nejlepší, bohužel někdy i na úkor svých přesvědčení, své podstaty a osobnosti - a to není dobře.
A každý člověk má svůj Osobní příběh, za kterým by si měl jít, měl by ho následovat a hledat znamení. Protože, jak praví jedna velmi moudrá a krásná knížka, vše je jedno. A pokud si něco velice přejeme, celý vesmír se spojí, abychom to mohli uskutečnit. Maktub. - (Paulo Coelho - Alchymista)


Tak co, už mě znáte? Prosím, nesuďte moc rychle, protože odsouzení je také jen jedna z lidských slabostí, stejně jako opovržení a zavrhnutí. A pokud se někomu dokážeme otevřít, ten člověk může být v nitru úplně jiný než jaký je na povrchu - všichni nosíme na obličeji pomyslnou masku, ta je jen pózou. Někdy je pod tuto masku lehké proniknout, jindy je to zase pekelně těžké. 
Na závěr bych moc ráda dodala to, ať jsme na sebe hodní, pomáháme si a spolupracujeme, ať jen to dobré přebíjí lidské slabosti a máme se navzájem rádi, jednáme spolu s úctou a respektem, tak, jak by se mělo jednat s každou bytostí.

Nejsem žádný fanatik, nevyznávám žádné náboženství, jen věřím v zákony vesmíru, které tu jsou od začátku, a které se ukázaly být mnohokrát jako pravdivé.
Doufám, že si aspoň maličko z toho vezmete, nebylo to tak snadné pro mě napsat.

Mějte se nádherně a držte mi palce u zkoušek! Uf, už se to blíží :D
Zatím nadšená medička - pořád nadšená :P - (teď se snažím přesvědčit vás, nebo sama sebe?....)

Komentáře

  1. Ahoj, znovu krásný článek, který mě povzbudil, jen tak dál. Moc Ti fandím a přeji hodně štěstí ve zkouškovém :-). Tvá věrná čtenářka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi strašně zlatá, někdy, když mám slabou chvilku, mě fakt tyto povzbuzující slova nabíjí! :)

      Vymazat
  2. Ty jo, takova sebereflexe. Doufam, ze Te medina neznici a budes stale tak citliva! Samozrejme ty zkousky zvladnes! Musis :).Drzim palce. K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ono když čteš toho alchymistu a začneš někdy přemýšlet, tak to tak přijde samo :D :) Děkuji, nezničí, doufám!!

      Vymazat
  3. ahoj, co sa tyka krabickovania tak prvy dojem je len jeden skratka a nikdy tomu nebude inak ale dolezita je aj jeho a ako si povedala intelekt. Na stavbu tvojho doma ai radsej zavolas murara, ktory bude rozmyslat co robi a nie tam volaco len stavia vezducho nie? Dalsie je asi to, ze nie je dolezite vyhrat, ale najst sa v tom co robime. Najst tam kusok seba sameho, mat z toho super pocit a teda byt vo svojom vnutri vitaz. A podla mna obydve tieto veci musis v sebe mat a nie len na medicine. Ked ta to bavi, si zapalena uz to je polovicne vitazstvo. Pekny vecer a drzim palce

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě máš pravdu. Já to takhle mám převážně kvůli špatným zkušenostem s lidmi, ale snažím se to změnit. Jak si dala příklad s tím zedníkem, tak zase je bohužel rozdíl v tom, jestli to bude šlověk, co tu práci dělá rád a opravdu se v ní vyzná, nebo člověk, který tohle vystudoval proto "aby něco byl", práce ho nebaví, dělá to jen kvůli penězům a hlavně tak, aby se moc nenadřel, ale tohle není příklad jen učňovských profesí, ale samozřejmě také středoškolských a vysokoškolských, jen abys chápala, jak to myslím :)
      S tou soutěživostí musím něco dělat, protože mě to úplně ničí, opravdu. V poslední době dostávám tak neskutečné rány, že se s tím prostě musím naučit žít a přesně jak říkáš, těšit se z toho, co dokážeme a vyhrát uvnitř - zatím pro mě těžké a nepřekonatelné, ale třeba časem...
      Ve škole to zase tak moc neprožívám tu soutěživost. Někdy mě něco trošku naštve, ale většinou si říkám, že pro mě je to jen krok vpřed a mám z toho radost :)
      Děkuji za krásný komentář a podporu, moc to pro mě znamená, taky se měj krásně!

      Vymazat
  4. Slova, jakoby mi šla z duše. Potýkám se s stejnými problémy, ten odstavec o soutěživoasti, přesně má slova! :) Nejsi v tom sama, je to boj překonávat sama sebe... I když nestuduji přímo všeobecné lékařství, ale i tak pod lékařskou jsem, ta soutěžívost je i na našem oboru. Člověk chce být nejlepší, je to taková hnací síla. Drž se i nadále, přeji hodně úspěchů :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chtěla jsem trochu lidem nastavit zrcadlo i za cenu toho, že to možná odnesu. A jsem ráda, že jsou mezi vámi takový, co se nad tím opravdu zamyslí. Jsi moc hodná a upřímná, že mi toto píšeš, je to jakási malá podpora a povzbuzení! Ano, na LF je obrovská konkurence, soutěživost, atd., ale upřímně, pociťuji to spíš v běžném každodenním životě než při studiu a je mi líto, že na vašem oboru je to tak vypjaté :( Když jsem studovala nutričního, byla jsem v menším kolektivu a přišlo mi, že tam ta soutěživost nevládla téměř žádná. A to, že člověk chce být nejlepší, je do určité míry hnací síla, ale pozor, protože když se ta hranice jednou přehoupne, může dojít až k sebedestrukci, protože naráz třeba nejlepší nebudeš :) Snad se k tomu postavíme čelem a zvládneme se s tím vyrovnat.
      Moc děkuji za podporu. Já tobě taky :)

      Vymazat
  5. zase skvělý článek na zamyšlení, která já nikdy nejsem schopná vyprodukovat :D o Alchymistovi mi říkala kamarádka před pár měsíci a úplně jsem na to zapomněla, takže děkuju za připomenutí, v nejbližší době si ho chci taky přečíst :) jinak strašně moc držím palce, ať se ti daří ve škole #blogerimusidodruhaku #jinaknebudeocempsat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stacy, ono ty články i něco stojí :D Buď ráda, že recenzuješ filmy, píšeš motivační články o škole a o šíleném couchsurfingu, víš o kolik má pak člověk míň starostí? Upřímně, má hlava je v poslední době přeplněná jako žumpa a to už taky o něčem vypovídá, takže prostě TO NECHCEŠ! Ale psala jsem to trošku i se záměrem a myšlenkou na tebe, jestli se ti to bude líbit a co na to řekneš :)
      Alchymista je nádherná knížka, která ti otevře úplně nový pohled na svět, novou perspektivu, je moudrá. PŘEČTI SI TO! Má to 130 stran, to zvládneš i s učením :) Já tobě taky, jak už jsem psala na tvůj blog!!! Musíme se držet a pak bude zase dobře a já věřím, že to dobře dopadne!!! :))

      Vymazat
  6. Už jsem četla hodně Tvých článků a říkala jsem si, že by bylo fajn se s Tebou někdy vidět. Po článku, kde hodnotíš jiné fakulty a děláš jakoby Brno bylo to nejlepší na světě, jsem už byla hodně v rozpacích, co si o Tobě myslet. Dnešní článek mě teda jednoznačně přesvědčil, že jsi zrovna ten typ člověka, díky kterým se stydím za to, že studuji medicínu. Jak můžeš něco takového jenom tak napsat? Upřímně jsou minimálně stejně důležitá povolání (dle některých i důležitější) než lékařství.
    Teď napíšu něco hodně zlého, ale doufám, že Ti medicína zlomí ten Tvůj arogantní nosánek, protože už tak je dost doktorů, kteří se nosí nahoru a myslím, že další nepotřebujeme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc mě mrzí, že jsem tě takto svými články odradila a jsem nesmírně ráda, žes mi napsala a také doufám, že sem třeba někdy zavítáš, aby sis přečetla mou odpověď.
      Článek o fakultách, kde Brno hodnotím jako "nejlepší" je z pohledu naivního prváka, který je nadšený a oceňuje to, co tu máme a co nám fakulta umožňuje, hlavně lidský a vstřícný přístup. Nikdy jsem žádnou jinou fakultu nechtěla očernit, nedovolila bych si srovnávat kvalitu a psát, že tam je to špatné a tam je to nejlepší, pouze jsem porovnala přístup ke studentům v Olomouci s pohledu mého spolužáka - a shrnula jsem to tak, že jsem opravdu ráda za to, jak to tady máme, protože Olomouc, by mě úplně zlomila ;)
      A k mému dnešnímu článku - píšu to, co mi opravdu vychází z duše a to, jak to cítím. Nikdy jsem neřekla, že lékařství je nejdůležitější obor, nikdy jsem nenapsala, že si nevážím druhých oborů a ani to není pravda, ba naopak, pokud si četla mé jiné články, určitě si na tyto pasáže někdy narazila. KAŽDÉ POVOLÁNÍ je stejně důležité a všichni jsou si rovni - bez dělníků, prodavaček, uklízeček, policajtů, hasičů, stolařů, atd, atd, bychom se neobešli a já to moc dobře vím. Jen jsem jemně ťukla do toho, že já s některými lidmi v učňovských profesích nemám dobré zkušenosti a dokážu pochopit lidi, co je škatulkují a také to sama někdy dělám - ALE ANO, JE TO ŠPATNĚ a moc dobře to vím, snažím se to změnit a pracovat sama na sobě, abych byla lepší a nesoudila všechny podle pár, se kterými mé zkušenosti nebyly dobré.
      Abych pravdu řekla, medicína mi můj arogantní nosánek láme každý den a pokud to chceš vědět i za tou zástěrkou nadšené medičky je někdy hodně potu a slz a v žádném případě ne povýšení nad ostatní, protože jsou chvilky, kdy si připadáš ještě hloupější než například děcka na základce, nebo člověk, co pracuje manuálně a má čistou hlavu a zdravý selský rozum :)
      Ale neznáš mě. A já ti tvůj názor brát nechci. Doufám, že z tebe bude jednou skvělá doktorka a půjdeš nám všem příkladem! Hodně štěstí.

      Vymazat
  7. Mě se líbí, že jsi ve všech článcích vždy maximálně upřímná, i s vědomím rizika nějaké kritiky, to je v dnešní době nedocenitelné. :) Holt někteří tu upřímnost nezkousnou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Upřímnost je dost obtížná, mnohem lehčí je přetvářka, že. Ale zase když se takto vypíšu, tak se mi někdy nesmírně uleví a také mě potěší ta podpora lidí, co mě dokážou pochopit a hned neodsoudí. I když jsou samozřejmě tacoví, co reagují přesně naopak a spíš je článkem popudím, rozčílím a začnou si o mně myslet špatné věci, ale i tak to risknu! :)

      Vymazat
  8. Ty kráso, tleskám a smekám, tohle by o sobě jen málokdo zveřejnil, i když jsou to vlastnosti, kterými tak nějak oplýváme víceméně všichni. Četla jsem ten negativní komentář, co ti tu nějaká holčina napsala, ono je blbý, že se to dá vnímat více způsoby. Taky znám docela dost arogatních mediků a někdy je mi až stydno, ale když jsem četla tenhle článek, tak mě ani nenapadlo to brát tak, že bys ostatní povolání nepovažovala za důležitý. Já třeba s tímhle taky trochu bojuju a je to hlavně proto, že jsem z rodiny, kde jsou všichni vysokoškoláci a tyhle předsudky tam prostě jsou už po generace. Docela mi pomohlo to, že už od patnácti pracuju všude možně a jsem docela často v kontaktu s lidma, kteří mají třeba jen základní vzdělání. A i díky tomu jsem si jich naučila jakž takž vážit a brát je. Ale myslím, že je to obecnej problém vysokoškoláků a rozhodně v tom nejsi sama. Jen to málokdo přizná.

    Jinak za sebe musím říct, že je zajímavý tě sledovat, jak se měníš v závislosti na době studia. Jsem zvědavá, co budeš říkat v šesťáku, protože už teď je to fakt zajímavý :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, právě zrovna tyto vlastnosti jsou poměrně dost běžné a hodně lidí neví, jak se s nimi má popasovat a je dobře, když to vidí i u jiných a potom se třeba tolik nebojí si to připustit :) Toho jsem chtěla dosáhnout, tak doufám, že se mi to aspoň trošku povedlo.
      Každý má jiný názor a chápe to ze svého úhlu pohledu, holčině jsem svůj postoj vysvětlila a už je jen na ní, jak to zpracuje, ale jsem ráda, že ty mě tak nevidíš, i když vím, že takových mediků je spousta a také mi to není moc příjemné.
      Já mám v rodině lidi s učňákem, se střední i s výškou a rozhodně nikoho nepovažuju za méněcenného, jenže tento postoj tak nějak pořád převažuje ve společnosti a bohužel se to trochu nalepilo i na mě, zkrátka věřím jen lidem, které dobře znám :(
      Upřímně, já loni v létě dělala v sadech na meruňkách a když jsem viděla styl jednání těch ženských z JZD tam,jak nadávaly, oslovovaly se, řvaly, přišlo mi to s prominutím, že v té hlavě mají nas*ané a že tohle snad ani není normální. Stejnou zkušenost má kamarádka v provozu v mlékárně. Ženské jí házely krabice pod nohy, zrychlovaly pás, aby nestíhala, řvaly po ní, jak kdyby byla odpad, no hnus. A podle mě tam hraje roli jak inteligence, tak povaha. Takzvaně chytří lidé si zase ubližují jinak - sofistikovaně a to je kolikrát i horší. Proto jsou mé zkušenosti do jisté míry s takovýma lidma špatné, víš. Navíc tě ty baby tam za zádama jen pomlouvají, i když hrají nejdřív velké kámošky... Hnus prostě.

      Jo, já jsem taky překvapená, když vidím články, co jsem psala v září, někdy se musím i smát :D A na šesťák se už moc těším, ale chci, aby mi bylo pořád dvacet, nejlíp osmnáct!!! :D A ne 25/26, to už budu stará škebla :'( (promiň!!!! :D). A moc děkuji za podporu, paní MUD (zatím bez r a bez tečky :P)

      Vymazat
    2. Prej škeble :-D :-D Hele je to vždycky o lidech, blbci jsou všude a vždycky budou. Já jsrm ale za takové články ráda, myslím, že to je potřeba, i když se samozřejmě pokaždý najde někdo,kdo nebude souhlasit :)

      Vymazat
  9. Jeden zenový mistr Osho řekl: "Semínko nemůže vědět, co se bude dít, semínko nikdy nepoznalo květinu. A nemůže ani věřit, že může vyrůst v krásnou květinu. Cesta je dlouhá, a je vždy bezpečnější se na ni nevydávat, protože nevíme kudy vede a nic není jisté. Nic nemůže být jisté. Na cestě čeká tisíc a jedna nástrah a rizika - a semínko je v bezpečí, schované uvnitř tvrdé slupky. Semínko to ale zkouší, snaží se; odhazuje tvrdou skořápku, která je jeho bezpečím, a začíná se pohybovat. V tom okamžiku též začíná boj: zápas s hlínou, kamením, skalami. Semínko bylo tvrdé, výhonek bude velmi, velmi jemný, a nebezpečí mnoho.
    Semínku žádné nebezpečí nehrozilo, mohlo přečkat tisíciletí, na výhonek však nebezpečí číhá mnoho. Ale výhonek raší do neznáma, ke slunci, zdroji světla, neví kam, ani proč. Semínko ponese těžký kříž, teď je však opojeno snem a jde kupředu.
    Stejná je i cesta pro člověka. Je obtížná a mnoho odvahy je třeba."

    Jsem ráda, že se jako to semínko nebojíš klíčit :). Držím ti palce, ať vyrosteš v krásnou květinu a nenecháš se nikým zlomit :). Medici a doktoři jako jsi Ty jsou velmi potřeba :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásné! Osho je mi docela blízký, i když jsem od něj knížky nečetla, protože takovouto přímou filozofii ještě nějak moc nezvládám :D :)
      Moc děkuji za podporu, doufám, že to všechno se mnou dobře dopadne, nenechám se pokazit a budu pořád svá, i když se to některým lidem třeba nelíbí :)

      Vymazat
  10. Andy, líbí se mi jak jsi v tomhle článku upřímná :) Všude tolik moudrosti jak by se lidé měli chovat, ale většině skutek utek a bojí se si přiznat, že jim ta krásná moudrost, kterou tvrdí, moc nejde. Taky s tím mám někdy problém. Vím, co bych měla dělat a jak se chovat, ale někdy to prostě není tak jednoduché jako to říct. Je super, jak si uvědomuješ svoje vlastnosti a některé třeba i chceš změnit. Taky se to tak snažím dělat a myslím že uvědomění si těch vlastností, toho jaký člověk opravdu je, je první krok k tomu, aby se změnil a byl takový, jaký být chce. Všechno změnit nejde, ale pokud se člověk nebude snažit, nezmění ani to, co by změnit šlo. Díky za hezké zamyšlení :) K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš naprostou pravdu :)) Jsem ráda, že se ti líbí :)

      Vymazat
  11. Ahoj, předem bych chtěla ocenit tvé články, opravdu se dobře čtou a baví mě. Jsem studentka třetího ročníku gymnázia a přemýšlím (spíš nevím jinou možnost) nad medicínou a strašně se bojím, že nebudu mít žádný volný čas a osobní život. Prosím, že to není tak hrozné :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, hezky se to poslouchá :))
      Ale klídek, není to tak hrozné! :D Jen někdy... ve zkouškovém. Furt. Ale přes semestr, když nechceš jet vyloženě na Áčka, tak je to fakt v klidu a máš čas i na druhé věci :)

      Vymazat

Okomentovat